Zatímco bylo napsáno mnohé o zlovolných a příležitostně i smrtících aktivitách mužů v černém (MIB), prakticky nic nebylo napsáno o jejich děsivých protějšcích: ženách v černém (WIB). Není to žádný omyl, WIB jsou reálným jevem. Jsou stejně tak zlověstné i nebezpečné jako jejich mužští protějšci. Nedosáhly sice ikonického stavu jako MIB, ale tyto obávané ženy a jejich kolektivní role při umlčování těch, kteří se ponořují do záhad o UFO, jsou až příliš děsivě reálné.
Nejen kvůli dlouhé a znepokojivé historii tohoto jevu. WIB nejsou agentky úřední byrokracie, to vůbec ne. Jsou něčím divnějším, něčím okultním a nadpřirozeným. Příběhy toho se týkající ani v nejmenším nejsou jedněmi z těch „vládních konspirací“. Po staletí WIB sužovaly a trýznily pozorovatele létajících talířů, potulovaly se po nocích městy. Umlčovaly ty, kteří se zabývali záležitostmi jako je ku příkladu alchymie, lidi, kteří tvrdili, že se setkali s různými skřítky, vílami a kteří se zabývali okultismem. Dnešní WIB přijíždějí do domovů v lesknoucích se, avšak zřetelně staře vyhlížejících kadilacích z minulého století.
Na začátku 40. let děsivá WIB pronásledovala rodinu Alberta Bendera z Connecticutu. Nejprve však byl v 50. letech Bender navštíven výhružným triem MIB s klobouky, což bylo něco, co nastolilo pozdější scénu vyhrožování a ubližování ve stylu Mužů v černém po celá desetiletí, která následovala. Tenkrát je po delší dobu obtěžoval „umlčovač“ v černém, který jeho bratrance navštěvoval v noci v jeho pokoji. Avšak ve 40. letech se Benderova rodina setkala i s černě oděnou ženou kolem třicítky, která trápila jak mladé členy rodiny, tak ty starší uprostřed noci.
V 60. letech se bezcitná žena se zlýma očima ve stylu WIB objevila v USA v malém městě Point Pleasant v Západní Virginii, když tam docházelo v noci k pozorování legendárních létajících monster nazývaných „muž-můra“. Tvrdila lidem, že je z úřadu a je pověřena „sčítáním lidu“. Žena v černém si prakticky vynutila vstup do bytu vyděšených svědků „muže-můry“. To, co začalo, jako normální otázky o počtu lidí v domě, průměrném příjmu a počtu místností dané nemovitosti, se brzy změnilo v něco zcela jiného: tedy v nepolevující a vlezlé otázky o podivných snech, neobvyklých telefonátech a o vyznáních, týkajících se světa a všech věcí a v prvé řadě paranormálních jevů.
Jedna z WIB, které se objevily v Point Pleasant, tvrdila, že je sekretářkou uznávaného autora píšícího o paranormálních záležitostech, Johna Keela, který napsal „The Mothman Prophecies“. Stejně jako její mužští protějšci i ona se objevila ve dveřích pozdě v noci, čekajíc až bude pozvána dovnitř; pak tvrdě vyslýchala, pletla hlavy a naháněla strach obyvatelům domu ohledně jejich pozorování UFO a setkání s „mužem-můrou“. Poté, když u dotazovaných vyvolala pocity přímé hrůzy, zmizela ve tmě. Když se tucty takovýchto případů dostaly ke Keelovi, uvědomil si tu čirou, neuvěřitelnou lest, kterou někdo použil. Keel shrnul skutečnost této situace třemi výstižnými slovy: „Nemám žádnou sekretářku.”
Něco podobného se odehrálo v Británii během 80. let. Podivná vlna setkání s „fantomy sociálních pracovníků“ udeřila v Anglii. Byla to setkání tak zvaně zčistajasna, která měla hrůzostrašnou paralelu s incidenty s WIB z USA – “pracovnic sčítání lidu”, které se zjevovaly v Západní Virginii v 60. letech. Ženy byly stejně tak výhružné, zlovolné a silně znepokojující jako jejich „kámošky“ z USA. Tyto konkrétní WIB začaly tvrdit, že se k nim dostaly zprávy o zneužívání dětí v rodinách, což musejí vyšetřit. Rodiče dostávali strach, někteří z nich měli traumatické setkání s UFO a jasně si uvědomovali, že tyto hrůzu nahánějící postavy byly čímkoli jen ne sociálními pracovnicemi a neustále pak volali na policii.
Když byly ženy v černém odhaleny, spěšně odešly. Nejvíce znepokojujícím bylo to, že ze strany rodičů se vyskytlo jednoznačné přesvědčení, že ženy v černém byl celkově záměr k únosu dětí, a to z neznámých důvodů, ale jistě ne dobrých.
V roce 2005, když jsem se kolem Puerta Rica potuloval s kanadským filmovým tvůrcem Paulem Kimbalem a snažili jsme se najít vampirické Chupacabras, měli jsme štěstí, že jsme se setkali a učinili rozhovor s mužem, jemuž říkejme Antonio, chovatelem prasat, jenž měl neobvyklou zkušenost z roku 2000, která vedla k tomu, že jej navštívili jednoznačně podivná žena a muž v černém. Antonio nám řekl, že jedno z jeho zvířat bylo zabito krátce po setmění, a to pomocí nyní již známých kousanců na krku.
V tomto případě však mělo zvíře na krku takové známky tři – místo obvyklých dvou. Vedle toho také byl na jeho pozemku pozabíjen jistý počet králíků – přitom ve zcela identickém stylu. Ve chvíli, kdy se tento masakr odehrával, vznikl mezi zvířaty značný rozruch, docela přirozený, který dělala zbývající Antoniova zvířata. Následkem toho, když to slyšel, vyběhl rychle ven před dům s mačetou v ruce a divoce s ní mával do noci ve směru domnělého predátora. Jak udával, velmi podivné bylo, že jeho provizorní zbraň se odrazila od něčeho, co mělo kovovou strukturu. Antonio skutečně naznačil, že to, s čím se setkala jeho mačeta, se zdálo být opancéřované. Kvůli temnotě však neměl ponětí o tom, co to mohlo být za “zvíře“. Ale jeho pozemek zcela jistě obcházelo něco smrtícího. Mačetu pak dal Antonio svému bratranci do úschovy. Avšak ten nejpodivnější aspekt této aféry měl stále ještě přijít. Antonio měl mít návštěvu temného a znepokojujícího charakteru. Krátce po zabití prasete a králíků – oblečeni v typickém, černě vyhlížejícím obleku, a to v dusivém horku – osoby, které oznámily, že jsou z NASA. Na farmu přijeli muž se ženou, a rychle se začali ptát Antonia na jeho majetek, a na to, co se stalo, co viděl, a na způsob, jakým byla jeho zvířata usmrcena.
Když byla konverzace u konce černé duo farmáři, vyvedenému z míry, poděkovalo – to vše zcela bez emocí. Pak odjeli, aniž by cokoli jiného řekli. Jak toto černé, podezřelé duo vědělo o útoku na zvířata a o tom, co se stalo? A proč by proboha NASA vysílala své zaměstnance na jeho farmu, o tom neměl Antonio ani ponětí. Jednou věcí, kterou nám Antonio řekl a jíž před záhadnými návštěvníky zatajil, bylo, že ráno po tomto útoku našel podivné stopy na svém pozemku, které od sebe byly vzdáleny dost velkou měrou; a z toho si udělal názor, že ať ty stopy udělal kdokoli, měl schopnost skákat na velkou vzdálenost, jako ve stylu klokana – nebo možná dokonce uvažoval i o tom, že měl schopnost létat.
Jeden z dalších incidentů s WIB se odehrál v Anglii v roce 2000 Colinu Perksovi. Kolem 19. hodiny uslyšel silné zaklepání na dveře, když otevřel, setkal se tváří v tvář sice s krásnou ženou, ale velmi znepokojivého vzhledu – ženou v černém, která měla havraní vlasy, úplně bílou pleť a zcela černý oblek. Perks se zajímal o UFO a paranormální aktivity. Ta žena řekla: „Pane Perksi, já a několik mých kolegů sledujeme váš výzkum za posledních pár let…“ Zaražený Perks odpověděl: „To je blbost, nikdy jsem nic nepublikoval…“ Žena odvětila s krutým úsměvem: „Víme o vás všechno.“ Pak mu několik minut vyhrožovala ve stylu: „Jestli nepřestanete, navštíví vás další návštěva, a to již bude zcela mimo kontrolu…“
Když se objeví paranormální aktivity či setkání s UFO a k smrti vyděsí svědky, WIB jsou připraveny udeřit…
Autor: Nick Redfern
Zdroj: http://ufodigest.com/…720
Překlad: Karel Rašín, Exopolitika.cz
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
