Zapomeňte na hledání štěstí a soustřeďte se na to, abyste se zlepšovali

245
Foto: Pixabay.com

„Rozdíl mezi dobrým životem a špatným životem spočívá v tom, jak dobře umíte procházet ohněm.“ – Carl Jung

Hloupá pozitivita. Hloupé pocity. Kašlete na snahu cítit se dobře po celou dobu. Místo toho se soustřeďte na to, abyste se stali lepší verzí sebe sama. Soustřeďte se na činnost.

Ještě lépe buďte proaktivní. Je to méně o pozitivním myšlení a více o pozitivním řízení. Více štěstí je ve lžičce těžko vydobytého sebezlepšení než v oceánu plném sebeutvrzování.

Pozitivita je opakem motivace

„Ať jsou tvé chodníky, po kterých kráčíš, křivé, klikaté, osamělé, nebezpečné a dovedou tě ​​k nejkrásnějšímu výhledu. Ať tvé hory stoupají do oblak a nad ně.“ – Edward Abbey

Věc se má takhle: Není nic špatného na tom, že člověk je šťastný. Když jste šťastní, buďte za to vděční. Nasajte to. Absorbujte to. Křížem, krážem.

Ale pak nechte tuto hloupost odejít. Nezůstaňte v tomto stavu příliš dlouho, neboť vyprchá. Budete stagnovat. Ztratíte soustředění. Jiné pocity a emoce vás toho mohou tolik naučit (dokonce mnohem více, než někteří tvrdí), což vám žádné štěstí nedá.

Všichni mají plná ústa rozšiřování svých zón pohody. Ale když na to přijde, většina lidí zůstane na svém pohodlném, pozitivním, horkém a šťastném písečku. Přidržujeme se ho, aniž bychom si to uvědomovali. Jsme v něm tak zachycení, že ztrácíme ze zřetele jedno z nejpodstatnějších tajemství žití konečných životů ve zdánlivě nekonečném vesmíru.

V čem spočívá tajemství?

Tím tajemstvím je brát všechno s mírou.

To zahrnuje jak pozitivní, tak negativní emoce. Pozitivní emoce mají větší schopnost než ty negativní držet vás jako rukojmí. Naproti tomu negativní emoce vás s větší pravděpodobností budou motivovat.

Neříkám, že je třeba být po celou dobu negativní. Neboť i negativitu je třeba brát s mírou. Já říkám, abyste používali negativní emoce na to, aby vás motivovaly k vykonání pozitivních činů.

Zeptejte se sami sebe na toto: Co je motivující? „Udělal jsi to“ nebo „neexistuje, že to uděláš“.

S přístupem „udělal jsi to“ (nebo „zvládl jsi to“) už není nic, co je třeba ještě udělat. Už není třeba jít nikam jinam. Jste hotovi. Jste spokojeni. Vaše zóna pohody dosáhla svou kapacitu. Uvízli jste.

Podlehli jste Komplexu mistra a opustili Myšlení začátečníka. Naproti tomu s přístupem „neexistuje, že to uděláš“ (nebo „neexistuje, že to zvládneš“) přichází výzva. Je zde překážka, kterou je třeba překonat. Musí to být dobrodružství.

Vaše zóna pohody se má o něco rozrůst a něco nakonec překonat. A pak se vypořádat s další překážkou. Jak řekl Shunryu Suzuki: „V mysli začátečníka se nachází mnoho příležitostí, ale v mysli experta je jich málo.“

Kromě toho, když na to skutečně přijde, neexistuje nic takového jako „udělal jsi to“. Pokud jste naživu, stále máte více času na žití. Jak řekl Richard Bach: „Tady je test, kterým zjistíš, zda je tvá mise na zemi skončena: Pokud jsi naživu, tak není skončena.“

Zapomeňte na otřepané fráze o cítění se dobře. Místo toho se soustřeďte na to, „co se z toho mohu naučit?“

„Těm lidským bytostem, které mě zajímají, přeji utrpení, nemoc, špatné zacházení, ponižování – podle mého názoru by jim neměly zůstat neznámými z důvodu hlubokého opovržení, mučení nedůvěrou v sebe sama z důvodu ubohosti porážky.

Jávůči nim necítím lítost, protože jim přeji jedinou věc, kterou dnes mohu dokázat, jestli je někdo něčeho hoden nebo ne – je to ten, kdo vytrvá (ten, kdo to přežije).“ – Fridrich Nietzsche

Už jste slyšeli obecné klišé, že „všechno se děje z nějakého důvodu“? Nuže, kašleme na ten nesmysl!

Lepší je být upřímným vůči sobě. Je lepší zbavit se uklidnění překupníka s jeho ubohými předehrami a nechutným mazlením. Jednoduše je lepší si připustit fakt, že přijde i smůla.

Špatné věci se stávají. I dobré věci se stávají, dokonce i špatným lidem. Špatné věci se zase stávají dobrým lidem. Život je jen jedno velké představení a některým lidem se dostane více smůly než těm ostatním.

Někdy je to skutečně tak jednoduché jak štěstěna/smůla. Někdy nemáme osud ve svých rukou. A je to v pořádku. Být lidskou bytostí je více než výběr. Jsou to problémy a neočekávané změny, které udělají škrt v našich rozhodnutích.

Věci se nestanou z nějakého důvodu. Věci se stanou, a pak jim my dáme důvod, abychom si odlehčili břemeno.

To je v pořádku, pokud chcete zůstat zaklíněni v bezpečí své zóny pohody. Je to ale katastrofální, pokud si přejete stát se lepší, zdravější verzí sebe sama.

Místo toho hoďte rukavici všem nesmyslům o dobrém pocitu, položením sebeposilující otázky: „Co se z toho mohu naučit?“ Pak sledujte, jak se vaše zóna pohody ztrácí, aby se stala vaší vlastní pokrokovou evolucí.

Sebevýznam je past

„Sebedůležitost je past, protože v momentě, kdy si začneme myslet, že na nás skutečně záleží, stane se, že se věci začínají zhoršovat. Pravdou je, že jste absolutně bezvýznamní a na ničem nezáleží.

Všechno lidské snažení je nanic, každé snažení je zbytečné. Uvědomění si, že všechno je nesmyslné, je mimořádně osvobozující. To proto, že nás to nechá zcela svobodnými, abychom si vytvářeli vlastní životy a ignorovali plány, které pro nás mají jiní.“ – Tom Hodgkinson

Pokud je sebedůležitost pastí, pak sebezlepšování je klíčem z této pasti. První z nich je založen na emoci a poslední je založen na akci.

První je vystaven pozitivní emoci, zatímco druhý se zabývá pozitivní činností. Podstatnou věcí je však skutek. Emoce dobrého pocitu či pozitivní afirmace vám dodají záchrannou vestu do rozbouřených vod.

Jistě, jste v bezpečí a chráněni před utopením. Ale bez akce, bez plavání, je ta záchranná vesta nanic. Pokud neplavete směrem ke břehu, jste v každém případě mrtvý.

Važte si záchranné vesty za to čím je, ale neseďte tam jen tak, ve světle své sebedůležitostí. Plavte! Jednejte! Pozitivní řízení v podobě plavání směrem ke zdraví, životaschopnosti a přežití prohlubuje pozitivní emoci, kterou vám dává záchranná vesta, takže se neutopíte.

Stejně je to se štěstím. Dostanete se stejně daleko jako ta záchranná vesta. Někdy stačí říci: „Hloupé štěstí.“ Kašlete na vznášení se ve stavu spokojenosti.

Kašlete na připoutání se k této bezpečné a chráněné zóně pohody, která vám brání stát se lepší verzí sebe sama. Tohle je ten způsob, jakým se zóny pohody rozšiřovaly už od nepaměti.

Takže plavte! Odvážně napněte svou velmi malou zónu pohody. Proměňte svou záchrannou vestu na život dobře prožitý.

Ironií je, že z dlouhodobého hlediska sklidíte více štěstí z trochu bolestivého a nepříjemného sebezlepšování, než kdybyste zůstali spokojení ve stavu „šťěstí“ a pohodlné sebedůležitosti.

A dokonce, i kdyby tomu tak nebylo, alespoň jste to vyzkoušeli. Alespoň jste měli odvahu a možnost použít různé nástroje, abyste zlepšili svůj život.

Proměňte negativní emoce na pozitivní akce

„Zapojte tyto negativní emoce do akce, která vás udělá lepším místo toho, abyste se jen cítili lépe už jen kvůli tomu, kým jste.“ – Elan Gale

To vše je o přítomném okamžiku. Kdo jste právě teď? Upřímně se zeptejte sami sebe: Chci se zlepšit, nebo chci zůstat stejným? Neexistuje nic, co je ze své podstaty „nesprávné“, když si něco vybíráme.

Nesprávné je očekávat sebezlepšování, když se rozhodnete zůstat stejným. Nesprávné je očekávat, že se vaše zóna pohody nějakým zázrakem roztáhne, když neuděláte vůbec nic pro to, abyste ji podpořili v rozšiřování.

Nesprávné je očekávat, že se vaše zdraví zlepší, když neuděláte vůbec nic proto, abyste mu pomohli zlepšit se.

To je vaše místo, kde se mohou bohaté minerály negativní energie těžit a využívat, aby podpořily pozitivní řízení potřebné ke zbourání stěn posílených pozitivní emocí.

Pokud si upřímně přejete zůstat stejným, jakým jste nyní, pak vše, co máte nadále házejte do své spokojenosti a sprchujte se svými sentimentálními pozitivními afirmacemi a obrněným štěstím.

Není nikdo, kdo by vás zastavil. Ale když se skutečně chcete dostat až ke zlaté bráně a využít pozitivní akci na rozšíření své zóny pohody a žití života naplno, pak si řekněte:

„Hloupé štěstí (prozatím). Je čas učit se z mých ostatních emocí ještě nějakou dobu.“

Ve smutku, ve hněvu, žárlivosti a bolesti existuje obrovská moudrost. Téměř všechno umění bylo vytvořeno zapojením životní síly, která je podstatou těchto posvátných, ale „negativních“ energií.

Jak naznačila Anais Nin: „Velké umění se zrodilo z velkého teroru, velké osamělosti, velkých zábran, nestálosti a vždy je vyvažovalo.“ A tak je to i s uměním života.

Takže jde o snahu zavést do života rovnováhu a harmonii. Skutečné štěstí, štěstí typu Eudaimonia, je spíše o tom, jak proměnit špatné v to dobré než o vychutnávání si podprůměrnosti.

Potlačování špatných věcí jen vytváří démony, kteří nás pronásledují v našich zónách pohody. Lepší je nevytvářet démony. Nebo, pokud již zde jsou (což pravděpodobně jsou), přijměte je. Zapojte je.

Postavte se jim, režimem zranitelné šelmy. Seznamte se s nimi, a pak si troufněte změnit je na svého spojence.

Nyní to je transformace démonů na diamanty. To je příklad transformace negativních emocí na pozitivní akce.

Život, který se žije správně, nemůžete existovat uvnitř bezpečné a chráněné, ale ani malé a ignorantské zóny pohody. Bez ohledu na to, jak jste v ní šťastní. Život se může žít jen tehdy, když si troufáte rozšiŕovat zónu pohody znovu a znovu.

Dokonce i když to znamená, že Bolest, Smutek a Žal vás silně zasáhnou. Dobrodružství je po ruce. Jsou zde nové horizonty, které je třeba hledat.

Takže kašlete na své pozitivní emoce. Místo toho se soustřeďte na přeměnu svých negativních emocí na pozitivní řízení.

Zdroj: https://mocvedomi.cz/zapomente-na-hledani-stesti-a-soustredte-se-na-to-abyste-se-zlepsovali/

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk