Doba, kterou Robert Salas strávil v letectvu USA, jej naučila mnoha věcem o fenoménu UFO. Během přednášky, kterou měl 14.9. 2013 na shromáždění CERO (Mezinárodní organizace zkoumající blízká setkání), konané v Thousand Oaks v Kalifornii, městě kousek na sever od Los Angeles, objasnil Salas zcela bez obalu, co se právě dozvěděl. Salasova přednáška měla název „Složitost lidských interakcí s fenoménem UFO“, kterou zahájil kategorickým prohlášením, že vesmírná plavidla, řízená mimozemskými inteligentními bytostmi, nás navštěvují, jsou tu s určitým záměrem, jsou zde již velmi dlouhou dobu, a mají velmi složité vzájemné aktivity s lidmi.
I přes existenci skupiny UFO Cabal, která stále udržuje v tajnosti, co se děje s naší planetou a naší civilizací, jsme neustále v procesu, kdy se stáváme součástí „Kosmické rodiny“.
Součástí jeho powerpointové prezentace byl i slide, který měl titulek:
– Oni (UFO posádky) dokážou ovlivňovat/rušit naše technicky nejvyspělejší zařízení
– Mají plavidla/zařízení s takovým fenomenálním výkonem, který nejsme při naší současné technologické úrovni s to napodobit
– Dokáží komunikovat s lidmi fenomenálním způsobem, který nejsme schopni vysvětlit
– Velmi dobře rozumějí fungování lidské fyziologie a psychologie
– Dokázali ovládnout vysoce pokročilé fyzikální představy
– Mají pro nás poselství
Mimozemšťané se zajímají o nukleární zbraně
Jako každý, kdo slouží v armádním letectvu na přísně utajovaných úkolech a posláních, složil Salas právně závaznou přísahu mlčenlivosti. Jeho rozhodnutí promluvit o případu UFO a atomových zbraní z roku 1967 (o tom později) byl uspíšeno jedním zážitkem z knihkupectví v roce 1994.
Salas zde narazil na výtisk knihy „Víc než přísně tajné“, sepsaný UFO badatelem Timothy Goodem, kde byla stručná zmínka o pozorování UFO na letecké základně Malmstrom v Montaně. Salas se domníval, že Good popisuje vlastní zážitek Salase, a tak se rozhodl, že bude rozumné o tom promluvit, když už s tím Good vyšel na veřejnost. Salas vyhledal Jamese Klotze (který později spolu se Salasem napsal knihu „Faded Giant“ – Chřadnoucí obr), a s odvoláním na „zákon o svobodném přístupu k informacím“ se rozhodl si vyžádat informaci k této události. Pak se ale ukázalo, že událost popisovaná v Goodově knize není onou událostí, která se přihodila Salasovi, ale že šlo o jinou událost, která se stala o týden dříve. Salas se posléze dozvěděl, že v Malstrom došlo ke třem podobným případům, těsně spolu souvisejících, a to na dvou odpalovacích zařízeních v Montaně. Salas popsal, že pracoval na “Oscar Launch Control Facility”, (řídící a odpalovací středisko Oscar) umístěné v podzemní buňce. Muži, kteří obsluhovali zařízení, pracovali ve 24-hodinových směnách a měli pod kontrolou 10 raket s atomovými hlavicemi. Základny Oscar a Echo v Malstrom, které se nacházejí v těsné blízkosti, jsou jedněmi ze 3 amerických základen, na kterých jsou dosud umístěny jaderné rakety.
V únoru 1967 poručík Don Crawford obdržel zprávu, že se nad základnou Echo vznáší UFO. Okamžitě dal příkaz k nasazení střelných zbraní, ale členové ostrahy odpověděli, že si myslí, že to nepřinese nic dobrého.
16. března 1967, kdy se UFO vznášelo nad základnou Echo, bylo následně 10 jaderných raket Minuteman1 vyřazeno z provozu. Kapitán Eric Carlson, velitel posádky obsluhující rakety, tuto událost potvrdil, stejně jako ostatní.
