Beltain, (čti [bjaultənə]; v moderní irštině Bealtaine; anglicky Beltane; gaelsky Bealltainn, starším pravopisem Bealltuinn) je gaelský svátek slavený zpravidla v předvečer 1. května, spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů. Etymologie slova beltaine je nejasná, ale zpravidla je vykládáno jako „jasný oheň“. Slabika bel- může znamenat „jasný, zářící“ a souviset s keltským slunečním bohem Belenem. Část -taine může vycházet ze slova teine „oheň“. V Nizozemsku, Německu, Švédsku, ČR a některých dalších evropských zemích je ve stejný den slavena Valpuržina noc, ve starověkém Římě se Beltainu podobala slavnost ovčáků Parilia slavená 21. dubna.
O Beltainu se vyháněl na pastvu dobytek, zatímco o protilehlém svátku Samhain se činil opak. V důsledku chladnějšího podnebí mohl ve Skotsku tento svátek připadat až na pozdější datum, například 15. května. Nejdříve byly uhašeny všechny krby a ohně a poté rozdělán teine éigen, tedy živý oheň, rozžehnutý pomocí dvou dřívek a zapáleny dva ohně, mezi kterými byl provázen dobytek, aby byl ochráněn před dobytčím morem a jinými chorobami, lidé pak mezi ohni procházeli pro přivolání štěstí či vyléčení neplodnosti. Beltaine byl také považován za den vhodný pro začínání velkých plánů a podle Knihy o záborech Irska v tento den do Irska připluli Partholónovci a Mílésiané. Tento den byl dále spojován s čarodějnicemi či jinými nadpřirozenými bytostmi kradoucími lidem jídlo, snad v důsledku docházejících zásob a placení dávek vrchnosti, a byl považován za obzvláště nešťastný den k uzavření svatby.
Beltaine je také slaven wiccany, neodruidy, keltskými rekonstrukcionisty, případně dalšími novopohany.
Filipojakubská noc
Pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc, je poslední noc z 30. dubna na 1. května. V současné době téměř každá obec pořádá „pálení čarodějnic,“ kdy se večer zapálí velký oheň, sejde se rodina, přátelé a sousedé, děti se oblečou do čarodějných kostýmů, opékají se buřty. Tato noc je prý magická a nejplodnější z celého roku, tak se to může hodit všem, kteří si přeji děťátko.
Kde tento svátek vznikl?
Filipojakubská noc je opředena řadou rituálů a symboliky už od pohanských dob. Její kořeny sahají do keltského svátku Beltain, který se slaví mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Beltain byl radostným svátkem, kterým začínalo teplejší období v roce. Keltové tento den zapalovali nový oheň – symbol síly, energie, života a Slunce. Oheň měl také vše ochránit a očistit.
Proč název Filipojakubská noc?
Filipojakubská se jí říká proto, že v minulosti slavil svátek 1. května sv. Filip a Jakub. Vlivem liturgického kalendáře slavila křesťanská církev tento svátek na připomenutí dne, kdy byla vysvěcena římská bazilika s ostatky apoštolů Filipa a Jakuba.
A jak to bylo s čarodějnicemi, proč označení „pálení čarodějnic“?
Od středověku lidé věřili, že existují dny, kdy mají zlé síly větší moc než jindy. Báli se ďábelského zla zasílaného na zem v podobě čarodějnic.
Od 15. století vládl Evropou panický strach z čarodějnic a uhranutí. I vysoce vzdělaní lidé o čarodějných silách nepochybovali. Církev vedla tzv. čarodějnické procesy, při kterých zahynulo mnoho nevinných lidí. Z čarodějnictví byli obviňováni lidi, kteří kritizovali církevní dogmata, chování představitelů církve nebo řekli něco v nevhodnou dobu. Označení z čarodějnictví bylo snadné. Odsouzené ženy a muži byli mučeni tak, aby mučení nenechalo viditelné stopy na těle, a pokud se „čarodějnictví“ prokázalo, byli upáleni. Čarodějnické procesy ukončila až Marie Terezie v druhé polovině 18. století.
Lidé na ochranu před čarodějnicemi používali různé praktiky celoročně, obzvláště před Filipojakubskou nocí a ještě následující den, např. uklízeli, pálili smetí, zapalovali ohně, práskali bičem, pískali,.. Věřili, že se čarodějnice bojí svěcené vody, svěcených větviček, hluku a zaříkávání, kde jmenovali svaté. Před čarodějnicemi se také bránili kreslením kruhů na vrata.
Věřili tomu, že o filipojakubské noci čarodějnice létají na košťatech a slétávají se na kopcích, kde vykonávají nečisté praktiky a rituály.
K oslavám Beltainu patřila i příjemná tradice milování pod širou oblohou.
Je zajímavé, že se nějaký svátek objeví v různých kulturách po světě a přitom má vlastně stejný základ. Například právě pálení čarodějnic. Pojďme cestou Keltů a jejich svátku Beltainu slaveného z 30. dubna na 1. května. Tradice oslav této magické noci vychází ze starých keltských zvyků a rituálů, jimiž se v rámci svátku Beltain žehnalo půdě, aby dobře rodila, a stromům, aby dávaly zdravé plody.
Valpuržina noc
Pálení čarodějnic je též nazýváno Valpuržinou nocí, co ale o Valpurze víme? Jedinou kapli, která je zasvěcena Svaté Valburze, patronce šestinedělek a rolníků najdeme v obci Hrádek nedaleko Sušice. Vzývána bývala při některých nemocech, jmenovitě očních, při kašli a pokousání psem, a také jako ochránkyně domácích zvířat. Sv. Valburga pocházela ze starého šlechtického anglosaského rodu. Vstoupila do kláštera řádu sv. Benedikta. Když její strýc (pozdější svatý) Bonifác viděl, že v Německu chybí kláštery pro ženy, povolal Valburgu do Mohuče, kam přišla s dalšími řeholnicemi roku 748. Jejím hlavním působištěm se staly nové kláštery v Heidenheimu, kde byla abatyší. Životem hluboké víry a Boží milosti vydávala svědectví opravdového křesťanství. Podporovala chudé, pomáhala sirotkům a dary přispívala na stavbu chrámů. V Heidenheimu působila až do své smrti. Roku 870 byly její ostatky přeneseny do Eichstättu.
Noc před 1. květnem (Walpurgisnacht) má v Němcích týž význam jako u nás noc filipojakubská: v tu noc slétají prý se čarodějnice na Blocksberku a tam provozují svoje rejdy ve spolku se satanášem.
Ing. Jiří Mazánek, jogín a terapeut
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 330 Kč, na 2 roky 660 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle tel: +421 800 188 826 nebo na e-mailu: objednavky@ipredplatne.sk
