Velikonoce jsou křesťanskou dobou oslavy vzkříšení Ježíše Krista. Je to svátek nového začátku. Můžeme říci, že je to určitá transformace, kdy fyzické tělo Ježíše se přeměňuje na duchovní projev a existenci. Oslavu vzkříšení můžeme najít i v předkřesťanských náboženstvích, například v egyptském Osirovi. Velikonoce byly vždy oslavou nového života v různých kulturách.
Avšak, podívejme se na vzkříšení v křesťanské tradici. Jak víme, Ježíš je odsouzen římským vůdcem Pilátem. Ten se však snaží Ježíše zachránit a nabízí na jeho místo k ukřižování jiného odsouzence. Avšak náboženští vůdci Izraele žádali, aby byl ukřižován Ježíš. Ve skutečnosti šlo o náboženský boj mezi Ježíšem a vliv tamních duchovních.
Jestliže čteme evangelia, je třeba je vnímat jako etické a hlavně duchovní učení. V mnoha Ježíšových výrocích je duchovní pravda, která nastavovala zrcadlo tehdejší společnosti. Samozřejmě, že v době Ježíše, byla určitým kruhům nepohodlná. Zvláště, když více a více lidí začalo Ježíše následovat. Podobné situace můžeme vidět i v dnešním světě. Možná ani v dnešní době by na tom Ježíš nebyl lépe.
Ježíšovo učení, které mluvilo k lepšímu etickému životu, mělo vliv na mnoho lidí. Je to učení o tom, co je vlastně posláním života. Kdy jde o poznávání stále hlubších hodnot a řídit se jimi v běžném životě. Uvědomit si, že život je cesta, na které získáváme vědomosti, které nám pomohou si uvědomit naší duchovní podstatu. Je to učení o tom, že sice žijeme v materielním světě, ale také je třeba vyhledávat ticho pro náš duchovní růst. Uvědomit si, že duchovní světlo Boží, je zde od věčnosti a k tomuto poznání má kráčet i naše duše.
Eileen Caddy, jedna ze zakladatelů společenství Findhorn ve Skotsku ve své knize „Živoucí slovo“ píše: „Jako Bůh, jsem s vámi, ať stoupáte do výšin, či klesáte do hlubin. Jsem s vámi v tichu, jeli vše v harmonii a míru. Avšak jsem s vámi, když mě voláte, jste-li v nesnázích, a vše kolem vás je v chaosu a zmatku. Jsem blíže nežli dech. Jsem ve vás, ve všech stvořeních. Vše je jedním životem, jsem život, jsem vše ve všem. Radujte se a vzdávejte věčné díky, protože jsme jedním.“
Eileen Caddy jasně říká, že my, naše duše a Bůh, neboli Univerzální Duchovní Moudrost, jsme jedno. Ve skutečnosti každý z nás kráčí k duchovnímu světlu. Není to jenom fyzické kráčení, ale hlavně kráčení myšlenkové a duchovní. Toto duchovní světlo může být nazváno Bohem, Kristem, nebo Velkým Architektem Vesmíru. Světlo Stvoření jakoby by bylo skryté za vším, co stvořilo a nechalo jenom hmotnou slupku na obdiv. Každá jiskra duše obsahuje v sobě vědomí Božského světla.
A takové univerzální vědomí měl i Ježíš Kristus. To je důvod, když po jeho ukřižování na hoře Golgotě, jeho duchovní a božské vědomí žilo dále, jak můžeme číst v evangeliu Matoušově. „Přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk, a jeho roucho bílé jako sníh. Anděl řekl ženám: ´Vy se nebojte.´
Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde. Byl vzkříšen! Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen. Jděte rychle povědět učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Tu rychle ženy opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: ´Buďte pozdraveny. Ženy přistoupily objímaly jeho nohy a klaněly se mu.´“ (Matouš, 28, 1-9)
Jak můžeme z textu vidět, ženy šly k hrobu, kde čekaly, že bude Ježíšovo tělo. Avšak setkávají se s andělem, který jim sděluje, že Ježíš byl vzkříšen. Jinými slovy jeho duše, která je stejné podstaty s Bohem, dále žila. Můžeme také říci, že fyzické tělo Ježíše se přeměnilo – na duchovní podstatu Krista.
