Mnozí duchovně smýšlející lidé na politiku dávno rezignovali a nevěnují ji takřka žádnou pozornost. Přesto vzniklo před časem nové hnutí „Cesta odpovědné společnosti“, jež došlo k přesvědčení, že je nezbytné usilovat o politický mandát, aby bylo možné obnovit ve společnosti přirozený řád. Nyní se chce pokusit uspět ve volbách do Evropského parlamentu, které považuje za jednu z posledních šancí, jak přeměnit Evropu a vrátit ji zpátky do rukou občanů.
Lídrem hnutí Cesta odpovědné společnosti je astrolog Antonín Baudyš, který bude mít v případě úspěchu zejména za úkol prosazovat, aby se Evropa navrátila ke svým kořenům, jako společenství rovnoprávných a suverénních národních států spolupracujících na principu rovnocennosti.
Stejně tak, aby se mohl evropský prostor rozvíjet pouze na křesťanských a antických základech jako doposud a byla decentralizována moc evropských úředníků a politiků ovládaných zájmy mezinárodních korporací a nejrůznějších zájmových skupin. „Přijetím Lisabonské smlouvy se z EU stal místo dobrého sluhy špatný pán, a nejen pro Českou republiku,“ říká Antonín Baudyš, který na sebe vzal nelehkou úlohu lídra. Ostatně, v evropském prostoru se pohybuje už dlouho. Vystudoval filosofii v Mnichově, studoval také teologii ve Fribourgu, čtyři roky strávil v řeholních domech Tovaryšstva Ježíšova a nyní žije s rodinou střídavě v České republice a Řecku. Zkušeností má tedy na rozdávání.
Proč ses rozhodl jít do Evropských voleb právě za hnutí Cesta?
Hnutí Cesta jsem zaregistroval jako idealistickou společnost, jež představuje úplně jinou formu politiky. Hodlá překonat dotace a investiční pobídky, chce obnovit přirozený řád. Preferuje cestu do jednoty a nalezení společného směru. Dala si také za úkol zvládnout budoucnost s důvěrou ve vyšší záměr. Připomínám, že jsem nikdy nechtěl být zastupitelem, ale nabídka podílet se na rekonstrukci Evropy je výzva, kterou jsem musel přijmout. Unie totiž směřuje k rozpadu a tento blížící se krach poškodí všechny zúčastněné země. Je iluzorní se domnívat, že Západ půjde do kopru, zatímco my Češi budeme vysmátí. Naše osudy jsou propojené. Naši spojenci – Německo s Francií si v této chvíli počínají tak, že jejich odstředivou sílu nepůjde ubrzdit. Může se to však ještě obrátit. Na konci května občané Evropy nadelegují do Bruselu pravděpodobně dosti odlišnou sestavu, než která evropskou agendu řídila doposud. Bude mi ctí být u toho a dbát na zájmy naší země. A jestliže se nám nyní jeví, že je Evropa nereformovatelná, tak si myslím, že jsme ještě nevyčerpali všechny pokusy. Jestli je však vyčerpáme bezúspěšně, může se naše další setrvání v Unii stát otázkou, na kterou bude třeba odpovědět.
V jakém stavu se podle tebe nyní nachází naše země? Co jí ve smyslu materiálním a duchovním zatěžuje, případně prospívá?
Jsme relativně úspěšná země. Vidíme, že jsou ostatní evropské země zasaženy propadem bezpečnosti nebo velkými politickými rozkoly. Naše společnost je sice rozdělená, ale nejspíš byla rozdělená vždycky. Potřebujeme proto nalézt společný jmenovatel, a myslím, že se ještě objeví. Vedle toho jsme se stali průmyslovou kolonií. Z naší země proudí obrovské peníze do zahraničí a my z této situace hledáme cestu ven. Co nás zatěžuje? Můžeme si dovolit být odvážnější. Postrádáme však vizi a v podstatě se pouze vezeme na celoevropských trendech. Chybí nám diskuze a zapojení obyvatel do rozhodovacích procesů. V loňském roce jsme byli například konsternováni přistoupením země na velmi sporné dokumenty – na Marakéšskou deklaraci a Istanbulskou úmluvu. Neschválili jsme sice globální kompakt o migraci, ale schválili globální kompakt o migrantech. Rozumím, že se naše země pokouší vycházet dobře se všemi, s Unií, Amerikou, Ruskem, Izraelem i Čínou, konec konců totéž dělají i Francie a Německo. Je to však velmi náročné a nevděčné. Po duchovní stránce se domnívám, že jsme na tom lépe a lépe, uvědomění a vibrace našich lidí podle mého názoru stále stoupají. Budeme si však potřebovat uvědomit určité vady na kráse, které nás posunou k větší zodpovědnosti za vlastní zemi. Například to, že se Evropská unie spíše potápí, než vzkvétá, a že Severoatlantická aliance namísto toho, aby nás chránila, nás zatahuje do krajně nebezpečných her.
Existují nějaké cesty k nápravě, aby byla naše budoucnost radostnější?
Hmotné zajištění se podařilo mnohým z nás stabilizovat, a to, že na naše západní sousedy stále ztrácíme, jsme schopni přecházet. Máme plnou zaměstnanost, ale přitom i mnoho nízkopříjmových pracovních míst. Míru společného štěstí neumím posoudit, v tomto směru je pro mne otázkou, zda jsou v současné Evropě takzvané šťastné národy. Případně, zda někdy byly. Platí to, co vždy – je dobré sledovat vlastní myšlenky a jejich souvislost s našimi emocemi. Je dobré obklopit se lidmi, kteří vás mají rádi a podporují vás.
Chceš něco vzkázat našim čtenářům?
Na závěr se s vámi podělím o svůj osobní koncept. Je jím představa lásky boží, která se stará o každého z nás a o celou naši zemi. Je to postoj, kdy důvěřujete, že to, co se odehrává, se děje ve vašem zájmu, k vašemu dobru. A že se vše může ještě vyvinout do lepší podoby. Protože všechno je prozatímní a všechno je v hlavě.
Děkuji za rozhovor.
Roman „New“ Zahrádka, šéfredaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
