Jaroslav Chvátal: Starověký stepní monument Arkaim odhaluje svá tajemství

76
Foto: Pixabay.com

Žluté slunce ozařuje ohromnou majestátnou step posledními paprsky. Velmi brzy se skryje za nízkou horou a stín se svým typickým plíživým způsobem počne roztahovat po nekonečné planině. Nehybný vzduch je prosycen koncentrovanou vůní pelyňku. Zanedlouho se po celé obloze rozzáří tisíce a tisíce hvězd. V tu chvíli se vše kolem uloží do nehybného a doslova mystického odpočinku. Tak jak se šikmé paprsky dotýkají starověkého povrchu stepi, vystupují do kontrastu jakési napůl zarostlé, ale pravidelné kruhy.

Každý, kdo si tohoto zvláštního jevu povšimne, pocítí někde hluboko uvnitř své vlastní bytosti jen stěží definovatelný záchvěv jakéhosi tajemství, záchvěv něčeho cizího. V současné době však toto záhadné místo každoročně láká pozornost stovek návštěvníků. Již nějaký ten rok (přesněji řečeno od roku 1995) se jezdí filmový štáb „Volha“ z Nižneho Novgorodu, aby krok za rokem dokumentoval monumentální výkopy jednoho z největších archeologických objevů právě začínající století. Nacházíme se na místě monumentálního starověkého města „Arkaim“.

Když před čtrnácti lety začal filmový štáb natáčet dokumentární seriál o archeologických vykopávkách na tomto bohem zapomenutém místě, absolutně nikdo netušil, k jakému radikálnímu tajemství Země se vlastně přiblížil. Dnes po mnohaletém úsilí lze konstatovat, že díky „Arkaim“stojíme na prahu úžasného archeologického paradigmatu, díky kterému se v nejbližší době začne přepisovat prehistorie lidského osídlení na území Ruska.

Okolnosti ale ukazují, že v praxi nezůstane pouze u Ruska, nýbrž se s největší pravděpodobností bude muset do této revize zahrnout prehistorie lidského osídlení minimálně u dalších tří států střední Evropy – Ukrajiny, Slovenské a České republiky. „Arkaim“ je totiž pouze východním hrotem rozsáhlého pásu archeologické hádanky, která se táhne napříč celým srdcem Evropy.

Ruský filmový štáb doposud natočil dvě série dokumentárních filmů, které milí čtenáři stojí za to skutečně shlédnout. Nacházíme se v oblasti jižního Uralu. Uprostřed stepi, která je charakteristická pestrobarevnými ostrůvky polních travin. Na mnoha místech je tato pustina přerušována březovými hájky a na horizontu lze spatřit skalnaté hory, které pod tlakem milionů let se staly spíše plochými kopci.

Vše začalo roku 1952, kdy byla pořízena série jedinečných leteckých snímků (a později i satelitních snímků) na kterých se zřetelně rýsuje několik neobvyklých pravidelných kruhů. Uprostřed pusté a dnes nehostinné stepi. Již od samého počátku umělý původ těchto kruhů byl nadevší pochybnost. Zároveň se ovšem nikdo neodvážil ani odhadnout, kdo by mohl být původcem těchto tajemných útvarů. Kruhy tak dál zůstaly hádankou.

V tu dobu se mezi vědeckými a alternativními esoterickými kruhy rozhořel spor o to, kde se nachází původní geografický prostor pozdějších indoevropských národů, které v toku času prostřednictvím různých demografických skupin osídlilioblast Eurasie. V tuto dobu již také bylo známo, že velmi rozsáhlá oblast dnešní Indie, Persie a dalších oblastí Asie byla osídlena tajemnými národy (praindoevropanů).

Obě dvě skupiny (jak ta vědecká, tak alternativní) se pustily do intenzivního studia starodávných legend. Byly vytvořeny speciální expedice do oblasti Uralu, Tibetu nebo Altaje, ale i dalších oblastí, kde se měl nacházet onen bájný národ bílé pleti – národ „Arjů“. Tyto výpravy se měly pokusit jednou provždy odpovědět na otázku dotýkající se našich civilizačních počátků. Tak jak se často stává – neočekávané, přijde ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.

