Nikdy bych neřekla, že mne to zahradničení tak pevně chytí, za srdce. Že mne tak zabaví, povznese občasnou rutinu všedního dne. Vše začíná ještě zimou, kdy do každého semínka, které vkládáte do půdy, kladete zároveň i naději v podobě úrody. Prostá čistá radost. Tak jako, když v průběhu dlouhé studené zimy, objevíte v nejhořejší polici sáček s lipovými květy. V té lípě je vše, ruce, které ji sbíraly, bzučící včely, pozdní jarní deště, ale i chomáč slunečního svitu, který ulpěl na každém z květů.
Paulo Coelho ve své knize Brida, píše:
„Pěstitelé musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy, zahrada nikdy nepřestává růst. A současně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění se mu také život ve velké dobrodružství. Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země.“ Brida
Použila-li bych parafrázi z oblíbeného filmu a zněla by asi takto: „To máte konve, motyčku, opěrky, rukavice, semena, sazenice…“ To máte velkou spoustu věcí, které vám dopomohou k bohaté úrodě. Tou však nemám na mysli pouze plody, kterým svou pílí a pečivostí dopomáháte na svět, ale onu radost spojenou s očekáváním, která se zhmotňuje, den po dni.
Mít kus půdy je tak trochu vlastně i dobrodružství, radostná soběstačnost. Salát pak chutná zcela jinak, než když si pro zeleninu jezdíváte na trh. Také rozličné druhy plodů, jako jsou okurky, rajčata, cukety, kedlubny, brokolice a dýně. Dále vodní meloun, který pomalu roste, sládne a sílí, stejně jako ty dýně, táhnoucí se za sluncem.
Vše začíná prvními bylinkami
Meduňkou, šalvějí, dobromyslí, pažitkou, ale i rebarborou, kterou pak zpracujete v máslový koláč. Bylinky, ukrývající životodárnou sílu, ať už pro pokrm či léčivý čaj. Máta a libeček, saturejka a bazalka, tymián a meduňka. Postačí kousek půdy, který zbavíme kamení a plevele, abychom jej zvelebili v životodárnou zem. A pak, leží před námi čistý bílý list, na který si můžeme namalovat řádky, pěkně jeden po druhém. Tu zasít chrpu a tu měsíček lékařský. Tu zasadit rajčata a tady květák. Být absolutně volní, sami sobě pánem.
Na sklizeň bylinek navazuje rybíz a angrešt, a abyste vzápětí posbírali černý bez. Poté je čas na třešně a okurky, rajčata a cukety, a pak pozvolna dozrávají hrušky a švestky, sladká jablka, jakožto i dýně, které občas potřebují sklidit až na podzim.
„Jednou z nejtragičtějších věcí je tendence odkládat svůj život. Všichni sníme o nějaké magické růžové zahradě v budoucnosti, místo toho, abychom se těšili z růží kvetoucích pod našimi okny.“ Dane Carnegie
Milujete-li květy, můžete si vypěstovat z růží sad, zasadit jiřinky, astry a tulipány. A pak, pokud jste milovníky motýlů, uprostřed zahrady se může košatit motýlí keř. Pak stačí posedět pod rozkvetlou lípou a zpovzdálí sledovat ony roje medu chtivých motýlů, které lákají fialové květy. Občas se zahradou mihne i Dlouhozobka svízelová, takový český roztomilý kolibřík. Patří sice spíše mezi noční motýly, několikrát jsem ji však měla možnost vidět také za dne, kdy saje nektar z květů všemožných kvetoucích rostlin. Bodejť by ne, vždyť jí všechny ty vůně horkého léta musí budit ze spaní.
V létě pak zahrada mění svůj ráz, ovoce i zelenina dozrává, nastává čas senoseče. Máte-li štěstí a usadil se vám na zahradě bez, sbíráte tmavě fialové bezinky, které lze povařit v lahodný sirup. Vaše zahrada je dar, i kdyby na ní rostly zcela běžné kopřivy, kontryhel a jitrocel, i toto je poklad, jež nabízí pozemská boží lékárna.
Naše zahrada
Naše zahrada je velmi stará, plná švestek, rybízu a hrušek, velmi mocně se zde rozmáhá právě černý bez. Na kraji zahrady pak roste mohutný ořešák, kousek od něj lískový ořech. Z mladých ořechů jsem letos vyráběla ořechový likér, po vzoru našich babiček, které na svatého Jana trhaly zelené plody, které pak krájely společně s citrónovou kůrou do oblíbené pálenky. Tu nechávaly po šest týdnů odpočívat na slunci. A pak, svařily s cukrem a uschovaly do Vánoc.
Kdysi tu rostly také meruňky a jablka, kdy zahrada byla propojena s vesnickou kovárnou. Občas, když si usmyslím rozšířit stávající záhonky opět o kus dále, narazím na starý hřebík, podkovu či minci. Na jedné straně se podél cihlové zdi táhne vinná réva. Tmavě fialové hrozno, konkurující bezinkám, pak sbíráme i v listopadu, pokud tedy nemrzne a zůstane pevně ukotveno ve stopkách. Kolik ho tam jen je, přesně vedle košaté myrhy.
„Je příjemné být sám v zahradě za úsvitu, nebo když slunce zapadá, tak aby Tě její plachá přítomnost pronásledovala, nakonec se Tě i zmocnila, v divokém snění představ.“ James Douglas
Zahrada, to je prostor sám pro sebe, první jarní vlaštovky a kosi, pecky z třešní, ze kterých vzcházejí nové stromy, možnost se natáhnout do posečené trávy, odpočívat a být. Miluji také chvíle, kdy si můj muž nasadí slamák, aby se rozběhl posekat trávu. Pamatuji si, když jsem se jej, kdysi před léty ptala, co má na světě nejraději. Co jej naplňuje a baví. A on řekl, že zahrada, po které chodí v létě bosky, kde seká trávu, kde všechno kvete a voní. Když jsem tu stanula poprvé, uprostřed zahrady se houpala síť, kolem ležely knihy a voněl bez…
„Nemůžeš mít všechno, kam bys to dal? Mnohdy postačí slunce, čerstvá vlahá země a hluboké ticho…“
autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/mit-kus-vlastni-pudy-je-velky-dar.htm#ixzz5NsIIa8Tv
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz
