Martin Hála: Deset nejvlivnějších mýtů okolo Covidu

130
Foto: Pixabay.com

Člověk by se snad měl stát odborníkem ne proto, aby rozuměl tématu, ale aby vůbec rozuměl, co říkají opravdoví odborníci v oboru. Ti totiž většinou hovoří jazykem zpola cizím.

Užívání odborné hantýrky (spolu s ledabylými překlady z angličtiny) se bezesporu podílí na celkově nízkém porozumění základním biologickým principům.

Nemůže být náhoda, že právě ti, jejichž vyjadřování je precizní a srozumitelné, byli postaveni mimo hlavní názorový proud. Aniž bych chtěl kohokoli a cokoli suplovat, rozhodl jsem se v následujícím textu českým jazykem komentovat soubor deseti nejrozšířenějších mýtů týkajících se Covidu, se kterými je dnes možno se setkat. Výběr je samozřejmě subjektivní a nedělá si nárok na úplnost.

Ať už jsou mýty šířeny z hlouposti nebo z vychytralosti, s jejich odhalením nám pomohou učebnice se základy fyziologie a biologie a oficiální, volně dostupné dokumenty.

1. Nošení roušek způsobuje zakyselení organismu.

Řekněme si to upřímně: nošení roušek (a tím spíše respirátorů) je nepohodlné a všechny nás to už obtěžuje. I když si uvědomujeme, že „moje rouška chrání tebe“, stále častěji si ji sundáváme a vymýšlíme pro to důvody. Tento pseudovědecký výkřik patří mezi ně.

Při používání roušky či respirátoru se mezi ní a obličejem vytváří vrstva již vydechnutého vzduchu, který je vzápětí znovu vdechnut – odhadem několik mililitrů. Tento princip je přítomen nezávisle na užívání bariérových prostředků: část dýchacích cest představuje tzv. mrtvý prostor (140-180ml). Tam se nachází část objemu vydechnutého vzduchu, který bude součástí dalšího nádechu. Dokonale těsnící respirátor zvětšuje tento mrtvý prostor, ale způsobený rozdíl je minimální a organismus si to bez našeho vědomí vyreguluje sám zrychlením a prohloubením dýchání. U dokonale těsnící roušky by to bylo obdobné: žádná taková ale neexistuje.

2. Neexistuje žádný jiný způsob boje proti viru než je očkování.

Malá, ale nebezpečná lež. Co takhle prevence? Zdravý životní styl, dostatek kvalitního spánku, kvalitní potraviny (!), pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, potravinové doplňky (vitamíny, stopové prvky), přiměřený sociální kontakt a hlavně – veselá mysl. Opravdu zde nemáme rezervy?

Rozumné a ohleduplné chování je další vysokou kartou, kterou má každý z nás v ruce. Můžeme ji hrát, jak často chceme, a přesto ji stále budeme držet. Škoda jen, že na ni není reklama, měla by se používat častěji.

3. Očkovaný nemůže onemocnět a nemůže virus přenést.

Může. Smyslem očkování je říct tělu, jak vypadá vetřelec – aby tělo nebylo naivní pro případ, že by se s ním setkalo. Obraz vetřelce mu předkládáme různými způsoby – přesto ne vždy si jej organismus prohlédne a zapamatuje. Účinnost je v průměru 80%, tzn., že jeden z pěti očkovaných jako by očkovaný nebyl.

Pokud si ale organismus portrét uloží do paměti, má téměř vyhráno – při napadení virem na něj včas a dostatečně reaguje a vyprovodí jej i s muzikou. Proto úspěšně očkovaní jedinci většinou prodělají infekci velmi lehce a nekomplikovaně.

U žádné z vakcín které byly postoupeny do schvalovacího procesu Evropské lékové agentury není důkaz pro to, že by snižovala pravděpodobnost přenosu viru z jedince bez příznaků na jedince jiného. Toto sdělení je oficiálním stanoviskem EMA. Je zřejmé, že neznalost, podceňování nebo přímo popírání tohoto detailu může vést k lehkovážnému chování, jakož i falešnému pocitu bezpečí.

4. Očkování udělá tečku za koronavirem.

Neudělá. Nedá se vyloučit, že by virus mohl udělat tečku za námi, ale my za ním jistě ne. Pravděpodobně jako jiné viry dýchacích cest s námi zůstane v určité rovnováze, tzn., že se každý rok objeví v mírně pozměněné formě, jednou za deset (?) let přijde jako vážnější forma, možná, že se budeme muset očkovat opakovaně a je jasné, že tu a tam si vyšlápne na oslabené jedince. Co se týká testování, velká část z nás pak bude SARS-CoV-2 pozitivní a nemocný téměř nikdo.