V roce 1987 bylo rozhodnuto zaplavit jedno z údolí Uralu, tak aby se vytvořilo velké jezero, které mělo v budoucnosti zavlažovat přilehlé stepní prostory. Během následného leteckého snímkování tohoto údolí byly přesně v jeho středu objeveny ty samé tajemné kruhy. Tehdejší vláda poskytla jeden rok na archeologický průzkum této lokality. Během několika měsíců od započetí archeologických vykopávek byly odhaleny další velmi podivné útvary. V této chvíli bylo jasné, že půjde o něco veskrze jedinečného.

Začal boj o záchranu „Arkaim“ – základů města, jehož stáří dosahovalo bezmála 40 století. Za záchranu tohoto místa povstala vědecká, ale i rozsáhlá laická komunita lidí. Vedoucí archeologické expedice, která v této oblasti pracovala, kandidát historických věd Genadij Borisovič, pracující na Univerzitě v Čeljabinsku, oddělení historie a etnografie se rozhodl lobovat přímo do Moskvy.

Riskoval svou kariéru i vědecké jméno, přičemž se zdánlivě usiloval o nemožné. Zastavit výstavbu hráze na řece Velká Karaganka. Několik týdnů nikdo netušil, jak celá záležitost dopadne, ale nakonec se stalo něco neuvěřitelného. Obrovské stavební dílo, do kterého již bylo neinvestováno mnoho set milionů rublů, bylo zastaveno!! Archeologové měli volné ruce a čas v klidu pracovat. Všichni jdou dodnes přesvědčeni, že ono překvapivé vládní rozhodnutí bylo součástí osudu.

Bohužel se mi sen letět nad „Arkaim“ doposud nesplnil a tak jsem se nad příslušným místem proletěl v helikoptéře alespoň prostřednictvím dokumentárního filmu. Série soustředných kruhů je zcela zřetelně vidět na povrchu ploché stepi.

Po letech výzkumů však archeologové zjistili další šokující skutečnost. „Arkaim“ nebylo pouze město, ale tvořilo velmi sofistikovaný systém obří chrámové stavby a astronomické observatoře v jednom. Pakliže jste někdy viděli snímky ruské stepy, víte, že jde o velmi rozsáhlou a prakticky plochou oblast s velmi vzdálenými horizonty a i dnes bez jakéhokoliv „světelného smogu“. Zcela ideální místo pro pozorování hvězd.

V současné době jsme schopni alespoň v základních rysech rekonstruovat charakter tohoto komplexu. Vnitřní jádro mělo průměr více jak 160 metrů. Bylo obklopeno dvoumetrovým příkopem, který byl naplněn vodou. Obvodová stěna jádra byla skutečně velmi masivní. Tyčila se do výše 5,5 metrů a její tloušťka dosahovala bezmála pěti metrů. V této zdi se nacházely celkem čtyři vchody. Největší z nich byl orientován směrem na jihozápad.

Uvnitř tohoto komplexu se nacházely ulice, které místy dosahovaly šířky až pěti metrů. Ve městě se nacházel velmi dobře propracovaný rozvod vody včetně kanalizační sítě. Všechna obydlí měla kruhovitý půdorys. Některé stavby co do velikosti výrazně přesahovaly ty ostatní. Do současné doby bylo objeveno celkem 35 půdorysných ostatků těchto velkých staveb.

V samém centru se nacházela ještě jedna kruhová zeď o šířce 3 metry a výšce těžko uvěřitelných sedmi metrů. Tato zeď neměla prakticky žádný vchod. Pouze na jihovýchodní straně se nacházela malá průrva. Je zřejmé, že i tato zeď plnila ochranný účel. Vně této zdi bylo napočítáno 25 půdorysů staveb, které byly izolovány od jádra komplexu.

Uprostřed centrálního jádra se nachází ústřední čtvercová oblast, která má průměr asi 25 až 27 metrů. Podle archeologických nálezů velkého množství ohnišť sloužila s největší pravděpodobností k posvátným či mystickým účelům. Podíváme-li se na schéma „Arkaim“ v komplexnosti zjistíme, že tvoří design „mandaly“, kdy vnitřní čtverec je opsán jedním či několikanásobným kruhem.

V našem případě jde o zřejmý starověký symbol Vesmíru (symbol kruhu), který obklopuje Zemi (symbol čtverce). Na tomto příkladě, stejně tak jako na mnohých jiných po celém světě je nádherně vidět jak naši předci dokázali pracovat s harmonickými prostorovými frekvencemi. Navíc je dokázali převádět do různorodých konvergentních stavů.

(c)2009 Jaroslav Chvátal

Autor článku: Jaroslav Chvátal
Zdroj: http://www.matrix-2001.cz/…-1/

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk