Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Proč se někteří lidé rozčilují a jiní ne? Odkud hněv pramení? Hněv je velmi silná emoční reakce na překážku. Zlobíme se, když se druzí nechovají podle našich představ, když něco nebo někdo naruší naše záměry, nebo nás vytrhne z příjemné činnosti. Z hlediska psychosomatiky není hněv dobré potlačovat, ale ideální je naučit se jeho vzniku předcházet. Protože i když má hněv jedno velké pozitivum, je pro nás většinou energeticky velmi nevýhodný.
Úskalí seberozvoje
V osobním rozvoji se hněv někdy velmi přeceňuje. Bývá módní dávat rady typu: „Musíš hněv vyjádřit.“ Ano, z hlediska zdraví je to lepší než hněv potlačovat. I tak je to ale pro organismus energetická ztráta. Nehledě na to, že hněvem můžeme ublížit druhým nebo si sami pořádně zavařit (když hněv namíříme například proti policistovi).
Může být hněv někdy dobrý?
Hněv je ve své podstatě destruktivní a velmi silná emoce. Až lidé v budoucnu více rozvinou své vědomí, jsem přesvědčen, že hněv budou zažívat mnohem méně, ne-li vůbec. Je bizarní a absurdní představit si například Ježíše nebo Buddhu v záchvatech vzteku.
Prozatím se ale každý z nás alespoň někdy naštve. V jakých situacích můžeme tuto energii využít konstruktivně?
Pokud vám někdo nevěří, zachoval se k vám nespravedlivě nebo jste zažili neúspěch a máte vztek, proměňte toto palivo, tuto silnou energii v motivaci příště uspět.
Špatná známka z písemky nebo neúspěch při přijímacích zkouškách nás může motivovat jít vpřed – původní hněv nám dodá ještě více síly a energie to příště zvládnout. Mluvím teď i z mé vlastní zkušenosti ze školních let. Podobně si pamatuji, jak mě před mnoha lety jeden rozchod nakopl a motivoval k mnoha novým věcem…
Jaký typ hněvu se projevuje u vás?
Purcell a Murphy v knize Mindfulness pro zvládání hněvu pro teenagery zmiňují tři hlavní typy hněvu (s.16-20):
– skrývaný (ten si nepřiznáte, skrýváte nebo potlačujete)
– výbušný (jste impulzivní a snadno ztrácíte kontrolu)
– chronický (když jste přijali hněv jako součást svého života)
V rámci těchto 3 stylů existuje ještě dalších 11 podtypů. Když se v tom člověk najde, může to být prvním krokem k sebepoznání a ke změně.
Například líbivý typ se snaží zalíbit, protože si myslí, že hněv je špatný, záludný vyjadřuje hněv pasivně-agresivně (nemluví přímo, používá sarkasmus, ironii apod.), sebeobviňující – tento člověk bere veškerou vinu sám na sebe, nechce nikoho obviňovat. U velmi citlivých lidí se někdy hněv projevuje jako obrana (sebemenší poznámku berou jako útok na vlastní osobu). U jiných lidí plní hněv zase funkci zastrašující (a jakmile dosáhnou svého, hněv odezní). Jiní milují dramatičnost a hněv je až jakoby vzrušuje – tzv. zuřivý typ. Ještě mě zaujal typ nevrlý – jde o člověka, který je přednastavený se jenom rozčilovat a typ podezřívavý, který je neustále ve střehu a očekává z vnějšího světa vždy to nejhorší.
Super-technika na zvládání hněvu
Čím více hněv necháme rozběhnout, tím obtížnější je ho zastavit. Proto je nejlepší zarazit hněv HNED, jak vypukne, a to rychlým přesunutím pozornosti na hluboké dýchání. Před pár lety jsem o jedné pozoruhodné dýchací technice na zvládání hněvu psal na Celostní medicíně v kratičkém článku.
Netrénovaný jedinec někdy hněv zapíjí alkoholem, sebepoškozuje se, rozbíjí předměty, šikanuje, pláče, nadává, bije se, provokuje nebo se posmívá. DECH je naopak velmi mocným nástrojem na zdravé zvládnutí a transformaci hněvu.
Uvědomte si své spouštěče
Abychom dokázali hněv při vypuknutí co nejdříve zastavit (viz zmiňovaná dýchací technika), je podle Purcella a Murphyho dobré posvítit si na to, co každého z nás štve a vytáčí. Je to, když vás někdo z něčeho obviní? Když vás odmítne? Peskuje? Nedodrží dohodu? Kritizuje? Dělá si z vás legraci? Narušuje váš osobní prostor? Šiří o vás lži?
K hněvu budeme mít také větší tendenci, když nejsme úplně v pohodě. Někomu se hněv spouští při únavě, jinému ve stresu a dalšímu třeba, když je smutný.
Zajímavé je, že někoho vytáčí spíše věci vnitřní, zatímco jiného zásahy vnějšího světa. Jedna klientka mi nedávno popisovala, že je zcela smířená s tím, co se děje ve světě, protože to neovlivní. Místo toho však má tendenci velmi se zlobit na sebe a na svá selhání. A pak jsou třeba lidé, které vytáčí výhradně politika. Vzpomínám na pacientku v psychiatrické léčebně, která nám na skupině tvrdila, že má deprese z tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka.
Naučte se přijímat a máte vyhráno
U koho hněv nevzniká? U toho, kdo dokáže přijímat sebe, svět i druhé lidi takové, jací jsou. Neschopnost přijímat se nazývá umíněnost. Trváme za každou cenu na tom, aby bylo po našem.
Jsem přesvědčen, že téměř vše se dá tréninkem zvládnout. Tudíž i umění přijímat. Jde však opravdu o postupný trénink, tato schopnost nevznikne přečtením jednoho článku.
Co však můžete začít dělat už dnes?
Pomáhá meditace. Zklidní vás. Zlepší vaše soustředění a bdělost. Rozvine vědomí celku, zvýší váš nadhled a zmírní emoční reaktivnost.
Pomáhá vnímat svět jako přátelské místo k životu. Osvědčují se afirmace typu: „Můj svět o mě pečuje,“ „Vše se děje pro moje dobro.“ Kdo bezezbytku přijme tezi, že vše se děje z nějakého důvodu (a že to ve finále pro nás bude dobré, i když to teď nevidíme nebo se tomu vzpíráme), tak ten se nebude rozčilovat nad tím, že věci jsou jinak, než by chtěl.
A velmi také pomáhá práce s vlastními přesvědčeními, protože jsou to právě naše myšlenkové zvyky a myšlenkové smyčky, které nás nutí reagovat automaticky a nevědomě (o tom podrobněji zase někdy jindy).
Co si z toho odnést?
Závěr a shrnutí toho nejpodstatnějšího: Hněv je nejlepší zastavit IHNED, a to přesměrováním na dýchání. Ideální je se do hněvivých situací vůbec nedostávat, protože hněv je pro organismus velká energetická ztráta. Toho docílíme rozvojem vlastního vědomí (především meditací). A pakliže už hněv u nás propukl, využijme ho jako palivo a motivaci udělat příště něco lépe, stát se lepším člověkem.
Použitá a doporučená literatura: Mark C. Purcell, Jason, R. Murphy (2021): Mindfulness pro zvládání hněvu pro teenagery. Nakladatelství Portál.
Autor: Mgr. Jiří Hamerský, psycholog a psychoterapeut
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/…ry/
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 300 Kč, na 2 roky 600 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
