Zuzana Švédová: Jak se nezbláznit za času koronaviru SARS-CoV-2

68
Foto: Pixabay.com

Mnozí jsme doma, více než kdy předtím. Kolikrát i s dětmi, které tak přirozeně potřebují ven. Navíc, když příroda oděna do jara.

Sama se denně snažím nalézt drobné radosti, kterých se chytím, které mne obejmou. Zatím jsme v počátcích, kéž je těch drobností nebývale mnoho. Minulý článek jsem směřovala k nákupům, jak v poměrně krátkém čase naložit do vozíku vše, co můžu během 14 dní v kuchyni upotřebit. Ano, slyšíte dobře, během 14 dní. Protože pokud do obchodu nemusíte, zcela jistě zůstaňte doma. Jediné, co vám může pochybět, bude pravděpodobně pečivo. Dobrou zprávou je, že si jej můžete upéci sami. Opět něco zvládnout, něco se naučit, další malá výzva, prostřednictvím které jste o celý krok dál.

Dále nám může scházet čerstvá zelenina, taktéž ovoce. S ovocem nepomohu, napadá mne pouze alternativa mražená, namísto čerstvé zeleniny lze však upotřebit pickles, prokvašenou směs. Případně, není nic snazšího než natrhat hrst bylin, které pak připravíte do podoby čaje, špenátu, polévky, salátu či jarní nádivky. Osobně miluji sběr divokých bylin. Mladé lístky pampelišky, ptačinec, chutné lístky violky, klubající se bršlice. Vracíme se do dob, kdy příroda platila za přirozenou lékárnu, bylinkářství, zelinářství, rozmanitý krámek s kořením. Vracíme se do dob, kdy jsme byli pospolu, v teple rodinného kruhu, táhli za jeden provaz, fungovala dokonalá dělba práce a život běžel, svištěl a plápolal v rytmu dobré, smysluplné práce.

Na co je nyní čas?

Na hezkou hudbu, na kterou v životě nezbývalo místo, na všechny záliby, které jsme v ruchu dne odsunuli do pozadí. Okamžik v zahradě, která se utápí v postupujícím jaru. Pro úklid okolo, také uvnitř sebe. Najednou, když je zítřek „konečně nejistý,“ vnímáme silněji, co je vlastně špatně. Co je třeba vymést a rozvířit, otřít a poklidit, čeho je třeba nadobro se zbavit. Proč si nyní stýskáme, že nemůžeme být s lidmi, kteří bydlí uvnitř našich uspěchaných srdcí, když jsme si na ně dříve stěží udělali čas? Proč jsme plýtvali všemi úctyhodnými dary, které nám do vínku kdysi někdo vložil? Namísto toho jsme do úmoru pracovali na cizích snech, namísto lásky jsme stavěli zdi. Každý tu něčím smysluplným vládnem, jen to zas objevit, oprášit, povznést.

Knihy, kolik jich na světě můžeme mít? Tisíce, tisíce, kilometry knih. Možná, pokud bychom je hřbety postavili hezky vedle sebe, několikrát by obtočily tuhle krásnou Zemi. Čtěme, v knihách je síla, hluboké poselství. Naši předkové bojovali s morem, epidemií záškrtu, spalniček a tuberkulózy. Zhruba před sto léty, v období 1. světové války s krutou španělskou chřipkou, na kterou zemřelo 50 miliónů lidí. V době, kdy lidé přišli téměř o všechno, v době rozpadajícího se Rakouska Uherska, se spoustou mrtvých na frontách, s tíživým hladem každý den. Být dnes na našem místě, byli by doma, pokorní a vděční, s obrovským díkem uvnitř své duše.

Na mém stole nyní leží Charles Dickens se svým roztržitým Pipem z Nadějných vyhlídek. Kniha je úžasná, přirozeně plyne, kdy člověk nenasytně hltá každou další stránku, aby si řekl: Ty jeden Dickensi, Ty jsi ale pašák. Hned vedle něj pak čeká Karel Čapek, O lidech, Zahradníkův rok, Věci kolem nás. A když to nepomůže, pak i Krakatit. Velmi se těším na tu část z Balttinu, kdy člověk padá smíchy do kolen, alespoň občas, tak jako v životě.

Tvořme rukama

A pak, tvořme zase rukama. Zamilujme se do desítek činností, při kterých dočista vypněme hlavu. Vařme a šijme, malujme, cvičme, hrajme si, případně hrajme na nástroj, který je nám souzen, bavme se hlínou, do které zasejme zítřejší úrodu. Tařička, jablečník, chrpa a rozrazil, levandule a šalvěj, kohoutek alpský a agastache fenyklová, zářenka, tužebník, houseník, sporýš. Kopr a pestrovka, lichořeřišnice a třeba i spousta dalších semen, které si pro radost rozházíme do trávy.

Těšme se

Už jako malá jsem se potřebovala těšit. Na novou aktovku, kolo či foťák. Vůbec nejlepší je těšit se na někoho. Někoho, kdo předčí všechny ty věci, ale, teď… Teď jsme více méně sami pro sebe.

A tak se těším, až za nedlouho uvidím klíčit první byliny, na jejich květy, barvu a vůni. Všude je a bude ještě spousta strachu, tak ať se to tady zelená a žije, bzučí a brouká, pne se a táhne v bezbřehé naději. Třeba pak všechny ty květiny budou součástí jednoho výborného medu, třeba je vítr rozfouká, aby zas na jaře rozkvetly u vás.

A třeba, brzy nás navštíví dlouhozubka svízelová, která je pro mne poslem dobrých zpráv. Čapek měl svého milovaného ledňáčka, já mám pro změnu tuhle „sestru“ kolibříka. Už jste ji někdy měli možnost spatřit? Ne? Je naprosto úchvatná. Budete koukat, jsem si tím jistá.

I v kuchyni se dá udělat kus smysluplné práce

Začala jsem zelím, úžasným jiskřivým, prokvašeným zelím. Nejen, že se jedná o zdroj výborného vitamínu C, prostřednictvím fermentace povzbudíme taktéž i imunitní systém. Vzpomínám na doby, kdy tento proces býval smysluplnou samozřejmostí. Bylinky a klíčky, prokvašené zelí, tak právě odtud získávali naši předci svou sílu. Při horečkách pak zabíral tužebník. Není žádným tajemstvím, že v dřívějších dobách čaj z tužebníku suploval dnešní aspirin. Přítomná kyselina acetylsalicylová potlačuje vznik zánětlivých složek a tím se podílí na eliminaci bolesti, horečky, zmiňovaném zánětu. Takový čaj pak velmi často ulevil při chřipce, horečce, ale také bolesti, jejíž příčinou byl právě zánět.

Vzpomínáte na babičky? Vždy měly pro nás něco dobrého, ať už to byl koláč, polévka, výborný domácí chleba a sýr. Není nic snazšího než si teď každý den uchystat oběd, společně zasednout, sdílet a být. Jeden vedle druhého, pěkně vedle sebe, spolu. SPOLU. Marek Herman ve své knize Jsi tam, brácho, píše, že mnohé rodiny se ke společné krmi sejdou zhruba 1 x týdně. Co? Kde jsme to žili? Je tohle skutečně onen obraz blahobytu? Až jednou zestárneme, skutečně nás zahřeje BMW v garáži? Nebude to spíš ona letmá představa, kdy mě můj muž chytil zezadu za ramena a pevně k sobě přivinul? Kdy na mě žena uznale mrkla a se smíchem řekla, že i když zrovna ta police spadla, přesto jsem pro ni ten nejlepší na světě? Všichni to potřebujeme, jeden vedle druhého, být milováni, cítit lásku v sobě.

Hezky se oblečme, jako by měl každou chvíli někdo zaklepat na dveře, uvařme si dobré jídlo, zabavme děti, přečtěme si knihu, poseďme chvíli na jarním slunci, zasaďme semena, i kdyby jen na balkón. Sepišme si, co bude mezi prvními věcmi, na které se těšíme, až tohle vše, co je nám tolik třeba, jednou odejde a zmizí. Volejme svým blízkým, že jsme tu pro ně, i kdyby se zítra zlomila duha, kapky padaly vzhůru a slunce se posunulo do jiné galaxie. Zpívejme, hrajme, pusťme si hezký film. A kdyby přeci padaly na nás chmury, jednou z nejúžasnějších věcí na tomto světě je pohyb. Pomáhá jóga, nádech a výdech a taky smích, jedno pevné objetí.

Autor: Mgr. Zuzana Švédová
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/jak-se-nezblaznit-za-casu-koronaviru-sars-cov-2.htm

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk