Má dar uzdravovat a harmonizovat nejen fyzické tělo, ale i duši člověka. Jiří Ledvinka dokáže druhým zprostředkovat komunikaci s Bohem-Otcem. Po vystoupení na Cestách v sobě a v Duši K Jaroslava Duška se Jiří stal nesmírně populárním. Stále však zůstává velmi skromným a trochu až nenápadným člověkem. Rozhovory a publicitu, až na výjimky, odmítá – o to větší mám radost, že letos již podruhé přijal pozvání Celostní medicíny. V první části velmi obsáhlého rozhovoru se Jiří Ledvinka vyjadřuje především k aktuálnímu dění s coronavirem. Řeč však bude i o vztazích, Ježíši nebo hadí síle.
Často mluví o Bohu, který však pro něj stojí mimo jakákoliv náboženství. To že říká Bohu otec je proto, že si to tak vybral: „V Božství je obsažena i Matka – aby si někdo nemyslel, že nadržuji nějakému principu.“ Jiří už přestal dělat individuální konzultace a nyní se výhradně věnuje harmonizačním besedám a tzv. Božím otiskům.
S Jirkou si povídáme v jeho sídle, v Žernovníku u Blanska – většina otázek v této části však pochází od našich čtenářů.
Jirko, jak mají být v klidu lidé, kteří díky opatřením vlády nemají žádný příjem? Zakázalo se také vycházet po 21. hodině ven a jednu dobu byl ve hře dokonce úplný zákaz pohybu i přes den. Jakmile se bere svoboda, je to pro mě za hranou a nepřijatelné. A nejen pro mě. Řada lidí je rozčílených.
To věřím. Člověk by ale měl vědět, že Boží řád existuje i v systému a že se tím vždy dá projít – že ať už se bude zakazovat cokoliv, tak se pro člověka vždy najde nejlepší řešení. Vždy to jde nejlepší cestou, jakou to je možné. Takže já bych moc nehleděl na to, co se mi zakazuje nebo přikazuje. Neříkám, že s tím souhlasím, a také se mi to nelíbí. Ale je dobré hrát tu hru s nimi. Aby člověk zbytečně nevybočil a nedělal ještě chaos v systému, který pak po něm tvrdě jde. Takže bych si hrál na to, že nosím roušku, ale bral bych to tak, že mě se ten jejich svět netýká. Zároveň si z toho nedělám legraci. Mám tam určitou vážnost, ale zároveň to beru s lehkostí. Vím, že Boží řád se o mě vždy postará. Že to dopadne správně. Že se dostanu i k financím; že i podnikání se obrátí, zažiju něco nového a přijdou nové příležitosti.
Otec odpovídá, že si od něj – tj. z Božího řádu – lidé málo berou. Jak jste naznačil, kladou si například otázku „co budu dělat, když se tohle děje?“ Místo toho by měli říci: „Budu si brát z Božího řádu.“ Jenže oni od něj odvrátí pozornost, sledují média a stresují se: „Co budu dělat, když mi někdo připravil takové podmínky?“
Co takhle to udělat tak, že budu rád, že dostanu příležitost od Boha k něčemu novému? A že to bude ještě lepší než předtím? Lidé to většinou nemají nastavené tak, že mohou z práce nebo podnikání, které je nenaplňuje, kdykoliv odejít. Nyní jsou k tomu mnozí donuceni, „zařízl“ je systém. Díky tomu mohou dostat novou příležitost. Kdežto jinak by si řekli „ještě to vydržím, nějak to udělám.“ Neutnuli by to. Takže je dobré to vše brát jako pokyn k novým začátkům.
Někteří lidé to teď řeší i demonstracemi…
Pokud člověk cítí, že to, co se děje, je nesprávné, tak by měl dát najevo svůj názor – aby se o něm vůbec vědělo. Ale neměl by proti ničemu bojovat a nevnucovat nic druhým.
Jedna žena má na Vás otázku, co může udělat pro léčení současné situace sama?
Odpověď zní: „Nemusí pomáhat, už to dělá.“ Protože ta paní tam má nějaký záměr – například, že léčení by vedlo k vymizení viru. Jenže Božství takový záměr mít vůbec nemusí. Paní může léčit svou přítomností, klidně i jednotlivé případy. Nebo může pomoci planetě tím, že vyzařuje něco klidného a stabilního. Ale vždy jde o to – a to si spousta lidí nehlídá – že by si měli být napřed vědomi, jaký je jejich záměr. Nejprve se zeptat: „A chce se to vůbec? Není to tady k něčemu, ta situace?“ Až jim bude dána odpověď, tak mohou nastoupit svou cestu.
Jak zůstat v této těžké době pod ochranou?
Každý musí chodit v jistotě, že ji má. Není potřeba na to hledat slova, ale chodit tady s tím, že ochrana existuje. A pozor, neobracet se do stínů. Když váš něco rozhodí, tak mysl nebo ego hned začnou vykřikovat, že ochranu nemáte, že to nezafungovalo. Tomu je potřeba zamezit. Nedat na to. Ochranu ztrácíte nebo jí zamezujete jedině v případě, že přestanete věřit, že ji máte.
Co jsme měli na situaci s covidem pochopit?
Na tom nemusíte chápat nic. Jde tu prý tzv. o „úřady“. Vše by se mělo odhalit a roztřídit: „Kdo se tady dostal k moci? Jak s ní zachází? Jak zachází se sebou?“ Je potřeba dostat z lidí pryč nezdravou energii – aby se to odhalilo, vybouřilo, a půjde to odsud. Už dlouhé roky všichni říkají, že se přeci musí něco měnit. No tak se to mění. Spousta lidí se odhaluje. Problém ovšem je, že spousta lidí hřeší na to „já jsem poctivý, obyčejný člověk,“ ale kdyby se dostali k moci, tak jsou z nich psychopati. Nebude se rozlišovat, že to půjde jenom na politiky a na obyčejné lidi ne. Půjde to na všechny. Protože i v těch obyčejných je spousta něčeho, co tady nesouzní s Božím záměrem, s Láskou, s tím pěkným. Proto se to rozlezlo po celém světě a není to jenom tady nebo někde ohraničené.
Je coronavirus umělý?
Mohu říci, že je i není. Je to totiž úplně jedno. Božství s tím dokáže operovat tak, jak je potřeba. Mě by zajímalo, co mají lidi za záměr, proč se na to ptají, k čemu se chtějí vlastně dostat. K čemu jim bude, když budou vědět, jestli je umělý, nebo není? To jim ke zvýšení kvality života nepomůže.
Mohou narážet na to, že je za tím záměr na ovládnutí lidstva…
Je tam obojí. Je to v Božím plánu, kdy si Otec na lidi tzv. posvítí, aby se odhalili. A oni ze sebe dostávají, kým jsou, co používají. Ale zároveň je tam i to stínové, i tito lidé mají být odhaleni. Je to takový trochu všeho-plán.
Nemusíme se tedy bát, že bude mít současná situace vliv na přechod z demokracie do diktatury?
To nebude dovoleno. Je potřeba, aby se toho chopili lidi, kteří mají v sobě to pěkné. Aby začali chodit s tím, že to je tady pro ně. Většina lidí zůstává v pozici „já se tě zeptám, jak to bude, ale ty to udělej; já to dělat nebudu, já to neumím.“ Měli by tu místo toho chodit v tom, co chtějí. Tím by pomáhali přetvářet svět, a vůbec by se nezajímali o nějaký coronavirus, nebo jak se bude ta katastrofa zrovna jmenovat, to je jedno. Chodili by v tom, že jsou v tom Božím, a že jim to funguje. Nabalovali by se na to další a další. Co by pak zbylo po těch, kteří se snaží tahat nitkami pomocí strachu a manipulace, když by tu byly bytosti, které by si dokázaly přitáhnout to hezké a fungovalo by jim to?
Můžeme být v klidu, že nedojde např. k centrálnímu očipování populace nebo sledování obyvatel?
Neříkám, že k tomu nedojde nebo že už k tomu někde nedochází. Ale říkám, že to jde vyrušit, že se jde dostat jinam. Takhle to funguje například s očkováním: Když do sebe dostanu nějakou cizí látku a vím, že jsem v Božím řádu, tak tam zadám pokyn, že jestli ta látka pro mě není prospěšná, tak že se prospěšnou stane. To znamená, že se přetvoří do takové podoby, že na mě cizí látky nebudou moci. To samé je i se sledováním. Tak ať si zkusí nějakou sledovačku, když to mají zapotřebí, ale jde tomu uniknout, jde se z toho dostat pryč.
Jak se mohla tak moc zhoršit situace s covidem právě v ČR, přestože je tu hodně duchovně zaměřených jedinců? Patříme nyní vlastně k nejhorším na světě.
Jako kdyby to bylo takhle dané a hotovo. Duchovně založeným lidem by se nic stát nemělo. Budou v tom svém, těch se to vlastně netýká a mohlo by jim být jedno, že to došlo až sem. Rozšiřuje se to teď všude, tak by to k nim došlo o pár měsíců později. O duchovní lidi ale ani tak nejde. Jde o ty, kteří duchovní nejsou. Je dobře, že to začalo u nás. Je vidět, že je v tom přítomen Boží záměr. Aby se to tady dalo co nejrychleji do pohybu a bylo to v pořádku. Spíše to vypovídá o tom dobrém.
Má nás to vést ještě více k sobě…
Určitě. Nejde o to, aby se tím člověk trápil a říkal si, že je málo duchovní, když se mu to děje. Jde o to, aby od toho, co se mu děje, začal odstupovat, a přestal o tom úplně přemýšlet. Lidé to mají opět nastavené nesprávně. Chtějí znát příznaky: „Když něco dělám špatně, tak mi to ukaž, ať to vidím na sobě.“ A pak jsou nemocní, i když by dávno nemuseli. Nemoc je z jejich rozhodnutí. Když vidí, že se jim něco děje špatně, tak si pomyslí: „Něco dělám špatně.“ Proč neřeknou: „Aha, tady je něco špatně, tam nemám lézt, jdu od toho. Protože jsem v Božím řádu, tak se tím vůbec nebudu zabývat.“ Tím se z toho dostali ven. Ale oni se z toho nikdy ven moc nedostanou, protože vyřeší jedno a očekávají, že když zase udělají něco špatně, tak že se jim to ukáže a zase jim bude blbě. Takhle jedou pořád dokolečka. Nenapadne je z toho vystoupit.
Pamatuji se, že jste jednou říkal, že nemáme dávat pozornost ani politickému systému. Že když se tam nebude dávat pozornost, tak že to padne. Co bude místo toho?
Místo toho by tady byli lidi, kteří by byli v Božím řádu. Fungovalo by to jinak. Ale zatím nejsou lidstvu tyto informace dány, protože zatím nemá smysl to vědět. Bude to vyjeveno až později.
Co tedy můžete, Jirko, o naší budoucnosti říct?
Plán je ten, že tu má zůstat zdravé jádro, které to povede k pořádku. Aby se lidstvo vedlo už jiným způsobem. Lidé dostanou nové atributy; látky, jak jít více do sebe, ale pod těmito látkami si nepředstavujte nějaké vitamíny. Bude to úplně něco jiného – jako by používání jiných smyslů, nebo se jim to více vytříbí a budou to tady vést jinak. A je jedno, jestli se jedná o blízkou budoucnost, a bude to za měsíc nebo za dva roky, nebo později. O tom se ještě bude rozhodovat. Není to dané. Kolikrát je třeba ještě něco změnit, udělat nějakou nadstavbu a pohybovat se v tom pružně. Kdežto, kdyby se oznámilo datum, tak vznikne tíseň, že to musíme stihnout do tehdy a do tehdy. Asi by to také šlo, ale mohlo by to mít pro lidi špatné následky. Jenom proto, aby se to stihlo v tom termínu, tak by to lidstvo ve finále odskákalo.
Doporučujete vůbec sledovat informace o tom, co se děje? Když jsem teď v říjnu četl všechny možné zprávy, tak mě to energeticky úplně vysálo. A naopak, jedna moje známá byla začátkem března v USA, vůbec o tom, co se děje, nevěděla a měla obrovské štěstí, že snad o den, o dva, stačila ještě do České republiky přiletět…
Já doporučuji si to přečíst, abych s nimi hrál tu hru, ale zároveň si být vědomý, že jsem v tom Božím. I když poslední dobou je v tom takový chaos, že jsem například na benzínce stejně nevěděl, jestli mít roušku mám, nebo nemám. Takže ano, sledovat to, dodržovat to, ale zároveň vědět, že pro mě funguje Boží řád. A nemyslet si, že Boží řád nefunguje, když musím něco dodržovat.
Jak současné chaotické dění vysvětlit dětem a jak v nich ukotvit jistotu v době nejistot?
