Zuzana Švédová: Zatočme jednou provždy s tučným břichem

491
Foto: Dollarphotoclub.com

Často slýchávám, že tuk držící se v oblasti bříška, takzvaný tuk viscerální, je pro vás největší motivací k hubnutí. Nikde totiž nepřekáží tolik, jako na břiše. Nejedná se však pouze o estetický problém, jakož i hlavní signál, upozorňující na možný metabolický syndrom, který bývá reprezentován diabetem II. typu, zvýšenou hladinou LDL cholesterolu, zvýšeným tlakem a mnohdy také celkovou nadváhou. Proto prosím, nechápejme tuto problematiku pouze jako nevzhledné centimetry v pase, namísto toho se zamysleme nad svou životosprávou, množstvím energie, se kterou každé ráno vstáváme, celkovou vitalitou a chutí do života.

Menší tuková zásoba v pase samozřejmě nemusí odrážet výše zmíněné. Viscerálního tuku je do jisté míry třeba, neboť slouží jako měkký polštář chránící vnitřní orgány. Pokud však u ženy naměříme více než 88 centimetrů v pase, u muže pak 102, jsme schopni si zadělat na pořádný problém. Tento tuk je navíc zákeřný v tom, že si ani nemusíme připadat obézní. Tělo je více méně štíhlé, v pase však výrazně nedopneme knoflík.

Hlavní viníci tučného břicha

V prvé řadě zabrusme letmo do historie. Vzpomínáte na tučné pantáty a štíhlé, i když mnohdy unavené čeledíny? Rozdíl nebyl pouze v kvalitě využití jejich pracovního či volného času, taktéž i ve stravě, jež utvářela každodenní stůl. Zatímco nižší vrstvy konzumovaly tmavý, v té době paradoxně levnější chléb, tvaroh, domácí sýry, nejrůznější hutné kaše, ať už z jáhel, pohanky, ovesných vloček, luštěnin a krup, využívali přirozené sladkosti ovoce, maso jedli velmi sporadicky, o klasickém cukru ani nemluvě, ti výše postavení pak skládali svůj kalorický příjem z bílého chleba, sladkostí, dortíků, tučných masných výrobků, kdy s ovocem a zeleninou si příliš nezavdali. Není pak divu, že jim kolem pasu pomalu, pomaloučku rostla oblost budoucích maminek (jak zpívá Jarek Nohavica). Navíc, zhodnotíme-li jejich energetický výdej, býval mnohdy téměř na nule.

A podobně je tomu nyní. Dnešní doba plná nadbytku, vytvářející umělá pozlátka a potřeby, vzbouzí v nás touhu neustále vlastnit a plnit tělo, ale i příbytky. K tomu všemu pak připočtěme stres a onen kolotoč se rozbíhá naplno. Tušíte správně, nejen vyvážená strava, ale také pohyb, klid a životní smysl, toť hlavní pilíře, na kterých život stavějme.

Potraviny a jejich glykemický index

Vrátíme-li se zpátky k čeledínům, samozřejmě nejen k nim, jejich strava čítala potraviny nižšího glykemického indexu. Kroupy, oves, jáhly, tmavá žitná mouka, jablka, to vše patří na seznam potravin, které stabilizují hladinu krevního cukru. Bylo téměř nemožné, aby lidé vyšli za prací s prázdnými kaloriemi v žaludku. V polovině cesty by jim totiž došel dech, nemluvě pak o práci, kterou by jednoduše nezvládli. Strava musela být vyvážená, kaloricky hodnotná, aby zasytila nejméně na tři hodiny. Ruku na srdce, kolik z nás dokáže mezi jednotlivými jídly dodržet onen tříhodinový interval? Plníme-li se prázdným, nikdy nepocítíme uspokojivý pocit sytosti.

V dnešní době se přirozená podstata potravin ztrácí. Chybí vláknina, životodárné enzymy, minerály a vitamíny. Není divu, že jsme neustále hladoví, naše tělo volá a my s radostí jeho „přání“ plníme. Jíme a krmíme se dále. Prázdným.

Kila navíc versus inzulín

A nyní se dostáváme k jádru věci, kdy si vypomůžu předchozím odstavcem. Tam jsem se zmínila o glykemickém indexu. Každá sacharidová potravina vyžaduje přítomnost inzulínu. Výjimkou bude snad pouze fruktóza, která metabolizuje o trochu jinak. Inzulínem rozumějme vrátného, který otevírá buňky a umožňuje jim tak příjem glukózy, tedy cukru, energie. Bez inzulínu se buňky koupou v moři glukózy, tuto energii si však nikdy nevezmou. Inzulín je tedy podstatný článek v metabolismu sacharidů.

Konzumujeme-li denně potraviny vysokého glykemického indexu jako je bílé pečivo, bílé těstoviny, rafinovaný cukr, ať už řepný či třtinový, pijeme pivo, atd., hladina krevního cukru se okamžitě zvyšuje. Tělo tak vypouští velké dávky inzulínu, které se snaží o rovnovážný stav. Čím více inzulínu v krvi, tím snáze přibýváme na váze, tím se zároveň stávají naše buňky vůči tomuto hormonu rezistentní. Pokud jsou rezistentní, tělu třeba vyrobit inzulínu více, aby si jej buňky vůbec všimly. Jak jsem již zmínila, čím více inzulínu, tím snáze přibýváme na váze. A povětšinou právě do břicha. Nyní si uvědomme, v jakém bludném kruhu pak vězí nejeden diabetik, jež se krmí nevhodně seskládanou stravou. Do těla vpravuje čím dál více inzulínu, přibírá, přibírá a jeho buňky, i přes vysoké dávky hormonu, zůstávají netečné. Přitom by stačilo učinit krok stranou…

I potraviny nižšího glykemického indexu mohou být lahodné, výtečně zasytí, dodají energii, tělu i duši. Zkusme to ještě dnes, namísto oběda z oblíbeného fastfoodu si dopřejme onen luxus a jednoduše si uvařme.

Stres versus tučné břicho

Ač se v současné době stresu přikládá nemalý význam, mnohým ještě stále nedochází, jakou spoušť v těle působí. Děje-li se tak dnes a denně, opět se točíme ve víru zkázy. Proč?

Stres, to je signál pro boj či útěk, zvýší se tlak, zpomalí trávení, prokrví orgány, kterých bude třeba. Zároveň dochází k uvolnění energie, přesněji glykogenu, jenž slouží jako základní cukernatý balíček těla. Glykogen neovlivníme, všichni jej schováváme ve svalech a v játrech. A jakmile se uvolní, tělo jej přetváří v jednoduchou glukózu, tedy opět cukr. To abychom vydrželi bojovat či utíkat. Sedíme-li však v kanceláři, zhroucení z množství faktur a útěk je to poslední, na co bychom mysleli, cukr, jenž koluje naší krví, nenajde své uplatnění. A tak se opět vylučuje inzulín, aby zvýšenou hladinu cukru vyrovnal. K tomu svačíme, mlsáme a přiživujeme toto smutné inzulínové blues.

Jak z tohoto bludného kruhu ven?

uzpůsobit stravovací zvyklosti, nebát se změn, zaměřit se na kvalitní potraviny nižšího glykemického indexu
klid, klid na duši, smysluplná práce, smysluplné vztahy, radost ze života
léčivý pohyb, který, i přes drobné životní karamboly, přirozeně sníží hladinu krevního cukru, posílí svaly, kosti, vyplaví endorfiny
dýchat !!!

Snadné, že? 🙂 Začněme již dnes.

Autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/zatocme-jednou-provzdy-s-tucnym-brichem.htm#ixzz4NPtOA5PT

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk