Pavel Šebek: Jan Amos Komenský – Poslední rozloučení s národem českým

230
Foto: Almi.cz

Kriste, můj Pane, pro lásku k Tobě jsem ochoten zříci se všeho. Miluji Tě.

Jak jinak bychom měli člověka uvést na svobodu, než Světlem Lásky ke svému jedinému vládci, Kristu. Jako poutník, prohlédaje svět, odvrací se člověk od světské a církevní moci, přestává jim sloužit a směřuje, od pomíjivosti a smrtelnosti, k věčnosti. Konečně poznává, odkud přichází na svět, proč v něm žije, a kam z něho odchází. Už nechce sloužit jiným pánům, nechce opět upsat svoji duši temnotě, která od věků vládne světské moci, i církev pohltila, a za samotného Boha se vydává.

Člověk, k obrazu Božímu stvořený, konečně se svobodně nadechuje. Poprvé ochutnává svoji skutečnou svobodu, stoje beze strachu a klidně, hledí do tváře Antikrista. Nepotřebuje již bojovat, strach i násilí přišly o svoji moc.

Teď se může stát skutečným otcem svých dětí, skutečným učitelem, protože sám našel cestu z labyrintu pomíjivého světa.

Svůj národ už nesvěří nikdy do náruče monarchů, aristokratů, ani tak zvaných demokratů, protože hluboko v sobě si nese trpké zkušenosti, kdy se z monarchů stali tyrani, z aristokratů oligarchové a z demokratů anarchisté. Ani jedni nejsou ustaveni ke schopnosti vládnout národu. Demokracie se proměnila v poslední iluzi novověku. Světská moc, spravována odjakživa temnotou, použila opět jednu ze svých dokonalých lstí. Přesvědčila človíčka, že vláda lidu rovná se volba lidu, a pozvala lidičky, kteří pro ni ještě včera neznamenali nic víc než prach v plicích, že svojí možností volby získávají moc, moc rozhodovat, vládnout. Hle, jak laciné hračky na předem vymezeném a ohraničeném pískovišti dokáží bavit děti dva a půl tisíce let. Stavění hradů z písku se stává zákonem a životní normou nejvyššího stupně lidského duchovního vývoje.

Škoda, že si dlouho nikdo neuvědomil, že vláda lidu může nastat toliko v ráji, kde žijí všichni lidé sobě rovni; nebo tam, kde žijí všichni sjednoceni v poznání jedné společné duchovní pravdy, a této pravdě jsou ochotni podřídit a podřizovat svoje osobní přání. Místo toho dále, dobrovolně a rádi odevzdávali moc nad sebou do rukou jiných lidí, kteří slouží temnotě a profitují z její světské moci.

Také svoje duše člověk raději svěřoval lidem zastupujícím na Zemi samotného Krista, se kterými si mohli promluvit, a snadněji se tak zbavit svých hříchů a tíže svědomí. Vlk v rouše beránčím se usmíval z kazatelen a zpovědnic.

Světlo moudrosti, které každý člověk ukrývá ve své duši jako svěřenou hřivnu od Boha, chřadlo a umdlévalo pod přemírou živočišnosti, pudovosti, hlouposti, slepoty a tuposti.

Ke Kristově slávě již dnes vše temné pomíjí, protože člověk byl přiveden na svobodu, věčnou svobodu ducha, a více temnotě neslouží. Už nikomu z lidí neodevzdá nad sebou moc, protože pochopil, že jedinou moc musí mít Kristus, a jedině k Jeho podnožce pokleknout může člověk s prosbou, zda vůbec pokleknout smí.

A tak jsme se dnes v Milosti dočkali návratu vlády Krista, našeho jediného Pána, aby nám vládl jako jediný monarcha, a my, sjednoceni lásce k Němu, abychom Mu s novou nabytou moudrostí věčně a věrně sloužili.

Autor: Pavel Šebek, duchovní terapeut

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk