V současnosti jsou dostupné mnohé alternativní a doplňkové léčby, které vyplní mezery, což konvenční medicína nedokáže.
Mezi nejznámější patří výtvarné umění, meditace a jóga.
Největší potenciál mezi všemi alternativními terapiemi má hudba. V naší společnosti je všudypřítomná. Lidí oslovuje hlubokým a silným způsobem, čímž je dokáže léčit.
„Hudební výchova urychluje vývoj mozku u malých dětí, a to zejména v oblasti, která je zodpovědná za zpracování zvuku, vývoj jazyka, vnímání řeči a porozumění psaného textu.“ – uvádí první výsledky pětileté studie, kterou provedl tým neurologů.
Dnes snad všichni víme, že poslech hudby léčí problémy s duševním zdravím. Až 400 různých výzkumných prací potvrdilo staré známé pořekadlo, že „hudba léčí“.
Výzkum potvrzuje, že muzikoterapie zlepšuje příznaky a společenské chování u schizofreniků. Stejně se prokázala účinnost hudby při léčbě deprese, úzkosti a chronické bolesti.
Institut Brain and Creativity Institute na Univerzitě Jižní Kalifornie začal pětiletou studii v roce 2012 ve spolupráci s Asociací Los Angeles Philharmonic Association a Heart of Los Angeles (HOLA), která zkoumala vliv hudební výchovy na sociální, emoční a kognitivní vývoj dětí.
Počáteční výsledky této studie, které byly publikovány v časopise Developmental Cognitive Neuroscience, předložily důkazy o zdravotních přínosech hudební výchovy v období, kdy mnohé školy ukončily nebo snížily pořádání hudebních i uměleckých programů.
Studie poukazuje na to, že hudební výchova urychluje zrání sluchových drah v mozku a zlepšuje jeho funkci.
„Obecně jsme se zajímali o vliv hudební výchovy na kognitivní, sociálně-emoční a mozkový vývoj u dětí.“ – řekl Assal Habibi, vedoucí autor studie a vedoucí vědecký pracovník pro BCI – Brain Computer Interface (rozhraní mezi mozkem a počítačem) z Univerzity Jižní Kalifornie.
„Výsledky ukazují, že děti, které navštěvovaly hodiny hudby, byly ve srovnání s dalšími dvěma skupinami jejich vrstevníků přesnější při zpracování zvuku.“
13 dětí ve věku 6 nebo 7 let chodilo na hudební výchovu v rámci programu s názvem Youth Orchestra Los Angeles. Byl inspirován metodou El Sistema, kterou navrhl filharmonický dirigent Gustavo Dudamel z Venezuely.
Hra na housle
Děti si dnes musí vydělat peníze na to, aby mohly navštěvovat hodiny hry na housle. Denně cvičí ve skupinách nebo souborech 7 až 8 hodin týdně.
Vědci porovnali zkušené hudebníky s jejich vrstevníky v dalších dvou skupinách: 11 dětí v spolku fotbalového programu a 13 dětí, které nenavštěvovaly žádný mimoškolní program.
Neurologové použili několik nástrojů na sledování všech změn, které se u dětí odehrály. Nástroj MRI (magnetická rezonance) použili pro sledování změn pomocí skenování mozku, nástroj EEG (elektroencefalografie) pro sledování elektrické aktivity v mozku, testovaly chování dětí a používaly i jiné podobné techniky.
V průběhu dvou let trvání této studie vědci zjistili, že sluchové systémy u dětí v programu hudební výchovy dozrály rychleji než u ostatních dětí.
Procvičováním nervových spojení odpovědných za přenos a zpracování zvuku dokázali urychlit i vývoj jejich řeči, čtení a dalších dovedností. Tento účinek neustále zkoumají mnozí výzkumníci.
Vyšší vyzrálost sluchových systémů se projevuje i nárůstem neuroplasticity – fyziologických změn v mozku v reakci na prostředí. V tomto případě na poslech hudby a její výuku.
„Sluchový systém je stimulován hudbou,“ řekl Habibi, „tento systém se také podílí na obecném zpracování zvuku, které má zásadní význam pro vývoj jazyka, čtecích schopností a úspěšné komunikace.“
Uchem do mozku
Sluchový systém spojuje naše uši s mozkem, abychom byli schopni zpracovat zvuk. Když něco slyšíme, naše uši to zpracují ve formě vibrací, které se přemění do nervového signálu.
Ten je vzápětí odeslán do mozkového kmene (oblasti mozku pod mozečkem a předním mozkem), pak do thalamu (v centru mozku), až do primární sluchové kůry, která se nachází v blízkosti stěn mozku.
Celý průběh vývoje sluchové dráhy u dítěte můžeme změřit pomocí EEG. Toto zařízení sleduje elektrické signály, zejména ty, které označujeme jako „sluchové evokované potenciály“.
V této studii se vědci zaměřili na evokovaný potenciál s názvem P1. Sledovali amplitudu mezi počtem neuronů (včetně latence) a rychlostí, jakou je signál předán.
Obě kritéria vyvozují vyspělost sluchových drah mozku.
S růstem dětí amplituda a latence potenciálu P1 klesají. To znamená, že jsou stále efektivní při zpracování zvuku.
Vědci změřili schopnost rozlišit tóny u dětí na počátku studie a znovu po dvou letech, kdy byla ukončena. V průběhu toho, jak děti poslouchaly hru na housle, na klavíry a jiné jednofrekvenční (čisté) tóny, zařízení EEG zaznamenávalo elektrické signály v jejich mozku.
Dvakrát jim prohráli 24 melodií v náhodném pořadí a požádali je, aby určily, která z nich se lišila v tónu a rytmu a která byla naopak stejná.
Ty děti, které patřily do programu mládežnického orchestru, byly schopny přesněji odhalit změny v melodiích jako děti v dalších dvou skupinách. Všechny tři skupiny dětí dokázaly jednoduše určit, které melodie byly stejné.
Děti, které navštěvovaly hudební výchovu, měly nižší potenciální amplitudu P1 ve srovnání s ostatními dětmi, což ukazuje na rychlejší míru zrání sluchového systému.
Vědci napsali, že „zpozorovali pokles amplitudy P1 a latence, který byl největší v hudební skupině ve srovnání s dětmi ve stejném věku po dvou letech přípravy.“
„Z dvouletých údajů vyplývá, že hudební skupina vykazovala nejmenší amplitudy P1 ve srovnání s kontrolní a sportovní skupinou, v kombinaci se zrychleným vývojem N1 vizuálního komponentu.“
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
