Příklady táhnou. Nejzářnějším příkladem jsou v tomto ohledu naše děti, které do sebe nasávají jak houby vše, co jim imponuje. Na prvním místě rodiče, které jsou pro ně v počátku jejich života nejvyšší autoritou. Co řeknou, to je pro děti svaté.
Rozhlédněme se tedy kolem sebe, čeho jsme svědky. Kde se společnost nachází a jak se navenek chová a vyjadřuje. Dá se s klidným svědomím konstatovat, že hrubne, a že se pro sprostá slova nechodí daleko. Dokonce ani tam, kde to bylo dříve nemyslitelné, a vydává se to dnes za společenskou normu.
Děti reprodukují názory svých rodičů
Co k tomu říct? Že tento znepokojivý stav věrně zrcadlí nás všechny. Jeho prvopočátek přitom hledejme v rodinách. Rodiče se neslušně vyjadřují před svými dětmi, a ty, jak už jsem poznamenal výše, vstřebávají tato slova s naprostou vážností a převádějí je do praxe. Nelze se pak divit reakcím některých školáků na adresu známých osobností, když o nich třeba v televizi zcela automaticky prohlásí: „To je blbec,“ aniž dotyčného blíže znají. V podstatě tak reprodukují názor svých rodičů, zatímco v médiích jsou podobná prohlášení brána za úsměvná, ba neškodná, anebo, což je ještě horší, jsou vydávána za samostatný úsudek dětské duše. Tedy za bernou minci!
Až sem jsme to tedy dopracovali a vůbec si neuvědomujeme, že od slov nebývá daleko k činům. Možná i proto nás občas šokují zprávy o tom, s jakou brutalitou se musí někdy potýkat učitelé ve školách, či jak nemilosrdná bývá šikana mezi dětmi. Jde přirozeně o nejkrajnější projevy chybné výchovy. Děti však nedělají nic jiného, než že naplňují ono známé přísloví: „Jablko nepadá daleko od stromu.“ A nám to stále ani po tolika varováních nedochází.
Bez člověčenství nemůže živočišný druh přežít
K nápravě stačí přitom málo. Změnit se a dávat dětem příklady hodné následování. Mluvit před nimi klidně a pokud možno spisovným jazykem, vyvarovat se křiku, vulgarit či pomluv a odsuzování druhých, a podnítit jejich zájem o pojmy, jako je čest, úcta jeden k druhému, nebo pomoc bližnímu. Všechna tato moudra jsou ukryta v tradičních pohádkách, ne proto, aby v nich dřímala, nýbrž kvůli tomu, aby byla předávána z generace na generaci a formovala dětskou duši k hodnotám, které dělají člověka člověkem.
Bez člověčenství nemůžeme totiž jako živočišný druh přežít. Natož žít šťastně a navzájem se respektovat. A děti? To jsou plody našich citů. Jsou vyjádřením veškeré člověčí lásky. Nechceme přeci, aby se zkazily jen proto, že jim byla další láska odepřena…
Roman „New“ Zahrádka, šéfredaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
