Všeslovanské národopisné slavnosti „Slovanská Praha 2018“

111
Foto: Pixabay.com

Ve dnech 7. až 9. června 2018 proběhnou v Praze Všeslovanské národopisné slavnosti „SLOVANSKÁ PRAHA 2018“. Vlastenci a stoupenci myšlenky slovanského přátelství, spolupráce a jednoty přijedou do Prahy, aby si připomněli významná slovanská výročí, a to:

220 let od narození Františka Palackého

170 let od I. Všeslovanského sjezdu, který se konal v Praze na Žofíně

110 let od III. Všeslovanského sjezd v Praze

20 let od VII. Všeslovanského sjezdu v Praze, v hotelu Pyramida

K těmto červnovým výročím se připojuje ještě 25. červen, který byl vyhlášen v r. 1941 na protiválečném Slovanském kongresu v Pittsburghu (USA) Dnem přátelství a jednoty Slovanů.

Pořadatelem této mezinárodní akce je Mezinárodní nevládní organizace Všeslovanský výbor společně se Slovanským výborem České republiky. Hovořili jsme s předsedou Všeslovanského výboru JUDr. Zdeňkem Opatřilem.

R. Je vůbec nutné ještě dnes si tato výročí připomínat? Vždyť dnešní generace už ani neví, o co se jedná?

Právě proto je to důležité. Každý z nás by měl znát historii, brát si z ní ponaučení pro dnešek a neopakovat to špatné, čím náš národ v minulosti prošel. Rád bych připomenul, že v době pobělohorské česká kultura téměř vyhynula, stejně jako český jazyk. Vše se uchovalo jen v pamětech prostého lidu a díky českému biskupu a významnému kulturnímu činiteli Janu Blahoslavovi, jezuitskému knězi a českému historikovi Bohuslavu Balbínovi, významnému českému učenci a knězi Josefu Dobrovskému, Antonínu Jaroslavu Puchmajerovi, Václavu Thámovi, hraběti Kašparu Mario ze Šternberka, Josefu Jungmannovi a dalším osobnostem, které se kolem nich soustředily. To byly počátky národního obrození v 18. století, které se plně rozvinulo o 100 let později za působení Františka Palackého a celé řady významných osobností, vlastenců a skutečných představitelů české národní kultury, jako byli např. Ján Kollár, Pavel Jozef Šafařík, Ľudovít Štúr, František Ladislav Rieger a další. Vyvrcholením vlasteneckého snažení bylo svolání historicky prvního Slovanského sněmu (sjezdu) na pražský Žofín v roce 1848. Sjezd ukázal, že ve slovanské vzájemnosti si i malý národ, jako je český, může uhájit svoji identitu, národní tradice, obyčeje a kulturní hodnoty, pokud dokáže čerpat sílu ze společných slovanských kořenů a opírat se o silnější slovanské bratry.

Dnes se Slované opět ocitli v situaci, kdy se jim zase kdosi snaží vnutit svoje pavědecké a historické pravdě odporující představy o keltském původu Čechů, o tatarském původu Bulharů o neslovanském původu Rusů apod. Evropské společenství financovalo projekt „Jednotné keltské Evropy“, podle nějž měl být slovanský původ Západních a Jižních Slovanů označen za pouhý mýtus. Tento projekt postavený na fikcích se neujal. Stejně tak se v Západní Evropě neujal projekt tzv. multikulturalismu, ale u nás je bohužel stále propagován. Jeho cílem je potlačit národní tradice, zvyklosti, kulturu i jazyk. Multikulturalismus v praxi znamená, že cizí zvyklosti a instituce mají být preferovány kdykoli je to možné. Je politováni hodné, že právě v Praze, nositelce národních a slovanských tradic vznikl za podpory evropských finančních zdrojů jakýsi mezislovanský jazyk, který má za cíl zlikvidovat národní jazyky a především jazyk ruský jako jazyk mezinárodní komunikace.

R. Slovanská Praha není organizována poprvé. Můžete zavzpomínat, co této akci předcházelo?

Poprvé jsme tyto slavnosti organizovali v r. 2008. K tomu jsme založili Českomoravskou národopisnou společnost. Smyslem Všeslovanských národopisných slavností bylo znovu ukázat lidem blízkost kultury slovanských národů a její společné kořeny. Probudit v nich lásku k vlasti a pocit hrdosti k příslušnosti k velké slovanské rodině. Tímto způsobem postupně zbavovat občany České republiky a jiných malých slovanských států „komplexu malého národa“, který se hrbí před vším, co je „odjinud“. Proti účelově konstruované ideologii a široké prezentaci bezduché americké pseudoumělecké tvorby plné násilí, vražd, válek a mafiánství, je třeba postavit reálné hodnoty slovanské kultury, která přinesla nezměrný vklad do společenského života nejen v Evropě, ale i na celém světě a tuto lidem demonstrovat. Evropa je společná pro všechny národy, které v ní žijí. Nelze dělit národy na „evropštější“ a méně „evropské“.

Slovanská Praha 2008, to byly Všeslovanské národopisné slavnosti nikoliv politická shromáždění. Stejně tomu tak bude i letos. Jedním z cílů Všeslovanských národopisných slavností je snaha vrátit českému národu, ale i jiným malým slovanským národům jejich hrdost na vlastní historii, na dovednosti a um dědů a otců a pozvednout je k vyšším společenským hodnotám. Ve vystoupeních účastníků zazní pravda o slovanských zemích a národech. Slovanská Praha je vhodnou půdou k poznání dalších našich slovanských bratrů, jejich kultury zvyků, tradic a charakteru. To je důležité také pro zdokonalení sama sebe.

Slovanská Praha 2008 byla pozitivně hodnocena i mezinárodní slovanskou veřejností. Proto bylo rozhodnuto o založení nové slovanské tradice – pořádání festivalu a přehlídky slovanské kultury pod názvem „Slovanská Praha“, vždy jednou za 10 let.

R. Vzpomněl jste, že pořadatelem Slovanské Prahy 2008 byla Českomoravská národopisná společnost. Proč je tomu letos jinak?

Členové Českomoravské národopisné společnosti byli úspěchem Slovanské Prahy 2008 tak nadšeni, že se rozhodli organizovat další slovanské akce, a to takové, které nikdo nepořádal. Proto se ČMNS v r. 2009 přejmenovala na Českomoravský slovanský svaz, o.s. Pod tímto jménem začal svaz vydávat Slovanský kalendář, založil řadu nových akcí, jako např. „Západoslovanský folklorní festival“, „Mezinárodní písničkářský festival“, „Slovanský máj pro děti“, staroslovanské „Svátky jablek, vína a medu“, „Všeslovanský bál“ za účasti šesti národnostních menšin. Navázal spolupráci s řadou folklorních souborů a se slovanskými národnostními menšinami, se kterými organizoval účast i na folklorních festivalech v zahraničí. Slovanská Praha 2008 byla počátkem rozkvětu slovanství 21. století v České republice.

Já jsem vzhledem ke svému věku z funkce předsedy Českomoravského slovanského svazu odešel a bohužel nové vedení nedokázalo udržet ono vysoké nasazení a svaz přeměnili ve starověrecký spolek. Svaz přestal být představitelem slovanského dění v ČR. Proto se role pořadatele ujal Všeslovanský výbor, jehož jsem dosud předsedou.

R. Kdo se těchto slavností zúčastní a jaké výstupy jednání sněmu očekáváte?

Na Slovanskou Prahu zveme všechny tři mezinárodní slovanské organizace, tj. Mezinárodní slovanskou radu, Všeslovanský svaz a samozřejmě Všeslovanský výbor, které uspořádají k těmto výročím slavnostní zasedání. Tyto organizace pozvou z okruhu svých členských organizací jejich představitele, resp. delegace. Rád bych uvedl, že v mezinárodním

slovanském hnutí došlo k účelné dělbě práce. Všeslovanský svaz koordinuje práci mezinárodních profesních slovanských organizací (např. Mezinárodní svaz slovanských žen, Mezinárodní svaz slovanských spisovatelů atd.), Všeslovanský výbor koordinuje činnost národních slovanských a vlasteneckých organizací a Mezinárodní slovanská rada je politickým orgánem mezinárodního slovanského hnutí. Všechny tři mezinárodní organizace jsou personálně propojené a to, že se sejdou na společném jednání je i pro veřejnost důkazem jednoty mezinárodního slovanského hnutí.

Do Prahy zveme i představitele některých krajanských spolků z blízkého i vzdálenějšího zahraničí. Všeslovanský výbor by se měl stát jakousi základnou pro jejich spolupráci se slovanskými organizacemi v zemi jejich původu, ale i spolupráci navzájem. Mám na mysli spolupráci v oblasti kultury, udržování národních zvyků a tradic a vzájemné informovanosti. Všeslovanské národopisné slavnosti by měly napomoci vytvořit nové podmínky pro vzájemné hostování umělců a souborů ve slovanských zemích.

Je velmi důležité, že se sněmu zúčastní představitelé nejstarších slovanských organizací, a to Matic: české, moravské, slezské, slovenské, srbské a chorvatské. Zúčastní je jí i představitelé některých církví, z nichž pro nás, Slovany je nejvýznamnější církev pravoslavná. Ale do Prahy přijedou i zástupci některých slovanských a slavistických institucí, tedy vědečtí pracovníci. Budou zde i představitelé ruského a ukrajinského kozáctva, což jsou významné vlastenecké spolky. Samozřejmě, že budou přítomni zástupci vlasteneckých a slovanských spolků a folklorních souborů z ČR.

Sněm, od jehož konání právě uplynulo 170 let, schválil Manifest k národům evropským, jehož hlavní myšlenkou bylo právo na sebeurčení národů, které bylo po První světové válce naplněno. Sněm dále vyslovil souhlas s projektem založení Svazu slovanských národů. Názory na jeho formu se však různily. Sněm, který v rámci Slovanské Prahy 2018 bude probíhat by měl pokračovat v nedokončeném díle historického Slovanského sněmu, tj, přijmout Manifest slovanským národům «Za slovanskou jednotu, přátelství a mír s ostatními národy» a formulovat v něm principy založení Společenství slovanských národů, jehož posláním bude nastolení slovanské jednoty, přátelství a míru s ostatními národy.

R. Vy hovoříte o Společenství slovanských národů. Čemu má sloužit? V loňském roce se v mediích psalo o Společenství slovanských států. Jaký je v tom rozdíl?

Podívejte se na svět, jaký dnes je. Slované jsou mezi sebou rozeštváni. Srbové a Chorvati, národy se společným jazykem. Jejich nevraživost přivedla až ke genocidě. Ukrajinci a Rusové, fakticky jeden národ, který vyšel z Kyjevské Rusi, hovořil jedním jazykem – ruským. Rozdmýchaná nenávist dochází daleko za hranice zdravého rozumu. To přece není normální. Vztahy Polsko – Rusko iniciované protiruskou propagandou na straně Polska. Ale ani vztahy Polsko-Ukrajina nejsou ideální. Podívejte se na nenávist vůči Rusku, jakou rozpoutávají česká media ve snaze změnit veřejné mínění. Toto všechno nejenže škodí všem slovanským národům, zejména v tom, jak je vnímá okolní svět, ale škodí to i v mezinárodní politice. Je tím ohrožena stabilita a mír na evropském kontinentě. My neuvažujeme o tom, že Společenství slovanských národů bude nějaká nově vzniklá organizace. Bude se jednat o neformální společenství vyjadřující požadavek slovanské jednoty.

V loňském roce se v Rusku konal Jubilejní slovanský sjezd. Na něm malá skupinka ruských účastníků vystoupila s požadavkem založit na Slovanské Praze 2018 Společenství

slovanských států. Prezentovali to v mediích jako svoje objevné názory a populisticky je podbarvili smyšleným tvrzením, že byly podpořeny všemi účastníky sjezdu a dokonce Dumou a Ministerstvem zahraničí Ruska.

Myšlenka vytvořit Sdružení slovanských států není ve slovanské historii ničím novým a vyplývá z podstaty slovanských národů. Nahlédněme proto do historie.

Chorvatský historik Mauro Orbini vyslovil před 400 lety myšlenku sjednocení slovanského světa. V 17. století Chorvat Jurij Križanič vystoupil s požadavkem sjednocení všech Slovanů. Kníže Alexandr Ivanovič Barjatinskij, který v 19. stol. dokázal ukončit kavkazskou válku, nejdelší v ruských dějinách a zajmout imáma Šamiľa, předložil ruskému carovi plán na sjednocení slovanského světa, jehož centrum mělo být podle jeho názoru v Kyjevě… Dne 20. dubna 1848 chorvatský historik Ivan Kukulevič vyzval k založení Slovanského svazu, který by mohl hájit své národní zájmy. V červnu 1848 Slovanský sněm v Praze vyslovil souhlas s projektem založení Svazu slovanských národů. V červenci 1848 ideolog slovinského národního obrození Matia Majar Ziljski zveřejnil plán založení slovanského státu. Tato myšlenka byla ve své době velmi rozšířená. Velký slovenský osvícenec Ľudovít Štúr byl přesvědčen, že „Jediná správna cesta pre Slovanov je pripojenie sa k Rusku – prirodzenému centru.“

Česká delegace na Jubilejním Všeslovanském sjezdu zůstala věrná odkazu prezidenta Beneše, který nás nabádá, abychom ve svém slovanském rozpětí byli opravdovými realisty, ve svých plánech nepřeháněli… Ale na druhé straně nás vyzval „… abychom se především nikdy neodpoutávali od Východu, tj. od Sovětského svazu a od Polska, ale abychom na druhé straně nezapomínali – a musí to chápat také všichni druzí – že se nemůžeme pro svou geografickou pozici a pro půldruhého tisíce let svého kulturního vývoje odpoutat ani od Západu. Slovanství je pro nás nepostradatelnou základnou a každá československá politika musí od něho jako od základny, zejména po výsledcích druhé světové války vycházet.“

Ani jeden z členů české delegace neměl pocit, že nastal čas k vystoupení z Evropské unie a založit jiný mezistátní celek. Naše výhrady k navrhovanému mezistátnímu celku byly povahy politické, právní, ekonomické atd. Postupně se dozvídáme, že ani u jiných delegací taková vůle nebyla. Uvědomujeme si, že nic, ani Evropská unie nejsou věčné. Ale nesnažme se předběhnout přirozený vývoj. O alternativě Evropské unii je třeba uvažovat. Apelujme proto na politiky, aby připravovali projekt Společenství slovanských států. Západní Evropa je v přímém ohrožení. Na Západě se velká města islamizují a bude obtížné to zastavit. Islámská civilizace bude ohrožovat střední Evropu nejen z jihu, ale paradoxně i ze Západu. Na alternativu je třeba se připravit. Ale nechtějme všechno udělat teď hned, zejména když tomu nejsou nakloněny ostatní slovanské národy, tedy neexistuje k tomu jejich svobodná vůle. Ponechejme tento projekt příštím generacím v naději, že slovanské národy jednou přece jen zmoudří.