Doba je plná kontrastů. Uvědomil jsem si to na pražském hlavním nádraží, kde jsem kupoval lístky na metro a paní přede mnou chtěla noviny. „Ááá, jedny babišovky. Paní, kdybyste si radši koupila něco na sebe,“ pronesl jízlivě trafikant při vracení drobných, aby to všichni dobře slyšeli. Se zcela opačným názorem jsem se pak setkal při cestě domů vlakem, kde jsem dostal ke čtení nějaký časopis, v němž jsem se začetl do rozhovoru s českým písničkářem Pavlem Dobešem. Ptali se ho mimo jiné, proč se jako ostatní umělci nepřestěhoval do Prahy. Dobeš to komentoval kategoricky: „Prahu bych klidně zboural, protože má tendenci nás neustále poučovat, že všechno ví líp než zbytek republiky.“
Jedna jediná cesta mě tak utvrdila v tom, o čem už se mluví dávno – že je země názorově rozdělena a z Prahy že se stává, obrazně řečeno, opuštěný ostrov načichlý multikulturalismem a intelektuální kavárnou uprostřed velkého národního moře. Vnímaví a jasnovidní lidé spojují dokonce tuto osamělost s velkým energetickým úpadkem Prahy v posledních letech. Je tedy přirozené, že se názorové vlny mezi Prahou a venkovem občas střetají, jako kdyby se pral rozum s intuicí. Alespoň tak vnímám současnou fázi vývoje.
A co teprve evropské moře, v němž má český rybník pověst neposlušného člena rodiny! Je tomu opravdu tak? Už od počátku transformace se přitom hovoří o naší mimořádné úloze v srdci Evropy a vedou se vášnivé debaty o tom, kam patříme. Na Západ? Na Východ? Nebude nakonec nejlepší zůstat doma, ve střední Evropě? Máme všichni na výběr. Jsme to ale ještě my, kdo určujeme příští směřování naší země a svoji budoucnost? Souzníme s tím, co se v Evropě děje? Chceme zařadit vyšší rychlostní stupeň evropské integrace, nebo zastavit a celý dům od základů rekonstruovat? Či dokonce za sebou spálit mosty? Anebo prostě jen nechat věci plynout?
Naše uvědomění roste. Je nás stále víc a všichni do jednoho víme, že žijeme v mimořádné době, na kterou stojí duše v nebi nekonečně dlouhé fronty, aby se na ní mohly také podílet a odčinily svoji karmu. My tu příležitost máme. Žijeme navíc v zemi, která je pod ochranou. Co víc si přát! Ano, doba je plná kontrastů, nepokoje a překotného vývoje. Je ale zároveň otevřena příznivým změnám, které za nás nikdo jiný neudělá. Nečekejme proto žádný zásah shůry, ale žijme současností a vytvářejme vědomě podmínky pro krásnější budoucnost. Vstupme do svého nitra a ptejme se na cestu, kudy k ní dojít. Věřím, že nemůžeme zabloudit, neboť srdce je naším nejspolehlivějším rádcem a naše intuice nám napoví. Jen tak najdeme k sobě cestu a odstraníme z ní všechny překážky.
Roman „New“ Zahrádka, šéfredaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