24. března 1967 byl Salas právě ve službě jako zástupce velitele základny Oscar, kdy se tento případ, do kterého byl zasvěcen, udál. V tomto bodu své přednášky přehrál záznam tel. hovoru mezi ním a plukovníkem Frederikem Miewaldem, jako on, tak Miewald měli odlišné vzpomínky na některé části tohoto případu, který se odehrál 27 let před jejich rozhovorem.
Tenkrát, řekl Salas posluchačům v sále, nejlepší, co jsme mohli udělat, bylo se pokusit na všechno zapomenout, pokud nemáte zrovna v úmyslu mluvit o něčem, co je tajné. Takže jsem se pokusil zapomenout na podrobnosti. A mnoho těchto podrobností – jako např. kde jsem v té době sloužil nebo kolik raket „odešlo“ – je značně mlhavých. Ale tenkrát to bylo všechno jasné. Tehdy, jak došlo k onomu incidentu na základně Echo týden předtím, všech 10 raket prostě bylo samovolně vyřazeno z provozu. Zapnutí bezpečnostního osvětlení signalizovalo narušení. Ostraha vyrazila provést kontrolu a spatřila, jak se nad základnou vznáší UFO.
„Byla to pro ně událost, která jim naháněla hrůzu,“ řekl Salas. Je přesvědčen, že důstojník na velitelském stanovišti se dostal k členům ostrahy velmi rychle, protože tito odmítli o události jakkoli hovořit. On a zbytek posádky pak byli předvoláni do velitelovy kanceláře, kde jim bylo nařízeno podepsat závazek o utajení a nikde s nikým o tom nemluvit.
„Jeden z pilotů mně druhý den zavolal,“ vzpomíná Salas, „a prosil mě, doslova škemral, abych za ním zašel. To mě velmi znepokojilo až vyděsilo, chtěli po mně něco vysvětlit. A já jsem jim to musel odepřít.“
Podle Salase by nakonec vyšlo najevo mnohem víc informací a důvěrných svědectví z nejrůznějších zdrojů. Salas uvedl, že kpt. Robert Jamison, důstojník, který měl na starosti navádění na cíl, přidělený k 341. peruti, obsluhující rakety, potvrdil, že všech 10 raket bylo vyřazeno z provozu. Byl vyzván, aby rakety uvedl po jejich odstavení opětovně do provozu. Z důvodu četnějších hlášení o výpadcích jemu a jeho týmu byly předány instrukce, co podniknout v případě, že by bylo zpozorováno UFO. Dva týdny po této události absolvovali speciální instruktáž týkající se UFO, zahrnující opatření k sebeobraně.
Mezitím v telexu z velitelství Strategického vojenského letectva stálo: „Skutečnost, že nelze pohotově najít žádné jasné vysvětlení pro výpadek 10 raket, je pro velitelství důvodem k vážným obavám. Je třeba provést hloubkovou analýzu za účelem zjištění příčiny a stanovení nápravných opatření, a zároveň musíme co nejdříve zjistit, jaký případný dopad to může mít na celou letku.“
Projekt Blue Book letectva obsahuje zprávu o přistání UFO poblíž města Belt, Montana, v době oněch událostí, avšak tzv. „zametání pod koberec“ se zřejmě stalo součástí oficiálních záznamů. Publikace vydaná letectvem pod názvem „Wing History“, zachycující období od ledna do března 1967, uvádí, že fámy o UFO v oblasti základny Echo v době poruchy byly vyvráceny. Členové MST (mobilní útočná jednotka), která zkontrolovala všechny odpalovací rampy na základně November ráno 16. 3. 1967, byli vyzpovídáni a prohlásili, že nebyly zaznamenány žádné neobvyklé aktivity či pozorování. David Gamble, historik letky, v dopise Salasovi a spoluautorovi Klotzovi říká, že „pokud se dobře pamatuji, stalo se dvakrát, kdy byly důkladně přezkoumány určité momenty v dějinách a učiněny příslušné změny odlišné od oficiálních komentářů. Jedním z těchto momentů byl právě incident UFO týkající vypnutí raket.“
Robert Kaminski, šéf projektu civilního dodavatele Boeing, prohlásil, že byl pověřen sestavením týmu, který měl za úkol přijít na to, proč rakety tak náhle a bez vysvětlení „opustily“ stav plné pohotovosti. Když se s ním tým sešel, aby referoval o svých nálezech, bylo rozhodnuto, že závěrečná zpráva nebude obsahovat nic podstatného, co by vysvětlovalo, co se vlastně stalo. Poté tým odešel, aby pracoval na zprávě. Mezitím byl Kaminski kontaktován jiným zástupcem Boeingu, který mu řekl, že událost byla nahlášena jako UFO. O několik dní později bylo Kaminskému a jeho týmu přikázáno, aby okamžitě ukončil vyšetřování a nevypracovával žádnou závěrečnou zprávu. „To bylo velmi neobvyklé,“ řekl, „protože veškerá naše práce vyžadovala posudek našeho klienta (vojenské letectvo).“
Další tvrzení přišlo od zdroje „TEX“, který si přál zůstat v anonymitě, neboť dosud zastává funkci viceprezidenta jedné významné firmy v leteckém a kosmickém průmyslu. Tex řekl, že zrovna procházel tzv. checklist, aby uvedl raketu na letce Echo do stavu pohotovosti, když mu volala ostraha, aby se šel podívat nahoru na UFO, které se vznášelo nad základnou. Tex se vrátil ke své práci a začal obnovovat stav pohotovosti rakety.
„Když se dostal k určitému bodu v checklistu,“ řekl Salas, „tak se raketa opět náhle sama vypnula. Ta věc nahoře je tam pořád…“ Ve skutečnosti cítil, jak dolů do tubusu proudila elektrická energie přímo do místa, kde se nacházel. Řekl, že měl pocit, jako kdyby byl téměř ponořen do statické elektřiny. Avšak vždycky, když se znovu a znovu snažil uvést raketu do pohotovosti pomocí checklistu, a dostal se do onoho konkrétního bodu, tak se raketa opětovně vypnula. Ať to bylo cokoli, Tex přesně věděl, jak raketový systém funguje a znal to do všech detailů.
Poté, co stanovil posloupnost událostí při vypínání raket a oficiálních vyšetřování resp. „nevyšetřování“, přistoupil Salas k popisu toho, co si myslí o původu a fungování procesů utajování.
Nejprve vylíčil příběh Edwarda Condona, který byl jmenován do čela studií UFO na Coloradské universitě. Condon dříve pracoval na projektu Manhattan, který vyvinul první atomové bomby, ale poté odešel kvůli bezpečnostním sporům. V roce 1946 byl jmenován ředitelem Národního úřadu pro standardy, a v témže roce byl obviněn Edgarem Hooverem, že je sovětský špion. V roce 1951 Condon ztratil bezpečnostní prověrku, avšak v roce 1966 dostal možnost ji opět získat, pokud se ujme studia UFO.
Poručík Lewis Chase, člen Condonovy komise, byl operační důstojník a důstojník pro UFO v Malmstromu. Chase měl zkušenost s UFO v srpnu 1957, což v té době prokázal Úřad pro zvláštní vyšetřování vojenského letectva. Tato událost byla označena jako tajná a byla zařazena do projektu Blue Book. Při práci v Condonově komisi požádal Chase, zda by si mohl přečíst svou zprávu v Blue Book, avšak obdržel odpověď, že tam nic takového není. Po zveřejnění Condonovy zprávy byl hlavní vyšetřovatel komise Roy Craig informován letectvem, že se podařilo najít zprávu o Chasově případu, avšak ta zůstala nadále tajná. Letectvo rovněž připustilo, že Condonově komisi zatajilo mnoho dalších tajných případů kategorie Blue Book.
Vyšetřovatel UFO Raymond Fowler sehrál rovněž svou roli v případu selhání raket. Fowler byl poté zaměstnán v Sylvania Corporation a rovněž měl co do činění s elektrickými systémy raket Minuteman. V Condonově komisi působil v roli specialisty na včasné výstrahy a Craiga informoval o případech selhání raket. Několik let po uveřejnění Condonovy zprávy, která byla považována většinou UFO-přívrženců za nehoráznou a okatou kamufláž, podstoupil Fowler riziko ztráty zaměstnání, když v roce 1973 souhlasil s poskytnutím rozhovoru pro „Christian Science Monitor“ o případu vyřazení raket z provozu. Fowler byl také členem NICAP (Národní vyšetřovací výbor pro letecké úkazy) a vystupoval velmi otevřeně v mnoha otázkách týkajících se UFO.
„Přirozeně letectvo bylo kvůli tomu hodně naštvané a vše popíralo,“ řekl Salas. Poté, co Salas citoval některé svědky a svědecké výpovědi, zaměřil se na téma, proč mohlo vůbec dojít k výpadku raket. Prohlásil, že UFO sledovalo naše válčení již od 2. světové války (tzv. foo fighters), pak přibyla různá pozorování UFO na atomových základnách a reaktorech, jakož i UFO, která se objevila v době Vietnamské války a nad dalšími válečnými zónami, v neposlední řadě pak pozorování trojúhelníkového objektu nad Camp Slayer v Iráku, který prostě „vymazal“ nebe nad nimi.
Historicky vzato atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki byly relativně malé, avšak způsobily nesmírné škody. V současné době se má za to, že v USA je na 10tis. atomových zbraní o síle do 1,5 megatun ničivé síly. Írán a Severní Korea mohou dosáhnout atomového potenciálu již nyní. Salas řekl, že pokud by USA bombardovaly Sýrii, pak by to usnadnilo pozdější bombardování Íránu a jeho nukleární program. Rovněž upozornil, že USA riskují pokrok dosažený v Nové dohodě START, jakož i zvyšují riziko, že intervence USA povede k dalšímu šíření atomových zbraní v této oblasti.
Avšak nukleární zbraně nejsou jediným zdrojem problémů ozáření. Salas varoval, že my „exportujeme“ radiaci odsud do vesmíru prostřednictvím radioizotopových termálních generátorů umístěných na satelitech a kosmických lodích. Další problematické zdroje zahrnují neštěstí ve Fukušimě, požár poblíž atomové elektrárny v Los Alamos, povodně u reaktoru v Nebrasce, a konečně roztavení jádra v Černobylu v roce 1986. V posledním případě informovala Pravda, že těsně před a po incidentu byla v této oblasti pozorována UFO.
Salas si myslí, že posádky UFO nám předávají tuto jasnou zprávu: “Nejste tu sami. My tu žijeme také. Zničte jaderné zbraně a jaderné elektrárny.“
Stojí za povšimnutí, že totéž poselství často předávali „Vesmírní bratři“ Georgu Adamskimu a mnoha dalším z prvních kontaktérů s UFO z padesátých let. Zatímco důvěryhodnost hnutí kontaktérů je stále značně zpochybňována, pokračování této myšlenky v posledních 60 letech patrně svědčí o jejím přetrvávajícím významu.
UFO Cabal
Salas použil výraz „Mezinárodní UFO Cabal“ pro tajnou skupinu, jejíž důvody existence by se daly shrnout takto: Dokud UFO a jejich posádky prokazují své schopnosti fenomenálními skutky, které nedovedeme dostat pod kontrolu, natož se jim bránit, pak nejsme schopni ochránit naše občany před tímto jevem, z čehož plyne ztráta důvěry ve vládu a národní bezpečnost, takto podporující nárůst paniky mezi lidmi a nežádoucí zásadní změny ve společenském systému. Tím pádem schází jakýkoli rozumný důvod k ověřování existence UFO. Místo toho bude v našem nejlepším zájmu vyhodnocovat tyto objekty v utajení, abychom mohli získat a analyzovat jejich vyspělou technologii pro svůj vlastní záměr.
Salas uvedl, že takováto organizace by vyžadovala škálu činností jako např. finance, vybavení/zařízení, operace spojené se získáváním artefaktů, zahraniční operace/vztahy, analýzy, vyhodnocování, bezpečnostní operace, tlumočení, integrace a průmyslové vztahy. Cabal má přístup ke skutečným faktům, operuje v bezpečí, zastřešen maximální vládní diskrecí, – a jeho úsilí, jak veřejně zesměšnit tento fenomén, plus šíření dezinformací, se ukazuje být účinné.
Boj za odhalení však již přinesl určitý efekt, pokračuje Salas. Stalo se mnoho významných případů pozorování UFO, doložených četnými svědky a dalšími důkazy, které přitáhly zájem veřejnosti. Stále více věrohodných svědků vystupuje otevřeně, v to počítajíc tiskové konference pořádané sporadicky ve Washingtonu D.C. po celá léta od roku 2001.
A má nějakou logiku tvrzení, že odhalování je pro lidstvo užitečné? Salas promítl slide, který říkal:
– Pokročilá věda, kde fenomén UFO má dopad na naše životy a naši budoucnost
– ET má konkrétní cíle ve vztahu k lidstvu, proto je v zájmu lidstva se zabývat otázkou mimozemské přítomnosti
– Maximální utajování na úrovni vlády vede k postupnému rozkladu a má mimořádný dopad na naši demokracii
Dále vyjmenoval věci, které jsou kontraproduktivní a naopak přínosné pro odhalení. Na seznamu kontraproduktivních položek je např. zvýšená pozornost a podpora světel na obloze, fotografie, neověřené fámy, narážky a smyšlenky, a pád do dezinformační pasti. Bylo by mnohem přínosnější, pokračoval Salas, zaměřit pozornost na věrohodné případy a svědky, jakož i požadování odpovědnosti těchto svědků a jejich prohlášení, četnější a lepší spolupráci, přesné informování veřejnosti prostřednictvím nejrůznějších médií, povzbuzování dalších svědků, aby veřejně vystoupili, formulování jasných hypotéz z věrohodných výpovědí, a konečně zapojení veřejnosti, médií a zvolených činitelů do diskuse o této realitě.
Robert Salas se svou ženou Marilyn, a Dr. Roger Leir
Poté, co Salas přinesl důkazy o zatajování a možném budoucím odhalení, uvedl další případ osobního setkání s posádkou UFO. V roce 1985, kdy žil se svou ženou Marilyn a dvěma dětmi v Manhattan Beach v Kalifornii, jednou, když ležel v posteli, uviděl modré světlo, vycházející z obývacího pokoje. Byl to neobvyklý odstín modři, který jasně zářil. Vzbudil manželku, která rovněž uviděla toto modré světlo. Salas se pokusil vstát, aby to prozkoumal, ale náhle si uvědomil, že se nemůže pohnout.
„Pamatuji se velmi přesně, jak moc jsem se snažil se znovu hýbat,“ líčil Salas, „ale nedokázal jsem pohnout ničím, ani rukama, ani nohama, doslova jsem bojoval. A bojoval jsem hlavně proto, že jsem měl v domě dvě malé děti a samozřejmě ženu.“ Pokusil se přimět Marilyn, aby mu pomohla, ale ta byla v bezvědomí. Pak uviděl někoho ve dveřích, kdo vypadal, že měl na hlavě kapuci, ale nebylo možno rozeznat jeho tvář. Nato se vznesl z postele směrem k zavřenému oknu ložnice, o kterém nabyl přesvědčení, že nepůjde otevřít. Nicméně pak „prošel“ skrz okno ve vzpřímené poloze a byl dopraven na vesmírné plavidlo. Tam mu ukázali jehlu, cca 18-27 cm dlouhou, kterou mu vpíchli do varlete za účelem odebrání spermií. Ucítil nesnesitelnou bolest, a když si únoscům postěžoval, bolest náhle ustala. Následovalo tělesné vyšetření, při kterém se ukázalo, že únosce nejvíce zajímají jeho záda. Poté si pamatoval, jak se pohyboval zakřivenou chodbou a jak uviděl jasné bílé světlo, načež se ocitl zpět ve své posteli.
Salas si zprvu nepamatoval většinu z toho, co se odehrálo oné noci. Teprve po spolupráci se třemi různými hypnotizéry byl schopen si poskládat onen zážitek. Několik týdnů po svém únosu, kdy tento zážitek byl zasunut hluboko v jeho paměti, si vzpomněl při práci na své zahrádce, jak ho napadlo „Vždyť já jsem byl ve vesmíru.“ V situaci, která nastala po tomto zážitku, Salasovi připadají některé prvky spíš jako sen nebo vidina. Vybavuje si velké černé oválné a skelné oči, jakoby ohraničené; Marilyn ve velké místnosti, jak podstupuje výcvik a „práci“ na velké kovové bedně; velkou plochou obrazovku s jakýmsi plánem pro Zemi, činnostmi a lokacemi; a konečně doktor oblečený v černém, jak se dívá do bedny s nástroji.
Tento zážitek je pro Salase stále živý a on vůbec nepochybuje, že se skutečně stal. Řekl, že o tom hovoří na veřejnosti, protože je přesvědčen, že únosy do UFO je třeba brát vážně.
Poté, co uvedl několik případů jako např. unesené Betty Andreasson Lucy, kterou navštívil evidentně vysoce postavený mimozemšťan, nazývaný „The One“ /zážitek rovněž nahlášený zástupcem UFO-skupiny z Peru/, řekl Salas:
„Nemůžeme jednoduše vyloučit či omezit rozsah toho, čemu říkáme paranormální jev. V této oblasti nemůžeme vyloučit nic. Je to velmi rozsáhlá oblast. A já si myslím, že celý fenomén UFO je velmi rozsáhlý a komplexní.“
Před koncem své přednášky na shromáždění CERO v září uvedl Salas několik příběhů, ze kterých vyplývají jeho vlastní možné kontakty se skupinou UFO Cabal. V roce 1969, kdy Salas pracoval na svém bakalářském titulu ve strojírenství na letecké základně Wright-Patterson (který, jak řekl, mohl snadno získat už na letecké základně Malmstrom v Montaně, čímž poukázal na zmatenost, když byl přesto poslán na základnu Wright-Patterson), mu bylo nařízeno, aby navštívil místní psychiatrickou ordinaci. Wright-Patterson je sídlem vedení projektu Blue Book a dle jistých zvěstí přechovává těla mrtvých mimozemšťanů a trosek z havárie v Roswellu. V každém případě se Salas ohlásil, jak velela povinnost, avšak odmítl vejít do ordinace, dokud z ní nevyšel psychiatr, aby mu vysvětlil, proč ho předvolali. Nikdy se nedozvěděl důvod, proč byl vlastně předvolán, ale pak mu bylo sděleno, že se nemusel podrobit rozhovoru. Teď má pocit, že to mohl být tenkrát pokus o to, jak do jeho vojenských záznamů „propašovat“ i záznam o psychiatrickém vyšetření a to z důvodu jeho předchozích zkušeností s UFO, případně to mohla být součást procesu, jak ho „naverbovat“ do skupiny UFO Cabal.
Při obchodním letu v roce 1972, poté co opustil leteckou základnu, potkal Salas spolužáka, který mu řekl: „Že neuhádneš, v čem jsem letěl?“
„A já jsem mu řekl z legrace: v UFO?“ vzpomíná Salas. On zbledl jak list papíru a zašeptal mi do ucha: „V MIGu.“
Salas vysvětlil, že Zpravodajské středisko pro leteckou techniku bylo zřízeno na konci 2. světové války za účelem zkoumání technologie použité na letounech MIG. Avšak MIG byl rovněž kódové označení pro UFO v projektu Blue Book. Salas se už nikdy potom nesetkal ani neslyšel o svém spolužákovi, ale je přesvědčen, že jejich „náhodné setkání“ svědčilo o skutečnosti, že letectvo experimentovalo s technologiemi UFO, a že to mohl být další pokus UFO Cabal, jak ho do skupiny přitáhnout.
Avšak jakkoli je Cabal silně a hluboce zakotvený, musíme proti němu bojovat, naléhá Salas. „Věřím, že pravda nemůže být donekonečna utajována,“ řekl.
Robert Salas je autorem knihy „Faded Giant“, spolu s Jamesem Klotzem, a knihy „Unidentified: The UFO Phenomenon.“ Některé detaily v knize „Faded Giant“ se ukázaly být nepravdivé a jsou vysvětleny v knize „Unidentified“, avšak základní příběh zůstal beze změny.
Sean Casteel a John Weigle jsou spoluautoři, spolu s Timothy Beckleym, knihy „Disclosure!“ Breaking Through The Barrier Of Global UFO Secrecy.“ Více o Seanu Casteelovi – viz jeho web – www.seancasteel.com.
Open Minds, 29.10, 2013 Sean Casteel a John Weigle
Překlad: Ladislav Matějka
Zdroj: Exopoliticsczechrepublic.cz
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
