Vycházím se ženou z obchodu na chodník. Sotva se za námi zabouchnou dveře, oba slyšíme nad námi hlasité krákání. Na kraji střechy obchodňáku sedí veliká vrána s drzým výrazem v očích, kráká a kráká, jako by na nás volala, jako by nám usilovně něco chtěla sdělit. Nenapadá mě ji hned vyfotit, protože mi nedochází, že jsme svědky dalšího pozvání k setkání; setkání s Thovtem, králem ptactva.
Až v autě, když krákající vránu stále vidím skrze prosklenou střechu, si začínám uvědomovat výjimečnost situace. Pozdě, vrána odlétá, jako by čekala na moje pochopení, a já ji už nestihnu mobilem vyfotit.
Doma však následuji výzvu a v modlitbě ke Kristu usedám k setkání. Po mé pravé straně se jemně zjevuje Kristus a hned mě ponouká, abych Ho následoval. Pomalu se chůzí vznášíme směrem ke Slunci, procházíme jím a míříme dále do vesmíru mimo sluneční soustavu až k hranici vesmíru Horus, vesmíru duší zvířat.
Zde nahoře, kde nejsem zdaleka poprvé, nás vítá Thovt a oba se s Kristem stále usmívají. Po chvíli, kdy si říkám, co asi bude následovat, se Thovt otáčí nalevo a z prostoru za sebou oběma rukama vynáší na světlo hnědou slípku. Spíše mi připomíná kuře jateční velikosti s ještě malým hřebínkem. Slepici vyhazuje něžně kolem stojícího Krista dolů směrem k Zemi, a pak další a další, až jich je několik desítek.
Nyní mě napadá, jak je možné, že tu žijí slepice ve fyzické podobě, když je oživuje na Zemi skupinová duše podobná člověku jako Thovt? Hned se mi dostává odpovědi:
„Vidíš slepice, abys je poznal, jinak toto jsou skutečně skupinové duše slepic a na Zemi budou vypadat zase jako člověk.“
Tak to chápu, ale stále netuším, co toto celé představení znamená; můj rozum a zkušenost to neumí pobrat. Za pár okamžiků se začíná dít něco zvláštního. Jako by ke mně přicházela Milost v podobě pochopení, vnímám situaci odosobněně, jako zdáli. Vidím teď Thovta se slepicemi i Krista stojícího před ním. Každá slepice svým pohybem kolem Krista začíná zářit nadpozemským Světlem, Láskou. Snáší se dolů k Zemi, a jak jich přibývá, všechny skupinové duše slepic své přinesené Světlo rozlévají po Zemi, až je celá světlá. A Kristus ke mně promlouvá:
„Člověk v pozemské hrubohmotnosti dosud nepochopil svůj vztah ke zvířatům. Nepoznal potřebu Jednoty s nimi. Nedocenil jejich význam pro lidstvo na Zemi v pomoci a setkání se Světlem, Láskou. Protože člověk není schopen svého ducha povznášet ke zdroji Života, duše zvířat přicházejí na svět s Milostí Světla a Lásky, aby lidé stáli blíže pomoci ve světě hmoty a tíže. Aby stále mohli zůstávat ve spojení s Milostí a svým zdrojem života. Ale lidé nepoznávají dosud toto tajemství zvířat a místo toho, aby zvířata chránili, aby s nimi vytvářeli Jednotu, přinášejí jim utrpení, bolesti a smrt. Nevidí ve zvířatech ve své pozemské zaslepenosti skutečné Světlo od Boha, jak by Ho tedy mohli vidět v sobě? Naopak, vidí ve zvířatech toliko zdroj potravy, potěšení a krátkozraké možnosti uplatnění pýchy a nadřazenosti. Jak by si mohli lidé myslet, že s takovým přístupem proti Světlu a Lásce dojdou pokoje, radosti a svých šťastných rodin?“
A nyní pokračuje Thovt:
„Dříve někteří lidé více vnímali duše zvířat, komunikovali s nimi, učili se od nich, přežívali díky nim, čerpali z nich sílu a moudrost, nechali se naplňovat radostí ze setkávání se Světlem a Láskou. Maso a produkty zvířat, jako mléko a vejce, užívali pro přežití, z nutnosti. Přijímali dary a oběti zvířat s vděčností a pocitem Jednoty, která vychází z Lásky. Dnes představuje veškeré maso a produkty zvířat pro člověka jed, a to nejen kvůli jeho špatnému přístupu ke zvířatům, ale také z důvodu nedobré kvality těl zvířat, která jsou kontaminována jedovatými látkami a také pět gé zářením. To vše přináší lidem utrpení a smrt. Jestliže člověk používá proti Světlu a Lásce utrpení a smrt, tyto se vrací k němu s mnohonásobně větší silou, protože Světlo a Láska pochází od Boha.“
Napadá mě souvislost i s blížícími se svatomartinskými „oslavami“ a do mé mysli vstupuje i otázka hmyzu. A náhle k nám přichází další známá bytost, král hmyzu Sectus.
„Hmyz je potravou ptáků, nikoli člověka,“ hřmí ke mně Thovt a Sectus navazuje:
„Skupinové duše hmyzu vždy sloužily člověku jako opora a pomoc tam, kde žili lidé schopni je vnímat, vidět a mluvit s nimi. Hmyz jako potrava lidí přináší člověku zkázu ve všech úrovních života. Na tělesné rovině v člověku začíná bujet smrtelná nemoc. Na duchovní rovině se člověk bolestně zastavuje ve svém vývoji, blokuje si možnosti spojení se Světlem. Navíc hmyz jako potrava předkládaná člověku je také kontaminován a vnáší do člověka informace smrti a duchovní smrti. Tento druh potravy lze přirovnat z hlediska účinku k o-č-k-o-v-á-n-í a zůstává také nástrojem temnoty pro vládu nad duší člověka.“
Člověče, probuď se.
Autor: Pavel Šebek, duchovní terapeut
Zdroj: https://cestou-svetla8.webnode.cz/…se/
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 300 Kč, na 2 roky 600 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
