Dnes, budeme mluvit o říjnové oslavě Halloweenu. V Evropě spíše mluvíme o vzpomínce na zemřelé, která je 1. listopadu. Obě oslavy mají přeci jenom něco podobného. Z Anglie, později v Americe a nyní i v Evropě, k nám přišla i oslava Halloweena. Halloween je spíše oslava světa duchů, strašidel a pohled do světa, který tak dobře neznáme. Je to oslava světa, kterého se nemůžeme fyzicky dotknout, ale který můžeme cítit, když se ztišíme. A ještě v hlubším tichu, se před námi otevře svět – andělů a léčivé energie a intuitivního vedení.
Všechny možné kostýmy čarodějnic, skřítků, a strašidel, chodí po ulicích anebo v obchodech. Pro ně je to vyjádření radosti o světě, který je nám neznámý, a vypadá spíše pohádkově. A tak se podívejme blíže na oslavu Halloweena.
V historii se oslava Halloweenu objevuje již za doby Keltů, kteří také žili v Anglii a v částech Evropy. Sir James Frazer, ve své knize „Zlatá Větev“ píše, že pro Kelty, byl 1. listopad viděn jako začátek Nového Roku. Zaposlouchejme se do jeho slov: „Halloween pro Kelty a Evropu znamenal přeměnu podzimu, do zimy. Duše zemřelých se přišly ohřát k ohňům a krbům. … Ale také čarodějnice, a další strašidla a skřítci volně poletovaly vzduchem, nebo chodily po zemi.“ (Sir James Frazer „The Golden Bough“, p. 735).
Jak vidíme, tak Halloween má opravdu dlouhou tradici. Z duchovního hlediska, nám Halloween připomíná, že zde opravdu existuje pohádkový svět duchů, skřítků, vodníků, víl a ostatních energií.
Když jsem poprvé zažil Halloween v Americe, tak jsem ve svém kázání navrhl, aby byl Halloween prohlášen za den – národního svátku. Byl by to den ticha a klidu. V ten den, by nikdo nesměl mluvit, ohně v krbech a svíčky doma by byly zapáleny. Lidé by potom seděli okolo ohňů, a v tichosti přemýšleli o svém poslání života na této zemi. Nebylo by to nádherné, mít svátek – jednodenního ticha? Možná, někteří lidé, by se z něj i – zbláznily.
Můžete si představit, že 300 milionů Američanů, by sedělo v tichu. Přemýšleli by sami o sobě, o tom co je skutečné a pomíjivé, co je etické a duchovní, jaké jsou hodnoty tohoto světa a hodnoty ducha. A všichni by se přitom dívali do plápolajícího ohně krbů nebo svíček. A ještě, kdyby se k nim přidali lidé v Evropě a jinde na světě. Byl by to den – globálního tichého přemýšlení o klidu a existenci neviditelného.
V mé knize „Učení Skřítka Puka“, která vyšla na internetu v Americe, jsou zajímavá slova, která skřítek Puk říká Janet, která se s ním v lese setkala. „Nejdříve si zvol objekt, se kterým chceš navázat kontakt. Ať je to květina, strom, kámen, nebo zvíře. Potom v koncentraci, se ve svém vědomí spoj, s vědomím tohoto objektu. Potom se můžeš telepaticky obdržet zajímavé informace. Můžeš se zeptat stromu o jeho poslání a funkcích, můžeš mluvit s květinami, nebo i se zvířaty. Zní to velmi jednoduše, ale chce to zkoušet každý den.“ (V. Strejček, The Teaching of Fairy Pook, p. 9,10)
Tady vidíme, že jakoby Halloweenské informace k nám mohou přicházet z různých míst, i od bytostí, které jsou energií přírody. Jak už jsme si mnohokrát zde řekli, nikdy neříkejme: že něco neexistuje, nebo není možné. Raději řekněme: “Budu o tom přemýšlet.“
Vzpomínám si na příhodu, když jsem pracoval v kostele ve městě Richmond, ve státě Indiana. Seděli jsme se skupinou členů kostela okolo velkého krbu, ve kterém plápolal oheň. Plameny olizovaly polena, která se pomalu měnila v popel.
Snažil jsem si představit, že moje myšlenky, byly těmito poleny, které, byly přineseny do krbu. Jak tvrdé a těžké to bylo dřevo. A jak bylo těžké pro ten malý plamen pod nimi, aby začala pomalu hořet. Nejdříve velmi pomalu, avšak síla jazyků ohně byla silnější a silnější. A tak pomalu měnily barvu v červeně hořící polena.
Tak jak polena hořela, tak i moje myšlenky se pomalu ztrácely v tiché koncentraci. Začaly ztrácet svou těžkou tíhu a stávaly se lehčími a lehčími. Postupně myšlenky v mysli zcela „vyhořely“ a ztratily se. Nebylo nyní nic dalšího, co by mělo hořet. Potom, po shoření, nastalo ticho, jak v krbu, tak i v mysli. A když již není nic, co by hořelo, nebo na co by se myslelo, potom ticho a klid se stane – jedinou skutečností, jediným kouzlem.
To samé můžeme symbolicky prožít při oslavě Halloweenu. Obrazy duchů, kostlivců, čarodějnic a ostatních nám připomíná, na neskutečnost našeho tak – vážně braného – myšlenkového a materielního světa.
Jde zde o uvědomění si, že za naším, fyzickým světem existuje ještě svět duchovní. Který je naplněn nejen strašidly, ale také vážnější duchovní energií – jako jsou andělé, anebo dokonce duše zemřelých. Kdy tyto duše žijí ve svém novém astrálním duchovním světě. Jak říká Ježíš: „V domě otce mého je mnoho příbytků.“
V úspěšné knize „Jak žijí mrtví“ od Rudolfa Schwarze a Landmanna, můžeme číst zajímavé intuitivně komunikované zážitky ze světa duší.
Na otázku, jaký je život na druhé duchovní straně, jedna duše odpověděla.
„Máme zde vše jako vy, avšak je to vytvořeno skrze naší vůli. Materiál je z duchovní energie, která je zde všude okolo nás. Vůle vytváří krásné předměty, podle představy každého z nás. Zde se řídíme vůlí Boží. Avšak na zemi se většinou lidé řídí svou vůlí, místo aby následovali vůli Boží. Proto dochází k nedorozuměním a chaosu. To také přechází na celé Stvoření, včetně zvířat, které se člověka bojí. V našem prostředí žijeme přítomností. A tím tak získáváme nové duchovní poznání a nové duchovní síly. Bůh je pro nás láska, která je zde všude silná okolo nás.“ (P.H. Landmann, „Wie die Toten leben“, S. 88, 94 a 106).
Z tohoto citátu vidíme, že ten svět na druhé straně je opravdový a hlavně má duchovní energii. Proto Halloween je takovým připomenutím, že se máme zamyslet nad tím, že takový svět skutečně existuje. Že existuje nejen to, čeho se můžeme fyzicky dotknout, ale že je zde velmi živý a silný svět duchovních energií, které jsou ještě více skutečné, než náš svět fyzický. Stačí si jen uvědomit – kdo stvořil celý Vesmír? A že Ten, kdo jej stvořil, není fyzická bytost, ale jenom duchovní energie, kterou nazýváme – Bohem.
Bez inteligence této Boží duchovní energie, bychom nebyly schopni žít. Neměli bychom planetu, která podporuje naši existenci. Naše těla by neměli inteligenci pracovat, tak jak pracují, i bez našeho vědomí. Tato duchovní energie stvořila planety, slunce, galaxie a vše, čemu říkáme fyzický Vesmír. Ale také to co je za fyzickým projevem, což je ve skutečnosti podstatou všeho fyzického – univerzální duchovní energie Boží.
Avšak tuto univerzální energii používají také bytosti, které mají své poslání s ní pracovat. Vraťme se ke skřítku Pukovi, když vysvětluje Janet, jak používá sílu své představivosti, ke své práci v přírodě, což je jeho úkolem.
„My skřítci si představujeme zelené listy, jak rostou na jaře. Uzdravení zraněných zvířat, růst a rozkvět květin, i když jsou ještě jako malá seménka. Také dost jídla pro ptáky, veverky a jiná zvířata. Snažíme se v naší představivosti energeticky pomáhat potůčkům, studním, trávě, aby rostla. Narovnáváme květiny, na které lidé šlapou. Ale ze všeho si představujeme harmonii a klid v celém lese.“ (V. Strejček, The Teaching of Fairy Pook, p. 30).
Někdy si neuvědomujeme, že je zde energie skoro neviditelných bytostí, které se starají o naše okolí. Že mají své přesné poslání, které musejí plnit. A proto bychom aspoň během Halloweena si měli uvědomit poslání těchto energií, které s námi spolupracují.
Nedávno byl otištěn v novinách nádherný příspěvek 12leté studentky. Barbora Viklická napsala o tom, v jakém světě chce žít.
„Chtěla bych žít v odlišném světě, který by byl čistý a klidný. Lidé by se k sobě chovali s respektem a úctou. Místo, kde neexistuje zločin a nezaměstnanost. Kde se sousedi zdraví při každém setkání a nedělají si naschvály. Místo, kde se lidem žije dobře a vzájemně si pomáhají. Kde ženy mohou s kočárkem kamkoliv, a děti si mohou hrát až do tmy venku. Můj vysněný svět zatím neexistuje, ale třeba jednou bude.“
Myslím, že takový svět by se líbil nám všem i skřítku Pookovi. Byl by to svět opravdové radostné a tvůrčí duchovní energie. Byl by to svět, který bychom vytvořili energií naší duše. A určitě všichni si takový svět přejeme. Čím více si jej budeme přát, o to dříve k nám přijde.
Zakončeme dnešní Halloweenské rozjímání veselým Norským vtipem.
Dva pastoři ze dvou kostelů dali nápis na silnici, který říkal: „Konec je blízko! Obrať se teď, než bude pozdě.“
Jak se ve velké rychlosti okolo nich přehnalo auto, řidič ještě stačil z okénka zakřičet: „Nechte lidi být, vy Skandinávští náboženští blázni.“
Starostlivě kývajíc hlavou, pastor Ole řekl: „Tak to je už další toto ráno.“
„Jo, jo,“ Pastor Sven souhlasil. A potom se jen tak mimochodem zeptal: „Myslíš, že ten nápis měl jenom říct: „Dál už most nepokračuje, byl stržen?“
AMEN
Autor: Mgr. Vladimír Strejček, Th.D., motivační poradce
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
