Na ty oči nikdy nezapomenu. Sledovaly mě do poslední chvíle, než jsem zmizel z dohledu. Bylo v nich všechno – výkřik s prvním nadechnutím, první dětské bolístky, bezstarostné mládí, iluze manželství, rodičovské starosti, každodenní realita, život jak na houpačce a skomírající naděje, že se ještě někdy na tomto světě a v tento čas shledáme. Především ale strach z toho, co přijde, a pohled plný otázek, jaké to bude, až zemřu… Dalo se to snadno přečíst.
Jako malý kluk jsem svoji maminku miloval. Osud nás ale brzy rozdělil a takřka celé dětství jsem vyrůstal v péči babiček. S rodiči jsem se potom vídal už jen sporadicky. Zpravidla jednou za týden. Tehdy mi ještě nedocházelo, jak moc mi to jednou bude chybět a jak těžké bude projevovat k rodičům city a naopak. S tátou jsme k sobě cestu už nikdy nenašli. Bral mě spíš za svého soka, alespoň jsem to tak vnímal, protože musel mít pokaždé navrch. Jen jeho pravda byla vždy ta správná a nemělo cenu mu odporovat, jinak mamince vyčítal, že za vše může její benevolentní výchova. Proto se raději do našich debat nezapojovala a stála mlčky stranou. A když mi něco chtěla, dělala to tajně, aby to táta neviděl.
Hodně jsem se tímto vztahem – nevztahem trápil. Až před pěti lety otec náhle zemřel a maminka se najednou začala více projevovat. Zpočátku sice nesměle, ale mile, až si ji oblíbila celá rodina. Také návštěvy mezi námi byly stále častější, dokonce s námi začala jezdit na výlety a nešetřila úsměvy. Dovolím si říct, že se po dlouhé době cítila opět šťastná.
Do toho ale přišla její zákeřná nemoc. Poznal jsem to na ní okamžitě. Nebyla to ona. Zase seděla zamlklá a utrápená v koutě. Neváhal jsem ani na vteřinu a během posledních dvou let s ní absolvoval desítky lékařských vyšetření a trávil s ní dlouhé hodiny. Když už to vypadalo, že je z nejhoršího venku, zase mě po desítkách let objala. Svěřila se přitom, že ji moje přítomnost uklidňuje, a prosila, abych si na ni příště znovu udělal čas. Náš vztah byl stále krásnější.
Přišel však další, nečekaný zlom. Maminka se těžce zranila a musela být pod stálým dohledem, kterého se ujal můj bratr. Staral se o ni naprosto úžasně, jenže situace byla den ode dne vážnější a nezbylo, než maminku umístit do hospicu. Po týdnu přestala chodit, za čas i mluvit. Jen se mě držela za ruku a dlouze se dívala do mých očí. Hledala v nich odpověď na veškeré svoje pochybnosti. Musím se přiznat, že se to ve mně zprvu pralo, ale nakonec moje city explodovaly jak gejzír nejčistší lásky, které jsem schopen. „Maminko moje milovaná, děkuji ti, že jsi mi darovala život, obdařila mě láskou a probudila ve mně dosud neprojevené city. Jsou navždy zapsány v mém srdci. Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu,“ šeptal jsem jí. Usmála se a stiskla mě. Najednou znala odpověď na poslední otázku a cesta domů byla otevřena… Mohla odejít beze strachu a pochybností za světlem.
Roman „New“ Zahrádka, šéfredaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