Bylo by dobré jim vysvětlit, že je tady možný i chaos. A zároveň, že tu je i Boží řád. S dítětem se ale musí mluvit jako s dospělým, jako s hotovou bytostí. Vysvětlit mu, že na Zemi je obojí a že je potřeba si vybrat. Že záleží na každém, i na něm, co si zvolí. Ale nevysvětlovat jim to jednotlivě, protože v tom se ztratí i dospělý. Když budeme pitvat jednotlivosti, tak to se nedá vysvětlit. Musím tento fakt uznat, a jít od toho. Dítě by tedy mělo vědět, že existuje Boží řád versus něco jiného a mělo by být vedeno k tomu, aby si vybíralo to dobré, čekalo to dobré a nerýpalo se v nesmyslech.
Jenže ten rodič to dělá někdy také, tak je to těžké. Často lidé obviňují druhé – že za to může vláda nebo ty za to můžeš, ty to děláš blbě. Ale když vím, že si vše tvořím sám, tak nebudu nikomu nadávat. Budu vědět, že o mě bude postaráno – že z Božího řádu dostanu vlastní „kancelář“ na vlastní práci. Teď mluvím trochu v metafoře, je tím myšleno, že budu ve svém prostředí. Nebudu obviňovat druhé, že za něco mohou. Možná mohou, ale co mi je potom, tím jenom ztrácím energii.
Ještě tady mám, Jirko, mix dalších otázek od čtenářů na různá témata. První otázka z této skupiny je: Co ode mě Bůh chce?
Dělat jenom to, co vás tady těší. A nedělat v životě nic, co vás nebaví a co nechcete. Měli byste chtít jenom to pěkné. Všichni jsme si prošli vývojem a měli bychom vědět, co nás baví. A to, co nás nebaví a co nechceme, bychom měli odmítnout a nechat si místo na to Boží.
Bůh dovolí všechno. Neřekne: „Teď půjdeš tam a tohle budeš dělat. A takhle to dělat nesmíš.“ Místo toho řekne: „Chceš vědět, co je pro tebe ideální? Nosíš to v sobě!“ Není to tak, že by po nás Bůh cokoliv vyžadoval. Lidé si myslí, že když má někdo nějaký dar – léčení, kreslení nebo cokoliv –, tak že je povinný se o něj s ostatními dělit. Ale tak to není. Bůh po nás opravdu nic nechce. Máme vědět, co nás naplňuje, a pokud nás to naplňuje, tak to také dělat. Ale nikdy nemáme povinnost to někomu dávat.
A v momentě, kdy nás něco přestane naplňovat – což je běžné, protože se chceme vyvíjet (nemusíme se toho tedy lekat) – tak zase dostaneme nějakou návaznost; něco dalšího, co nás bude naplňovat. A vždy tím projdeme, vždy to bude dobré.
Jedna žena se ptá, jak si zachovat dobrý pocit a energii při častém a nutném styku s manipulátory (otec dcery a bývalý manžel, kolegyně, švagr), kdy nestačí utnout kontakt?
Nemusí kontakt utínat fyzicky, stačí že se odstřihne mentálně – že se o toho daného člověka nebude zajímat. Ona se zajímá o to, jak se ten člověk chová vůči jejímu dítěti nebo vůči ní. Ale nemá se o to zajímat a raději má jednat na rovinu: „Cítím to tak a tak.“ Když vnímá, že se děje něco, co nechce, tak má říct: „Neudělám to.“ Prosadit se a zastat se sebe v dobrém, že to tak má a hotovo. A nedávat tam energii „já mu dokážu, že to tak mám“. Spousta lidí se vyčerpá na tom, že řekne „já ti to musím dokázat“. Já bych místo toho řekl: „Takhle to mám, poraď si.“ Nedal bych tam ten mentální kontakt, jestli vnímáte ten otisk. Přesně takhle by se toho mohla zbavit.
Jak žít a fungovat vědomě v okolí nevědomých lidi?
Nepotřebuji se učit v tom fungovat. Právě naopak, je potřeba se nesnižovat do této roviny a zůstat si v té své. Protože pak se stanu nevědomým také.
Je monogamie přirozená a reálná?
Přirozené je mít jednoho partnera a mít s ním souznění. Jenže spousta lidí vám řekne, že mají partnerů víc a že tam to souznění i tak mají. Jenže není možné mít to takto roztříštěné. Každý partner nebo partnerka budou mít něco, co vás bude dráždit, co nezapadne a co vám bude dělat v životě chaos. Budete to muset energeticky dotovat a čím více toho bude, tím hůře, i když budou někteří tvrdit opak. Ale to je proto, že je tam drží jiné energie, které nejsou Boží. Například závislost, která jim dává pocit bezpečí. Správně je ale to, když máte partnera, se kterým souzní úplně všechno.
Proč je tady sex?
On odpovídá, proč by nebyl. Je to součást této reality, jinde to bude zase jinak. To je, jako by se někdo zeptal, proč má dvě ruce. Tak protože to bylo vymyšleno takhle.
Proč vzniklo křesťanství, když způsobilo tolik zla? Copak Ježíš nevěděl, co tím způsobí?
Věděl, ale co s tím mohl nadělat, když je v lidech skryto tohle? Lidé si chtěli vzít slávu a moc pro sebe, nahrnout si ji k sobě, obchodovat s tím a manipulovat. Ale Ježíše bych z toho nevinil. On sem přišel něco významného ukázat. A to, že si to lidstvo zvrhlo v něco svého, za to si už nese odpovědnost samo.
Je opravdu Ježíš syn Boží? Kam potom zařadit třeba Buddhu?
Do vyšších bytostí. Syn Boží byl opravdu jen jeden.
Posílá Bůh lidi do pekla?
Neposílá. Lidi se tam posílají sami.
Posmrtný život, karma, nebe, peklo, očistec, reinkarnace – tolik zmatků, každé náboženství má svůj koncept, na kterém staví. Kde je pravda?
Otec odpovídá ze svého pohledu, že tady nikde. Pokud bychom to brali z nižšího pohledu, tak pro lidi tyto věci mohou existovat, když si je vyberou. Jsou tady přítomny všechny možnosti, takže si musím dát pozor, co si vybírám. Je zde dovoleno žít i v naprosté čistotě a když něco pokazíme, tak si to nevyčítat, protože se učíme si vybírat. Ale někteří lidé asi potřebují i tresty, je to na nich.
Ve své knize říkáte na dotaz „a co třeba hadí síla?“ odpovídáte: „To je hodně falešné. Černota.“ Znám jednoho Mistra, velmi jemného člověka, který s kundalini pracuje. Co na to tedy říkáte? Mluvil skrze Vás Otec?
Bylo to podle toho, co jsem tehdy zrovna potřeboval říct – konkrétně to byla reakce na to, když tu sílu někdo zneužívá a snaží se ji vybudit. Jeho ego se v tom pak tetelí a člověk se de facto rozpadá. Je nepoužitelný a řeší pak už jenom tu sílu. Proto je to falešné a nebezpečné.
A zároveň neříkám, že v těle nepanuje nějaká energie. Ale asi bych ji osvobodil i od toho názvu a od toho učení. Aby byla tzv. čistá. To znamená, že bych věděl, že je tato energie v těle přítomna, ale nenazval bych ji takhle. Nechal bych ji jenom jako tu Boží, na kterou nikdo nesmí šáhnout. Protože takhle je už okupována různými názory a postoji. Napřed musím zjistit, že se vydávám na opravdu správné místo a že to opravdu potřebuji. Někteří lidé se za tím honí jenom jako za senzací, proto říkám, že to může být nebezpečné. Ať už tato síla nebo jiná. Protože lidé do toho spadnou, a zcela je to zaslepí. Tím se Bůh, to pěkné v nich, někam vytratí. Už tam není vztah s Bohem, mají jen tu sílu a její příznaky.
Co má člověk udělat pro to, aby byl spasen?
Nic. Nemusí být spasený.
A poslední dotaz v této části od jednoho čtenáře: Co Otec říká na Bashara a jeho poselství?
On říká: „Nic. Ať si vybere.“ A dává lidem doplňující otázku: „A co říkáte na sebe?“ Tím poukazuje na to, že lidé zapomínají na sebe. Proč se starají o to, jak to dělají druzí. Když už se chci zaobírat nějakou naukou nebo knížkou, tak je dobré, vybrat si z toho jenom to, co se mnou rezonuje a zbytek zaklapnout. A počkat, jak mě povede moje Božství, jakou mi dá samo odpověď.
Webová stránka Jiřího Ledvinky: https://www.nadejecloveka.cz/
Autor: Mgr. Jiří Hamerský, psycholog a psychoterapeut
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/…htm
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
