Richard Pachman: Držet ústa a krok je pohodlná cesta, nevede ale k vytoužené změně

268
Richard Pachman během oratoria Mistr Jan Hus. Foto: z archivu Richarda Pachmana

Zpěváka, malíře, moderátora a hudebního skladatele scénické, filmové, relaxační, duchovní a muzikálové hudby Richarda Pachmana mnozí jistě dobře znáte. Málokdo však ví, že za posledních pětadvacet let vydal 33 alb a po náročném životním zlomu začal psát knihy a malovat obrazy. Zároveň se dostal i k duchovní hudbě. Uveďme díla jako Missa, Pašije či oratorium Mistr Jan Hus. A právě tomuto dílu i postavě hlavního hrdiny se teď budeme věnovat.

Nápad vytvořit hudebně dramatické představení na motivy myšlenek a života jednoho z největších Čechů přišel od farářky Církve čs. husitské Michaely Procházkové a profesora Josefa Rybičky, který vyučoval Richarda Pachmana zpěvu.

„Půjčil jsem si knihu Sto dopisů Jana Husi a v ní mě nejvíce oslovil jeho předposlední dopis psaný v kostnickém žaláři v noci z 5. na 6. července 1415. Podle něj jsem napsal text, složil hudbu a vznikla píseň Neodvolám. Reakce na ni při prvních koncertech byly tak intenzivní, že jsem cítil, že budoucí oratorium má svou hlavní a průvodní píseň. Díky mému setkání s režisérkou Irenou Žantovskou a jejím manželem Petrem mělo oratorium premiéru v červnu 2005. Od té doby jsme odehráli stovku představení. Jde buď o velká scénická nastudování s IIonou Csákovou, Ditou Hořínkovou, Tomášem Petříkem, Andrejem Benešem, mnou i dvěma sbory, či komorní verze, v níž vystupuje Dita Hořínková a já, a samostatně mám představení pro školy,“ říká Richard Pachman.

O čem oratorium pojednává?

Oratorium jsem napsal jako vzpomínání a rozjímání Jana Husa v kostnickém žaláři v noci před popravou. Na scéně se odvíjí celý jeho život od dětství v Husinci, přes studia v Praze, jeho kazatelské začátky, postoje k prodávání odpustků, působení mimo Prahu až po události během kostnického koncilu. Děj provádí klasický systém souboje dobra a zla. Dobro je ztvárněno Ditou Hořínkovou, která hraje Husovu matku. V postavě Tomáše Petříka se promítají všechny negativní osobnosti, s nimiž se Jan setkal: prodavač odpustků, našeptávač krále Václava IV., vzdoropapež, člen koncilu. Teměř veškeré mluvené texty a částečně i ty zpívané vznikly přepracováním Husových kázání, myšlenek a dopisů. Celé představení je tedy jedno velké Husovo kázání. Cílem je ukázat divákovi, kdo to byl Hus, jak přemýšlel, jak mravní člověk to byl, i které jeho nározy vedly k tomu, že se kostnický koncil rozhodl pro jeho upálení.

Byl podle vás Mistr Jan Hus opravdový kacíř, nebo hrdina?

Kacířem bývá i v nenáboženských záležitostech označován ten, kdo se názorově odklání od obecně uznávaného proudu. Hus se nebál odklonit od obecně uznávaných náboženských názorů a jeho hlavním cílem bylo přiblížit středověkou církev blíže k prostému člověku. A pro své myšlenky se nebál položit svůj život. Je to hrdina, velký hrdina!

Závěrečná děkovačka z představení Mistr Jan Hus. Foto: z archivu Richarda Pachmana

Máme být tedy jako Češi na Jana Husa hrdí?

Jan Hus udělal pro národ mnohé. Ve své době otevřel češtině kazatelny a kostely, nebál se veřejně kritizovat společenské i náboženské nešvary, a usiloval o reformu církve. V psaném jazyce učinil několik změn, které mají vliv i na dnešní češtinu! A když se podíváme na to, co se událo v dějinách následujících sto let po jeho smrti, možná bychom mohli tvrdit, že ovlivnil evropské dějiny v některých aspektech víc než Karel IV. Když jezdím za žáky základních škol s představením o Husovi, téměř všechny děti zastávají názor, že bychom na Husa měli být více hrdí, neboť takových velkých osobností v historii mnoho nemáme.

Oblíbil jste si nějakou myšlenku Jana Husa?

Zřejmě je to jeho nejznámější myšlenka: „Hledej pravdu, prav pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti.“ Kdo z nás by pro svou pravdu byl ochoten jít na smrt upálením?

Existuje nějaká souvislost mezi tehdejšími událostmi a současností?

Husovi šlo o to, aby představitelé církve byli blíže obyčejným lidem, aby se nad ně nepovyšovali a aby nedávali na odiv svůj majetek. Ve středověku měla církev i velkou politickou moc. Takže se nabízí paralela s dnešními politiky. Nemáte také někdy pocit, že pro své politické povinnosti jako by někteří z nich zapomněli na obyčejné lidi i na to, kolik stojí rohlík a máslo, a jak vypadá běžný život?

Jaké z toho vyplývá pro český národ poučení?

Že držet ústa a krok je sice cesta pohodlná, ale většinou nevede ke změně toho, co se nám nelíbí. Máme totiž tendenci říkat: „Oni to tak udělali, oni to rozhodli, oni to zařídili…“ Nejsou ale žádní „oni“. Jsme to my, lidé. My Češi! Jsme velmi schopný národ, který dal světu řadu velkých osobností. Jednou z nich byl i Mistr Jan Hus. Připomínáme si ho více než 600 let po jeho smrti především proto, že se nebál bojovat za změny ve společnosti a veřejně kritizovat to, co ho trápilo.

Chystáte do budoucna nějaký další projekt s historickým podtextem, s nímž byste chtěl oslovit současnou generaci?

Před čtyřmi lety jsem napsal se svým tátou Františkem knihu Tylda pojednávající o osudu jedné obyčejné olomoucké rodiny, té naší, v dobách holocaustu. Vedle pořadu o Husovi jezdím i s besedou k této knize za dětmi základních škol. Je totiž nutné si připomínat, co je člověk schopen člověku udělat. A nebylo to tak dávno! Historický projekt nyní nechystám. Věnuji se teď natáčení písní k pohádkové audioknize Nastydlá strašidla a přípravě nového vánočního alba společně s Ditou Hořínkovou. Většina našich koncertů se odehrává v kostelech nebo na zámcích. Využívám vždy historický prostor a slavnostní atmosféru koncertů k apelaci na publikum, abychom si uvědomili křesťanskou podstatu našich životů i světa, v němž žijeme. Jsme křesťané, a je jedno, na jaké jsme duchovní cestě nebo úrovni. A jako křesťané bychom měli být bratři a sestry. Měli bychom se mít rádi už jen proto, že jsme ze stejného národa. I proto, že máme v naší historii takové osobnosti, jako byl Mistr Jan Hus. Měli bychom posílat před sebe lásku a ne nevraživost, bezohlednost a sobectví!

Jaký bude váš vzkaz čtenářům časopisu Ve hvězdách?

Dovolil bych si několik citátů z mé zatím poslední, sedmé knihy Jak chutná Mozart:

„Radujme se a koncentrujme se na ten okamžik, když prožíváme hezkou chvíli! S úsměvem a s vděkem poděkujme za každý krásný moment na naší pouti. Za každou chvíli, která učinila náš život krásnějším a bohatším.“

„Nikam nespěchejme, žijeme tady a teď, a to se nedá ani přeskočit, ani uspěchat. Neřešme včerejšek a neplánujme zítřek! Užívejme si této dnešní současné chvíle! Je krásná!“

„Vděk za nejnáročnější chvíle je bohatstvím života.“

„Štěstí je všude kolem nás, na každém kroku, v každém setkání. Jen je potřeba se ho naučit vidět a vnímat.“

Děkuji za rozhovor.

Roman „New“ Zahrádka, vedoucí redaktor časopisu
Publikováno v časopisu Ve hvězdách

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk