Uvedu k naznačenému tématu jeden klasický příběh mladé ženy. Píše dotaz do naší poradny:
– Jsem už z toho nešťastná, mám za sebou 4 antibiotika a stále nejsem v pořádku. Mé problémy začaly angínou, byla jsem u lékaře, protože jsem cítila v krku škrábání, bez teplot. Lékař se podíval do krku a konstatoval, že mám angínu, předepsal penicilin. Škrábání trochu polevilo, přidala se rýma a zahleněnost.
– Po ukončení antibiotik jsem musela jet na pohotovost s bolestí ucha. Prý zánět středního ucha, a tak znovu antibiotika. Situace se uklidnila, ale byla jsem unavená a po týdnu zase bolest v uchu, tentokrát na druhé straně.
– Zánět středního ucha tam dle ORL lékaře nebyl, ale objevil se zánět zvukovodu, dostala jsem do ucha kortikoidy a opět další antibiotika.
– Další týden bolesti při močení, v ordinaci doktorka udělala test moči papírkem, mám tam krev a prý mám asi zánět močových cest. A dostala jsem čtvrté antibiotikum.
Tolik citace tazatelky.
Jiný úhel pohledu
Jsem přesvědčen, že naši čtenáři již nyní vědí, že je zde popsán docela klasický příběh, toto téma tu bylo již vícekrát popsáno. Chtěl bych se však na problém podívat z jiného úhlu, než je tomu ve zmíněných článcích. Jde mi o to, že celá událost oné pacientky proběhla rychle, a myslím si, že nebyla ani v jednom případě dostatečně ujasněna příčina a podstata nemoci.
Tazatelka psala:
…Lékař se podíval do krku a konstatoval, že mám angínu, předepsal penicilin.
Lékař tedy vyhodnotil situaci pohledem. Lze předpokládat, že tam viděl zarudnutí, prosáknutí, možná zvětšené mandle, čepy.
…musela jet na pohotovost s bolestí ucha. Prý zánět, a tak znovu antibiotika.
Lékař tedy opět situaci vyhodnotil pohledem. I on tam zajisté viděl zarudnutý bubínek, možná vyklenutý. Ale paracentézu (propíchnutí bubínku, aby uvolnil napětí a vypustil ze středního ucha sekret) nebylo nutno uskutečnit.
…bolest v uchu tentokrát na druhé straně. Zánět středního ucha tam dle ORL lékaře nebyl, ale objevil se zánět zvukovodu…
Lékař opět uskutečnil objektivní nález, že viděl zarudnutí, možná prosáknutí, tentokrát zevní kůže zvukovodu.
…doktorka udělala test moči papírkem, mám tam krev a prý mám asi zánět močových cest…
Zde byla diagnóza stanovena podle popsaných potíží a podle orientační zkoušky, kde byla registrována krev v moči. Lékařka si tedy domyslela, že krev asi způsobil zánět v močových cestách.
Nelze zpochybňovat úsudky uvedených lékařů. Jejich bystré oko konstatovalo zánět. Zpětný pohled na celou situaci však dává tušit, že to nestačilo.
Ukázalo se, že zánět v těle stále působí, jen vždy změnil místo působení. Z mandlí se posunul do středního ucha, pak do zevního ucha, pak do močových cest a kdo ví, kam se přestěhuje, až ona žena dobere antibiotika na zánět močových cest. Jde evidentně o jedno a totéž onemocnění, které pokračuje.
Když jsem pracoval v terénu jako praktický lékař, měl jsem osvědčený a jednoduchý systém. Totiž stanovení diagnózy pohledem je základ bezesporu, ale například ona angína nemusí být jen angína, ale tímto obrazem se mohou projevovat i jiné nemoci, například infekční mononukleóza nebo onen zánět zvukovodu mohl být ekzém, z další výpovědi té ženy vyšlo najevo, že je atopičkou. A v obou případech by pak nad indikací antibiotik visel otazník.
Nejprve jsem provedl vyšetření pohledem, doplnil výtěrem a odběrem krve na krevní obraz a sedimentaci (dnes je k dispozici rychlé vyšetření CRP).
Neztrácet čas
A pak šlo o to, jak rychle dostat výtěr do mikrobiologické laboratoře. Pokud si jej tam pacienti sami dopravili, bylo to nejlepší a nejrychlejší, pokud nemohli, pak fungovala svozová sanita, která tam výtěrovku také zavezla poté, co posbírala všechny výtěry z celého okresu, a tak se často stávalo, že se do laboratoře dostala až s jednodenním zpožděním a to je na tuto situaci dlouhá doba. Tak dlouho lékař nemůže čekat. Kultivace bacilu trvá 2-3 dny. A potom běží další doba, než se výsledek z laboratoře dostane zpět k lékaři, což může trvat dny. Pro diagnostiku akutního stavu je to tedy nepříznivá situace…
Abych tyto překážky odstranil, přesvědčoval jsem pacienty, aby si výtěrovku dovezli bez prodlení sami do laboratoře. A druhý den jsem osobně volal do laboratoře a požádal laborantku, zda by se podívala na „kultivát“ a řekla mi, jestli se tam již něco dá poznat. A ona již mohla alespoň naznačit a řekla mi: „Ještě to není jisté, ale zdá se, že tam roste streptokok či jiný bacil.“ Nebo řekla, že tam nic patologického neroste.
Pacientům, kteří měli často podobné potíže, jsem dával domů čisté výtěrovky s průvodkou a razítkem, bez data. Pacienty jsem zaškolil, jak si mají udělat výtěr, a poučil je, kam mají výtěrovku dopravit. Takže se výtěrovka dostala do laboratoře dřív, než přišli do ordinace, a tím jsem získal čas a dříve jsem se mohl opřít o mikrobiologický nález.
Podobná situace může probíhat i s vyšetřením moči
K rozlišení zánětu močových cest je třeba vyšetření močového sedimentu pod mikroskopem, pak orientační chemické vyšetření pomocí indikátorového papírku a konečně vyšetření mikrobiologické, které ovšem vyžaduje speciální odběr a sterilní zkumavku. A proces takového mikrobiologického vyšetření je stejný, jak byl popsán výše.
Měl jsem ve vedlejší místnosti ordinace vlastní mikroskop a centrifugu, a tak jsem si moč vyšetřoval okamžitě sám. Měl jsem tedy mnohem podrobnější vyšetření než pouhé konstatování, že se na papírku zobrazila přítomnost krve, což by mohlo znamenat zánět.
Vždycky jde o to, že imunitní systém potřebuje prostor a čas k tomu, aby se s bacilem mohl vypořádat sám.
Rozvaha
– Pokud jsem byl přesvědčen, že imunitní systém situaci nezvládá, pacient má vysoké teploty či trpí jiným příznakem, sedimentace je vysoká a tak dále, pak jsem samozřejmě nasadil antibiotika.
– Ale pokud byla situace nejasná, sedimentace normální, jen subfebrilie (37,5 stupňů Celsia), pak jsem pacienta umístil do postele s čajem a citronem, symptomatickou léčbou a čekal jsem do druhého dne. Zkontroloval klinický stav, zavolal na mikrobiologii a zkušenost potvrdila, že velmi často nebylo třeba podat antibiotika.
Je nutno zdůraznit, že vyšetření je pomocné, nestanovuje přesnou diagnózu, ukazuje pouze, jak tělo reaguje, a informace o hodnotě sedimentace či CRP musí být doplněna ještě dalšími testy a popisem klinického stavu. To vše pak ukazuje na diagnózu. Máme-li vytvořenu mozaiku celkového stavu, tehdy je možno se postavit k léčeni s větší jistotou a výsledek pak bývá efektivnější.
A co bude nyní s onou tazatelkou, která je nešťastná, že má již 4 antibiotika za sebou?
Diskutoval jsem s ní o tom, že se musí naučit více přebírat zodpovědnost za své zdraví, nelze se spoléhat jen na to, že její problém vyřeší lékař či antibiotikum. Nelze nic vyčítat lékařům, oni se určitě vynasnažili pomoci jí v rámci svých možností v dané situaci. A pak jsem vyjádřil myšlenku, že po ukončení léčby antibiotiky nemoc nekončí, ba naopak, skutečná léčba teprve začíná. Protože po nemoci a po antibioticích je imunita slabá a má nastat proces znovu-vybudování imunity. A to už je další samostatná kapitola.
autor: MUDr. Pavel Šácha
zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/nasadit-antibiotika-nenasadit-antibiotika.htm#ixzz5kfOfbe3p
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