To slovo Kristus můžeme také vnímat, jako univerzální božská energie, která pulzuje celým vesmírem. Křesťanský mystik mistr Eckhart říká: „Čím více je duše povznesena nad pozemské věci, tím větší má sílu. Není-li duše povznesena nad vnějšími smysly, potom se rozptyluje rozmanitostí pomíjivých věcí. Když pak duše prohlédne, stane se duchovní a přilne k Bohu v úplném sjednocení, stane se božskou.“ (M. Eckhart, Středověká mystika, str. 255).
Všimněme si, že Ježíš se jako první zjevuje ženám. Marii Magdaléně, Janě a Marii Jakubových a s nimi ještě jiným, jak říká Lukáš. Zde je poukaz na to, že ženy mají blízko k duchovním věcem, protože je vnímají srdcem. Tedy citem, který potřebujeme, abychom si uvědomovali jemnou přítomnost boží. V dalším verši můžeme číst, že o Kristově vzkříšení řekli ženy apoštolům. A text říká: „Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátno. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. (Lukáš, 24, 11-12)
Je třeba si uvědomit, že Ježíš přinesl duchovní učení, které může každý následovat. Avšak jeho slova je třeba číst duší, nejenom intelektem. Duše nám odhalí jejich duchovní a mystický význam. Proto pro hlubší pochopení duchovního poslání Velikonoc, je třeba se také duchovně na prožitek vnitřního vzkříšení v nás samých připravit. Ať to může být půstem, věnování více času tichu a meditaci, nebo otvírání se energii přírody. Jako inspirace se krásně hodí slova z Chymické svatby Christiana Rosenkreutze od Johanna Valentina Andreae, který otvírá velikonoční dobu těmito slovy: „Jednou z večera před svátkem velikonočním seděl jsem u stolu. Již jsem si, podle svého zvyku, náležitě porozprávěl v pokorné modlitbě se svým Tvůrcem a pozamýšlel jsem se nad mnoha velkými tajemstvími, neboť jsem si chtěl v srdci uchystat s milým velikonočním beránkem neskvašený, neposkvrněný velikonoční bochánek….“ (str. 7)
Z tohoto textu vidíme, jak si poutník porozprávěl v pokorné modlitbě se svým Tvůrcem. Během velikonočních svátků by každý z nás měl věnovat více času modlitbě a tiché meditaci o vzkříšeném Kristu. Abychom tak nechali Krista a Boha promlouvat k naší duši. Jedině v tichu duše může světlo boží do ní vstoupit a oslavit s námi stav duchovního vzkříšení. Proto bychom měli v kostelích a v tichu vzpomínat na vzkříšeného Krista. Příliš dáváme důraz na Krista ukřižovaného. Avšak vrcholem Kristova života bylo nám ukázat věčný život duše. Takové poznání, může změnit náš přístup k životu a k celému lidstvu.
Jestliže bychom všichni jako křesťané toto vědomí v sobě uskutečnili, potom bychom mohli říci to samé, jako ve 12. století řecký filozof Meimonides, když mluvil o budoucnosti těmito slovy: „Věřím v budoucnost, kdy nikdo nebude mít hlad, nebudou už více války ani fanatismus a konflikty. Kdy každý národ bude mít úctu ke druhému národu a spolu budou žít v míru.“
Vzkříšení, je krásný mystický symbol, kdy jde o nalezení naší opravdové duchovní podstaty. Je to pochopení jednoty nejen s Bohem a Kristem, ale také s celým Stvořením. Je to neuvěřitelná radost, která je částí takového uvědomění a z něj tryskajícího našeho poslání v tomto světě. Každý může ve své duši prožít pocit duchovního vzkříšení. Jeho radost je zde pro každého, protože jsme všichni vyšli ze světla božství. Takové uvědomění je věčnou radostí, ke které nás vede Kristus.
Mgr. Vladimír Strejček, Th.D., motivační poradce
Napsáno pro portál Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
