Pavel Šebek: Setkání u rybníka

84
Foto: Pixabay.com

Slunečné dubnové poledne nás láká k procházce kolem nedalekého rybníka.

„Potřebujeme se hýbat,“ říká moje žena a má pravdu. Já při léčení lidí skoro ležím, navíc se zavřenýma očima. A tak jsme si navykli, pokud je to jen trochu možné, chodit asi pět kilometrů kolem této velké vodní plochy.

Dnešek se nese ve znamení rozkvětu života, příroda pučí a raší, vzduch se sytí vůní kvetoucích keřů. Všední den nabízí procházku o samotě bez davů lidí a cyklistů, kterých tu jinak bývá o víkendu plno.

Hned za první zatáčkou za hrází si na cestě nemohu nevšimnout čmeláka, jak se snaží dostat k vláze z dosud nevyschlé kaluže. A dostávám první impuls, že se mnou chce mluvit vládce hmyzí říše – Sectus. Ale ženě raději nic neříkám, protože si chci odpočinout a tento vjem odsunout do pozadí. Po dalším kilometru chůze narážíme na asfaltové cestě na hada. Už z dáli je vzhledem k jeho velikosti zřejmé, že půjde o užovku, protože zmije takových délek nedorůstá. A skutečně, když dorazíme k hadovi na dosah, poznáváme užovku obojkovou.

„To je jasné znamení,“ nechá se slyšet žena, „že se s ní máš spojit. Určitě ti chce něco říct.“

Bradus, král říše plazů, se přidává ke králi říše hmyzu v očekávání, že se jim budu věnovat. Pokračujeme pomalu dále, protože chceme dojít k lavičce a k práci se posadit. Po dalším více než kilometru míjíme osamělý strom na louce. V jeho již olistěné koruně sedí nějaký ptáček a velmi hlasitě zpívá. Stále dokola opakuje tentýž souzvuk a opakuje ho dost intenzivně; našemu vnímání nedává prostor pro pochybnosti, že o slovo se hlásí i král říše ptáků – Thovt.

A abychom to opravdu už konečně pochopili, po dalším půl kilometru, u jedné z mnoha chat, se na nás vyřítí velký bílý pes, že do nás div nenarazí. Horus, sám král zvířecí říše, se přidává ke svým třem kolegům a svolává nás ke společnému setkání.

Konečně se ženou usedáme na lavičku na břehu rybníka. S tváří vystavenou slunci zavírám oči, abych se rázem svým duchem ocitnul ve společnosti těchto čtyř vznešených zástupců a vládců zvířat. Přestože působí jako vždy všichni velmi mile a přátelsky, po krátkém přivítání jsem Thovtem se zvážnělou tváří vyzván, abych je následoval vzhůru. Sám nevím, kam poletíme, ale za chvíli poznávám, že míříme do vesmíru Horus, domova duší zvířat. Zde se všechny duše zvířat shromažďují po smrti na Zemi a odtud také sestupují do dalšího života. Jde o jednu sedminu celého našeho stvořeného vesmíru, který ani zdaleka neznáme. Všichni čtyři králové stojí nyní přede mnou uprostřed své domoviny. Všude kolem nás vnímám tisíce jiných duší zvířat, jejich druhů, skupinových duší i duší zvířat dávno na Zemi nežijících.

„Člověk na Zemi nemá žádnou budoucnost bez nás,“ hřmí ke mně jednohlas králů zvířat, „jedině s námi všemi v souladu mohou lidé věřit ve svůj život v budoucnosti. Jsme navždy s člověkem spojeni, vytváříme s ním jednotu. Člověk by nikdy nebyl tím, kým je a má být, bez nás zvířat. Jsme minulostí i budoucností života člověka. Jednota lidí s námi vytváří nezbytnou nutnost změny přístupu k nám. Nikdo nás nesmí zabíjet, nikdo nás nesmí mučit, nikdo nesmí jíst naše těla. Všichni hrajeme důležitou roli ve vývoji člověka, a to počínaje hmyzem, plazy, přes ptáky a konče savci. Vražda na zvířeti se rovná vraždě na člověku. Nebylo tomu tak vždy. Vývoj člověka však pokročil. Dnes hovězí guláš, vepřový řízek, zabití mouchy nebo hada nemá stejný dopad na člověka jako před padesáti léty. Bez opuštění zabíjení zvířat není další pokrok a vývoj možný. Duše člověka dnes vyžaduje mnohem větší čistotu, a také čistotu těla. Potrava člověka nesmí pocházet ze zvířat; žádných zvířat. Ani z hmyzu. Taková potrava je pro člověka zkázou. Zabíjení zvířat, jídlo ze zvířat, to vše zahaluje duši člověka temnotou a vinou proti Boží vůli. Nikdo, ani člověk, nesmí žít na úkor jiných bytostí. Jak by mohl žít v Jednotě? Jak by mohl žít v míru na Zemi, když sám rozsévá smrt a utrpení? Člověk ve svém vývoji potřeboval a potřebuje kvalitu zvířat. Jeho duše je doslova sestavena z dílčích kvalit zvířat, zvířata takřka dotvořila současnou lidskou podobu a kvalitu člověka, který v sobě obsahuje a nese celou, veškerou kvalitu vesmíru, tedy i vesmíru zvířat. Jedině tak se stává dokonalým ve svém hmotném působení ve vesmíru. Mladší duše lidí neprošly ve svém vývoji všemi vývojovými stupni ve stvořeném vesmíru, přežívají proto nevybaveny poznáním a zkušenostmi. Je tedy nezbytné, aby lidskou společnost vedli zralí jedinci a přesvědčili nezralé lidi ke změně v zájmu budoucnosti celého lidstva. Zatím se tak neděje, naopak, obdobně jako v minulosti. Dávní temní vládcové učili člověka zabíjet zvířata, dělat na zvířatech pokusy, manipulovat s jejich DNA, mučit je, jíst jejich těla a pít jejich krev. Lidé tak vybíjeli a vybili nesčetné druhy zvířat. Temní vládcové věděli, a vědí velmi dobře i dnes, že vybíjením zvířat lidé zabíjí svoji budoucnost. Mnoho živočišných druhů zmizelo ze Země dílem člověka, avšak budoucnost lidstva má být jiná, a to ve znamení návratu mnoha lidmi vyhubených druhů zvířat. Člověk bude muset odčinit svoje viny, napravit se a neopakovat své chyby. Záchrana pro lidstvo spočívá v odmítnutí všeho zvířecího jako potravy. Princip Jednoty života na Zemi pak ochrání člověka před zkázou. Jak lidé zachází se zvířaty, takový osud připravují sobě a svým dětem.“

Takto ke mně promlouvají králové z říše zvířat a dostávám od nich úkol napsat tento článek.

Autor: Pavel Šebek, duchovní terapeut
Zdroj: https://cestou-svetla8.webnode.cz/…ka/

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 300 Kč, na 2 roky 600 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk