Pokud jste si už někdy kladli otázku „Co je smyslem života?“, tak vám gratuluji. Znamená to, že jste opravdová, plnohodnotná lidská bytost. Každý z nás se občas cítí být osamělý a ztracený.
Já sám nejsem žádná výjimka – občas se rozzlobím, někdy mě přepadne smutek, jindy jsem opilý štěstím a někdy zase ztrácím nad sebou kontrolu. To vše je zcela normální.
Je to součástí učení a růstu, je to součástí životní zkušenosti člověka. Teprve tehdy, když v životě zabloudíme a ztratíme se, až tehdy je „náš pohár znovu prázdný“ – tehdy se před námi vynoří jedinečná příležitost začít zcela znovu, máme šanci se stát čímkoli, kým se chceme stát.
Ve srovnání s vesmírem či dokonce se Zemí, lidstvo zde existuje zatím jen nepatrný časový úsek. Podobně jako vlny na moři, nic není stálé, a nakonec všechno i tak splyne s oceánem v jedno.
Nic netrvá navždy. Peníze, moc, zlo, dobro, města, civilizace… všechno jsou to jen pomíjivé věci.
Když si toto všechno uvědomíme, může nás to ještě více otřást a zmást. No, když si toto všechno začneme uvědomovat, zároveň je tu šance osvobodit naši mysl a začít opravdu žít. Dostáváme se tedy k hlavní myšlence tohoto článku – k umění života.
Co je umění života?
Umění života je tajemství, které je již dlouho známo osvíceným duchovním učitelem a mistrem. Umění života je v první řadě porozumění tomu, co to znamená být opravdu naživu.
Být opravdu naživu znamená být si vědom přítomného okamžiku, být duchovně probuzen a žít v souladu s naším nejvnitřnějším posláním.
A nakonec, umění života je schopnost kráčet životem bez odporu, boje či námahy.
Na první pohled se nám to všechno může zdát podivné. Mám tím na mysli, že je téměř nemožné, aby se někomu z nás podařilo takový stav v životě dosáhnout, že? Avšak mnohým lidem se to již podařilo, a podle jejich vyjádření tento stav je naším původním a přirozeným stavem.
Stav uvědomělosti a s tím související pocit plnosti života přijdou přirozeně samy od sebe. Jediné, co proto musíme udělat, je probudit se z iluze, kterou jsme dosud žili.
Jak se tedy začneme probouzet „z iluze“?
Mnozí používají slovo „iluze“, no mají na mysli nesmyslnou hru, kterou hraje celá společnost, a samozřejmě my všichni v ní.
V této nesmyslné hře jde o honičku za penězi, za materiálními statky, postavením, za svobodou, bohatstvím či odpověďmi. A přitom všechny tyto věci jsou z větší perspektivy zcela nepodstatné.
Jak jsme již řekli, nic netrvá věčně. Všechno se časem mění. A vše, co hledáme venku mimo nás, můžeme najít jedině v nás samých, v našem nitru.
Je tedy logické, že když se na celou věc díváme z tohoto pohledu, zmíněná celospolečenská honička za materiálními statky je hned nesmyslem.
Ba co víc, čas samotný je také součástí této iluze. Minulost je jen řetězem myšlenek, o kterých si myslíme, že se zakládají na něčem, co se událo.
Zdá se, že minulost tedy ve skutečnosti neexistuje, je tak? A také naše myšlenky se zakládají pouze na našem vnímání, které, jak víme, ani zdaleka nevnímá celý obraz toho, co se událo doopravdy.
A stejně i budoucnost je jen řadou myšlenek, je to něco, o čem si myslíme, že by se mohlo stát. No neexistuje žádná záruka, že se to i opravdu stane. Vypadá to tedy, že ani budoucnost neexistuje, že?
Za vším stojí naše mysl. Jde o to, jak si naše mysl vykládá a jak chápe změny, které se udály s naším vědomím. A právě tyto změny vědomí poukazují na to, jakou roli pro nás plní čas.
Když si vezmeme uvedené informace za své a naše vědomí se tak posune na další úroveň, když si uvědomíme, že přítomný okamžik je vše, co máme a nikdy nebudeme mít nic jiného, naše mysl změní způsob, jak vnímá a jak si vysvětluje změny.
Umění Wu Wei
Číňané již ve starověku byli mistry umění života. Toto umění nazvali „Wuwei“, což v překladu znamená „nečinnost“. Myšlenka nečinnosti je mimořádně důležitá v učení taoismu.
Starověcí Číňané byli například přesvědčeni, že když bojovník dosáhne stav „Wu Wei“, podařilo se mu plně rozvinout a používat svou sílu a talent.
Teprve když se zbavíme vší lítosti a osvobodíme se od plánů do budoucna, jen tehdy se naše vědomí zcela nachází v přítomném okamžiku. A až tehdy se nám může podařit plně rozvinout potenciál našeho vědomí.
I takto bychom mohli chápat, co si máme představovat pod pojmem „umění probuzení“. A duchovně se probudit opravdu znamená žít v 5 rozměrném prostoru.
Minulost a budoucnost se setkávají v přítomnosti. Úlomky, o kterých jsme si mysleli, že je potřebujeme, abychom mohli být opravdu tím, kým chceme být, jsou jen a jen v našich rukách.
Už tehdy jsme úplní, probudili jsme se. To je zároveň chvíle, kdy začínáme opravdu žít. Začínáme žít v souladu s naším nejvnitřnějším účelem.
Jak se naučíme umění života?
Známe tři ZLATÁ pravidla „nečinnosti“. Pokud je pochopíme správně a budeme se jimi řídit, umění života určitě zvládneme.
První pravidlo nečinnosti: Důvěra
Důvěřujte vaší vnitřní síle. Nikdo jiný jí nemůže porozumět, jen vy. Je to síla v našem nitru, která nás chrání a provází životem. Není možné tuto sílu nějak popsat, ale můžeme ji cítit.
Odevzdejme se této duchovní síle a dovolme jí, aby se přes nás projevovala a působila.
Když se této síle odevzdáme, neznamená to, že jsme se jí podřídili. Znamená to, že jsme sami sobě ustoupili z cesty a že sami sobě již více nebudeme překážet.
Tento čin, toto rozhodnutí nám dodá nesmírnou dávku odvahy jednat. Jen díky tomuto typu rozhodné a pevné odvahy můžeme kráčet životem s lehkostí a bez strachu.
Nabudeme tak opravdovou pozitivitu, protože DŮVĚRA se postará o to, aby se naše vědomí neztrácelo v myšlenkách o budoucnosti.
Druhé pravidlo nečinnosti: Vděčnost
Když si začneme vážit vše v našem životě a kolem nás, v našem životě nastane radikální změna. Všechno v našem malém vesmíru bude najednou prozářené světlem.
Z pohledu vnějšího vesmíru jsme jen jednoduchými lidmi, ale v našem vnitřním vesmíru jsme Bohy. A náš vesmír se utváří přesně podle příběhu, který v našem nitru sami sobě povídáme.
Tento příběh se zakládá na tom, jak vnímáme naše vzpomínky. Vděčnost může změnit způsob, jak naše vzpomínky vnímáme, čímž se může celý příběh stát nesmírně krásnějším a šťastnějším. Takže, jak změníme naše vnímání? Buďme vděční!
Naučme se vážit si to, co máme a všechno kolem. Mnohé věci bereme jako samozřejmost, ačkoli samozřejmostí nejsou. Zkusme určit, které věci v našem životě to jsou a buďme za ně vděční.
Dokonce si můžeme napsat seznam těchto věcí na papír. A nikdy nezapomínejme na to, čím vším nás vesmír požehnal.
Vděčnost také přímo vede k soucitu a lásce. Díky ní budeme druhým, ale i sobě snadněji odpouštět. Vděčnost nás naplňuje klidem a vnitřním mírem. Je to podobné pocitu jako kdyby byl venku řádný liják, ale mi uvnitř útulného domečku popíjíme teplý čaj.
VDĚČNOST se tedy postará o to, aby se naše vědomí už netoulalo v minulosti a abychom přestali litovat věci, které již neexistují.
Třetí pravidlo nečinnosti: Být
Je to tak jednoduchá věc, ale stále se nám v ní nedaří. Je to až směšné. Jediné, co to vyžaduje, je prostě být. Jenže my vše komplikujeme, protože se řídíme lžemi, které pocházejí ze strachu a pochybování.
Právě proto je dnes už nejvyšší čas, abychom se všichni více zajímali o meditaci, která nám umožní se pozvednout nad hluk a překážky naší mysli.
Spojme se s nejjednodušší podstatou nás samých. Tou podstatou je bytí. Když se nám to podaří, staneme se plně přítomnými, budeme bdělí v přítomném okamžiku.
Čím méně iluzí nám zůstane, tím se staneme uvědomělejší, protože budeme spočívat v jediné realitě, která existuje – v přítomné věčnosti.
Díky bdělosti a duchovnímu probuzení nabudeme v životě větší soustředěnost a jasnost.
Spojíme se tak s nekonečnou sofistikovaností naší mysli, a místo toho, abychom byli její otroky, naučíme se, jak ji používat a pracovat s ní. Život nám nabízí nekonečné možnosti.
Začněme si uvědomovat, že máme v moci si z těchto možností vybrat a podle nich i jednat.
Závěr
V článku jsme se v krátkosti pokusili popsat umění života. Ačkoliv se zdá, že toto umění se zakládá především na třech zmíněných pravidlech, ve skutečnosti jde o jeden a tentýž stav mysli, který dosáhneme pomocí DŮVĚRY, VDĚČNOSTI a BYTÍ.
DŮVĚRA a VDĚČNOST udržují naše vědomí v přítomném okamžiku a pomocí BYTÍ je naše vědomí schopno využívat svůj potenciál naplno.
Avšak samotná znalost tří pravidel ještě nestačí na to, abychom zvládli umění života. Stav „Wu Wei“ by se měl stát naší přirozenou součástí.
Stačí, když začneme malými kroky a pokusíme se po trošce začlenit tři pravidla nečinnosti do našeho každodenního života. Tímto způsobem se za krátký čas určitě staneme mistry umění nečinnosti.
Zpracovala: http://Mocvedomi.cz
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
