Doba je zvláštní. Bývá v ní někdy více posměšků než úsměvů a všichni to moc dobře víme. Proto tolik milujeme posly dobrých zpráv a proto se rodí do každé doby. Jeden takový, řekl bych, že nadmíru mimořádný, před pár dny zemřel a mnohým se zhroutil svět. Byla to pro ně jistota, o kterou se mohli opřít, když jim bylo nejhůř. Léčil je svým hlasem, písněmi i lidským přístupem.
Jistě mnozí tušíte, o kom teď píšu, přestože jsem to neměl původně v úmyslu. Jakmile mě ale ona smutná zpráva zastihla, pocítil jsem najednou silně, že jsme ho ztratili všichni, že jsme každý přišli o kus svého Já. Proto jsem měl hned vzápětí potřebu napsat přátelům a čtenářům na sociální síti, že každá událost a každý okamžik, byť sebebolestnější, mají svůj smysl. I odchod Karla Gotta na druhý břeh.
Proč? Protože nám jako jeden z největších Čechů současnosti po celý svůj život ukazoval vlídnou tvář, byl vzorem smířlivosti, pokory a slušnosti, a na rozdíl od nynější převážně hašteřivé kulturní scény lidi nekastoval a nedělal mezi nimi rozdíly. Zkrátka, odevzdal nám celé svoje srdce, aby mohl kolem sebe šířit lásku, radost a štěstí tím, co umí, co vychází z jeho duše. Dovolil jsem si ještě připsat, že právě v tom spočívalo jeho Mistrovství, neboť zůstal člověkem za každého režimu a neztratil při tom svoji tvář.
Ať chceme, nebo ne, musí takový člověk v duši národa po sobě zanechat stopu. Stokrát si můžeme namlouvat, že nikoli, ale ten otisk z nás nikdo nevymaže. Byť jsme hudebně naladěni jinak. O to však nejde. Jde o kolektivní paměť, která si při vyslovení jeho jména okamžitě vybaví nesmírně pracovitého člověka, který si šel za svým a dokázal proměnit svůj talent v hvězdnou kariéru. Především se ale láskyplně choval k lidem a netrpěl hvězdnými manýry.
Řada z nás si proto myslela, že nám bude svítit věčně. Že je nesmrtelný. A to i tehdy, když vážně onemocněl. Najednou ale jeho světlo zhaslo. Byl to šok, z něhož se někteří možná ještě ani nevzpamatovali. Cítí se stále bezradní a bloudí tmou s divnými pocity prázdnoty na duši. Žijí poprvé ve své zemi bez Gotta. Bůh pro ně zkrátka zemřel. Už není…
Ale je, tak nesmutněme. Právě v tom spočívá celé kouzlo. Ano, jeden ze světlonošů zhasnul lampu. Odešel a jeho místo za mikrofonem zůstalo prázdné. Zanechal nám toho však víc, než si myslíme. Dal nám spoustu dobrých příkladů, jak to každý můžeme zvládnout sám, protože někdy se ví, co Bůh chystá… A věděl to i Karel Gott a pokorně přijal. A jestli ho máme opravdu rádi, nezpůsobujme mu na poslední cestě újmu a nestahujme ho dolů hlubokou lítostí a depresemi. Nezaslouží si to. Tak, jak ho po celý život dobíjely energií děkovné dopisy fanoušků a jejich potlesk, podpořme ho i nyní a vyšleme k němu svoji lásku a vděčnost za vše, co pro nás vykonal. Jen tak pomůžeme jeho duši vystoupat až k nebeským výšinám. A sami se modleme za to, aby jiskřičky člověčenství, které v nás zažhnul, jen tak nevyhasly.
Roman Zahrádka, šéfredaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
