Všechno se dá v životě zvládnout, stačí jen chtít… A to i přesto, že vám život či lidé kolem vás připravují šokující momenty i prožívané situace… Důležitým prvkem ke zvládnutí nepříznivých okolností nebo záležitostí je zachovat si víru a důvěru v lepší obrat
(překonání strachu), i když jste v daný moment zastaveni a provází vás jeden zlom či zvrat za druhým nebo rána za ranou… Problém totiž není problémem, dokud ho nevytvoří naše logická hlava a z více než 85 procent si problémy vytváří každý z nás sám svým způsobem myšlení, svými postoji, názory či chováním, často zděděnými z rodiny, která nás ovlivňuje nejvíce a to už od útlého dětství…
Žádný problém tak není neřešitelný, pokud disponujeme dostatečným sebevědomím a rovněž důvěrou ve Vesmír, že na nás nenaloží víc, abychom to neunesli, i když se nám to často tak jeví… To jen naše ego skrze hlavu vyvolává strach a následně vnitřní napětí a stres z reakcí druhých či z výsledku daných situací, ale daleko častěji za tím stojí náš vlastní předchozí zamýšlený prvotní záměr, přinášející prospěch, ziskuchtivost nebo naopak bezstarostnost, protože v daný moment jsme zaslepeni vidinou snadno získaného… Je vcelku jedno, zda se jedná o dnešní konzumní dobu (nebo o karmickou minulost), kde de facto téměř všichni vše berou jako samozřejmost, ale také neuvědomování si toho, že každá příčina má vždy svůj následek a často si lidé myslí, že oni s z toho vyváznou bez újmy, ale nakonec stojí s němým úžasem ve tváři a v šoku z toho, jak se všechno nakonec vyvinulo…
Před minulostí jako takovou se nikdy utéct nedá, vždy nás nakonec doběhne a můžeme se jí vyhýbat jakkoliv budeme chtít… Pokud totiž není v ničem primárně dobrý či pocitvý úmysl nebo upřímnost, ale naopak to zavání falší či intrikováním nebo skrývanou závistí, nelze se nakonec divit, že přijde odplata v podobě „trestu“, i když to nemusí být ihned, ale může mezi tím s klidem uplynout 5, 10 nebo 20 let… Ale skutečně lze všechno zvládnout, dá se tomu postavit a přijmout podíl vlastní odpovědnosti za vytvořenou situaci, pokud je snaha o vyřešení a následné uzavření, ale většina lidí z vlastní zbabělosti a strachu nebo naopak lehkomyslnosti hledá výmluvy, vyhýbá se řešení a jako taková je odkládá a odkládá, až se z malého nicotného zrnka stává postupně větší a větší koule, kdy se tento odklad nabaluje a nabaluje a nakonec přijde strmý pád rovnýma nohama na zem… A tonoucí se marně chytá stébla anebo čeká na to, že mu někdo hodí záchranný kruh…
Prvním důležitým krokem ke zvládnutí je vnitřní síla i vůle se nevzdávat, ale prokousat se skrze strach ke konečnému řešení, protože právě vnitřní síla i vůle se stává motivací i hnacím motorem, abychom zvládli vyvstalé překážky, které si ale vlastní vinou či opakovanými chybami vytváříme… Bohužel ale dnes víc a víc chybí skutečná upřímnost si vlastní chyby přiznat a tak se někteří rádi staví do role obětí, žehrají na osud i život a hledají viníky za své způsobené problémy, čímž se zbavují toho, aby zvládli to, co si sami nadrobili… Ale jsou to oni sami, kdo si tímto stěžuje život, nikdo jiný na tom žádnou vinu nenese, jen se druzí dobrovolně uvolili tomu, nastavit zrcadlo… A z tohoto důvodu nám nikdy Vesmír nikoho do života nepřivádí náhodou, ale vždy je to promyšlený tah, aby se naše duše něčemu naučila a něco pochopila…
Je to právě Vesmír, kdo nás učí věřit si a nepochybovat o sobě ani svých kvalitách… A na duši je, aby postupně tak dál skrze získávanou moudrost pokračovala ve svém vývoji a růstu… Všechno by se dalo zvládnout, kdyby se lidé naučili otevřeněji komunikovat o svých skutečně prožívaných pocitech, o svých předchozích záměrech i o důvodech, co je k tomu vedlo, že si takovou situaci, před kterou bezradně nyní stojí vytvořili… nevznikala by tak nedorozumění i následné střety, spory a ostré výměny názorů… Ale s každou další generací chybí vlastní vybudované sebevědomí i sebedůvěra a naopak roste strach, pochybnosti či obavy, které namísto prvních dvou dál předávají svým potomkům… Čímž dál pokračuje karmické zatížení rodu… A každá další rodící se generace má tak zvládnutí života má o tolik stíženější, než ta předchozí…
Nemůžeme se tedy divit, že je na světě velké množství lidí, kteří nedokáží zvládnout obyčejné každodenní banality, natož skutečně důležité aspekty nebo právě hromadící se problémy a postavit se všemu čelem či tváří v tvář a překonat svůj podvědomý strach, který je tak čím dál silněji pohlcuje… A o to těžší to později mají právě jejich potomci, kteří tyto rodinné vzorce zdědili, ale už se s nimi nedokáží dál vypořádávat a tak se stávají vězni vlastní logické hlavy a ega (zejména v dospělosti), bez možnosti lehčí či snadnější cestou zvládnout vztahy či práci, finanční hojnost, vlastní úspěšnost a prosazování se, ale i život samotný…
