V dnešní době je velmi populární mýtus, že hněv a vztek je dobré co nejčastěji ventilovat. Opak je pravdou: Ventilování hněvu podle výzkumů zvyšuje, nikoliv snižuje, míru rozčilení. Samozřejmě, že když nás něco naštve, není zdravé to v sobě dusit. Co kdybychom však zvýšili lásku v naší duši natolik, aby k „rozčilování se“ vůbec nedocházelo?
Za své emoce máme odpovědnost a jejich negativními výbuchy rozhodně neharmonizujeme svět. Pochopitelně, že kdo je líný se svými emocemi pracovat, tak si raději přečte poučky typu: „Dělejte si, co chcete. Pozitivní myšlení je škodlivé.“
Emoční výkyvy jsou pro organismus vyčerpávající
V knize Svět bez stížností (2017: 180 – 184) cituje Will Bowen doktor Bushmana z michiganské univerzity. Ten zjistil, že lidé, kteří dávají volný průchod svému hněvu, jsou přibližně dvojnásobně agresivnější v porovnání s těmi, kdo to nedělají.
„Rozčílit se, je jako odjistit granát, dát si ho do kapsy u košile a čekat, že střepina zasáhne toho, na koho se zlobím. Každý se může ve svém osobním rozvoji svobodně rozhodnout, zda svou energii rozmetá, ale nemá právo tak působit na energii druhých,“ říká Tomáš Opravil, který byl 18 dní o absolutním postu, jenom na práně, a tím se mu zvýšila schopnost vnímat jemné energie: „Můžeš celý den pracovat v lese a kácet stromy a nevyčerpá tě to tolik, jako když se rozčílíš, nebo se rozčílí někdo ve tvé blízkosti. Rozčilení vytváří disharmonické záření v okolním prostoru přibližně na vzdálenost 50 metrů.“
Naše emoce nejsou naše soukromá věc
Pokud přijmeme za své, že jsme propojeni se vším a se všemi – že tvoříme JEDEN jedinečný celek – začneme se chovat ve vztahu ke svým emocím odpovědněji.
O tom věděl již Kristus, když pravil, že naše myšlenky nebo cit mají stejnou váhu jako činy. V duchovním světě navíc myšlenky a emoce opravdu nejsou soukromou záležitostí – to jen my tady na Zemi žijeme v iluzi, že si můžeme dělat, co chceme, a nebude to mít žádné následky. „Když se rozčílíš, vytváříš vlnu, která tě jednou dostihne a vrátí se ti zpět,“ zdůrazňuje Opravil. Rozčílení podle něj rozhodně není jenom soukromou záležitostí.
Když se čas od času rozčílíme, je to pochopitelně mnohem zdravější než hněv v sobě potlačovat. Výzkumy dr. Bushamana ale zároveň ukazují, že dlouhodobé rozčilování vede k většímu riziku srdečních chorob.
Opravil k tomu ještě dodává: „Sám jsem se nerozčílil už přes dvanáct let. Vážím si svého těla a energií, které mě utváří a umožňují mi vědomě řídit svůj život. Proto nevyhledávám sebedestrukci. Pokud ale člověk ještě potřebuje hněv prožít (a nechce ho potlačovat), tak má spoustu možností, jak energii hněvu transformovat v radost. Může zajít do fitka, vyběhnout do lesa, kus lesa vyčistit, naštípat dřevo, vystavět skalku, postavit dětské hřiště. Velmi efektivní je také vstoupit do řeky, nebo jezera.
Voda nás dokáže výborně harmonizovat a vrátit nás z iluze hněvu zpět k vnímání reality. To je dar vody, umí absorbovat disharmonické záření těla. Nejlepší je, když voda tělo obklopuje.
Pomůže, ale i pomalé vědomé pití vody, u kterého pozorně vnímáme pohyb vody tělem. Pokud si dovolíme vodě i poděkovat, je to ještě účinnější. Navíc člověk s nedostatečným pitným režimem je i zranitelnější a snadněji podlehne stresu a hněvu.
Programové prožívání hněvu z dlouhodobého hlediska přináší kromě škodlivého záření i iluzi, že je to normální a vede to postupně ke skryté nenávisti. Nenávist, i když je podvědomá, ale tělu škodí ještě mnohem víc než hněv. Působení nenávisti je totiž na rozdíl od hněvu permanentní a vždy se nenávist čehokoli projevuje jako nenávist sebe sama. Zdokonalujeme se tak v sebešikanování a ještě si myslíme, že děláme dobře.“
Nemusíme být pořád happy, dlouhodobě je však dobré naučit se svými emocemi pracovat
Je lidské si občas poplakat a cítit smutek. Vztek nás ve výjimečných případech může mobilizovat a motivovat ke změně. Nebylo řečeno, že někdy svůj hněv prostě nepotřebujeme vybít. Ale kromě toho, že bychom při tom neměli nikomu dalšímu ubližovat, je v dlouhodobém horizontu lepší se s hněvem naučit pracovat, ne ho v sobě živit. „Protože jinak v sobě budeme náklonost k hněvu živit,“ souhlasí s výsledky Bushmanova výzkumu i duchovní Miroslav Herold.
A tak závěrem, přátelé: Pěstujme vděčnost, lásku, harmonii a vysoké jemné city. Když jednou „uklouzneme“ a vztekneme se, je to v pořádku. Ale nevěřme pohádkám, že pravidelné a programové ventilování hněvu nám jakkoliv duchovně či zdravotně prospěje.
Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.
Literatura: Bowen, W. (2017): Svět bez stížností. Synergie: Praha.
autor: Mgr. Jiří Hamerský
zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/nechavat-volny-pruchod-svemu-hnevu-pro-nas-dlouhodobe-neni-dobre.htm#ixzz55HM9Cx6P
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