5. Očkování dělá delší a lepší imunitu než prodělaná nemoc.

Už samo tvrzení svědčí o nepochopení toho, co se v lidském těle během těchto procesů děje. Nelze srovnávat nesrovnatelné. Covid-19 dosahuje různých stupňů tíže onemocnění. Od nepoznané infekce přes rýmečku, poctivou „chřipku“ až po závažné a smrtící záněty plic. Čím větší je virová nálož, tím těžší průběh a větší imunitní odezva. Jaké hodnoty protilátek by měly být přiměřené, zatím nevíme, víme jen, že rozdíly mezi jednotlivými případy jsou obrovské.

U očkování dostávají všichni stejnou dávku vakcíny. Přesto si někdo protilátky vytvoří a někdo nikoli. Jaké jsou jejich skutečné, konkrétní hladiny, nevíme, účinek očkování se nekontroluje. Jednodušší je prostě předpokládat, že je, že je dostatečný a že je dlouhodobý.

Hladina protilátek se dá přirovnat k množství použitých zbraní v proběhlém střetu, hovoří tedy spíše o tom, co bylo. Samozřejmě – nepřímo to o úrovni imunity svědčí, ale důležitější je to, co bude: jak funguje rozvědka, jak kvalitní je komunikace a zda jsou nachystáni výrobci zbraní. To jsou funkce buněčné imunity. Přestože jde o velmi hodnotné údaje, rutinně se netestuje.

Při prodělaném onemocnění je bránou vstupu viru do organismu sliznice dýchacích cest, a proto zde (navíc k protilátkám v krevním oběhu) vznikají místní protilátky slizniční.

U očkování je množství vzniklých slizničních protilátek klinicky nevýznamné.

Při prodělaném onemocnění organismus potkává virus „tváří v tvář“ a „ze všech stran“. Vytváří proto protilátky nejen proti jedné specifické bílkovině, ale proti více strukturám viru. Vzniklá imunita je tak mnohem citlivější a rozsáhlejší.

U očkování vznikají protilátky proti jediné bílkovině, což se ale ukazuje jako dostačující.

6. Ti, co Covid prodělali, by se také měli očkovat.

Neměli. Smyslem očkování je říct tělu, jak vypadá vetřelec. Tělo to však po prodělaném onemocnění již dobře ví. Pokud očkovat, rozhodně max. jednou dávkou, s dlouhým odstupem od onemocnění a možná po předchozí kontrole hladiny protilátek. Konkrétní postupy nejsou zatím stanoveny.

7. Neočkovaní ohrožují očkované.

Neohrožují. Není prokázané, že by neočkovaní přenášeli virus snadněji než lidé očkovaní (pokud jsou bez příznaků onemocnění). Navíc – čeho by se vlastně očkovaní měli bát, jsou přece očkovaní!?

8. Co obsahují vakcíny?

Otázka stejně častá jako zbytečná. Bylo by nad rámec tohoto sdělení, uvádět a komentovat složení všech vakcín. Vyberme náhodně jednu z „rekombinantních“ vakcín, ostatní vakcíny stejného typu nebudou dramaticky odlišné. Podrobné informace obsahují produktové listy jednotlivých preparátů.

Než se dostaneme k tomu, co vakcíny obsahují, řekněme si, co všechno neobsahují: bio-gel, geno-aktivní substance, včelí jed, hliník, tkáně lidských embryí, čipy…

S jednou složkou se musíme vypořádat zvlášť. Je to údajně jed, kterým se ve Spojených státech popravují zločinci, a do vakcín je tajně přidáván. Lidem sdílejícím tyto obavy, lze nejenom říct, že tato součást smrtícího koktejlu skutečně může být ve vakcínách obsažena, ale dokonce i tu informaci, že to vůbec nevadí. Tato jednoduchá sůl je totiž nezbytnou součástí našich těl a jen její výrazný nadbytek (ale i její nedostatek) je ohrožující. Z toho plyne, že na ni lze pohlížet jako na látku přinášející smrt i jako na život zachraňující lék.

Podíváme-li se na složení vakcíny, uvidíme, že obsahuje: mRNA, soli, lipidy (=tuky), regulátory kyselosti, stabilizátor a cukr. Výrobci (správně) předpokládají, že tento výčet, který ze všeho nejvíc připomíná recept na limonádu, bude veřejnosti stačit. Proč zacházet do podrobností?

1. Praktické využití mRNA je jeden z přelomových momentů současné vědy. U očkování již není nutné vpravovat do těla celý, oslabený virus nebo jeho část, stačí znát a zakódovat část jeho genetické výbavy. RNA je jednoduchý čtyřsložkový kód, který je v tzv. ribozomu přečten a překódován. (Ribozom nemá český ekvivalent, jeho funkce je přirovnávána ke 3D tiskárně). Výsledný produkt není nic míň než přesně daná posloupnost tzv. aminokyselin – to znamená, že je na světě nová bílkovina!

Všechny bílkoviny, které buňka potřebuje k zajištění své existence, má takto zakódovány. Ale pozor, není hloupá, pro případ, že by se s RNA něco stalo, má veškeré informace má uschovány v trezoru, kam se jen tak někdo nedostane – v buněčném jádře. mRNA v buňce je bezprostřední kopií (zálohou) jaderné DNA. Vzniká ve zmíněném jádře, které záhy opouští. Naše vakcinační (tj. podvržená) mRNA vstupuje do buňky zvenčí. Ribozom nic neřeší a nerozlišuje, překóduje a hotovo. Tak vzniká bílkovina, kterou si buňka připne na kabát jako fotografii a ukazuje všem okolo, jak vypadá vetřelec.

Pro mRNA a buněčné jádro existuje jasné pravidlo: jednosměrka směrem ven. Proto očkování nemůže změnit naši „trezorovou“ DNA a tím naši genetickou informaci ani u jediné naší buňky.

2. O soli (-ích) již byla učiněna poznámka dostatečně ilustrativní, a tak přejděme dále, mezi lipidy (=tuky). Technologicky je tak „jednoduchá“ věc, jako donutit mRNA, aby vnikla do nitra buňky, dost náročná operace. Aby přestoupila buněčnou membránu, musí se zabalit do tukových mikrokuliček, které splynou s membránou buňky a tím „vyplivnou“ mRNA na její vnitřní straně.

3. Podle produktového listu jsou užity tyto čtyři lipidové látky, označené jako: SM-102, PEG2000-DMG, cholesterol a DSPC. Z hlediska očkování populace jsou zajímavé první dvě, protože výrobce jednoznačně deklaruje, že jsou určeny výhradně pro laboratorní užití a nesmí být použity ani k léčebným, ani diagnostickým účelům, a to nejen v humánní, ale ani ve veterinární medicíně. U první látky je důvodem zejména toxicita jeho rozpouštědla, u druhé spíše nedostatek jakýchkoli spolehlivých údajů.

Jak mohly americká FDA i evropská EMA schválit vakcíny obsahující látky určené pouze pro laboratorní použití? Odpověď je v dalším odstavci.

9. Vakcíny jsou schváleny pro systematické očkování celé populace.

Nejsou. Ani FDA, ani EMA žádnou z vakcín proti Covidu zatím neschválila. Opravdu, žádná ze současných podávaných vakcín není schválena pro plošné a systematické očkování nerizikových jedinců. Všechny vakcíny jsou „uvolněny do užívání v nouzových situacích u rizikových pacientů, a to do doby, než bude některá z vakcín schválena FDA nebo EMA.“ Hraní si se slovíčky? Právníci velkých nadnárodních firem jistě vědí, co činí, stejně jako představitelé nejvyšších lékových autorit.

Ve Spojených státech zpřístupnila FDA vakcíny mechanismem nouzového přístupu, označovaném jako EUA (Emergency Use Authorization =povolení pro nouzové užití). Vychází z prohlášení ministerstva zdravotnictví, kde se deklaruje, že situace pandemie Covidu ospravedlňuje nouzové podání léků, pokud jsou splněna kriteria: není žádná přiměřená, schválená a dostupná alternativa a předpokládaný přínos podání léku převažuje možná rizika.

V Evropě je situace obdobná.

10. Vakcíny jsou bezpečné.

„Bezpečnost“ sama o sobě ve světě léků a léčení neexistuje. Vždy se hodnotí ve vztahu k přínosu podání. Tedy ANO, jsou bezpečné, je-li za rohem zvedající se vlna epidemie, jsme-li nějakým způsobem zdravotně rizikoví nebo předpokládáme vyšší intenzitu setkávání s virem.

Je to ovšem s vědomím, že nejsou (a ani zatím být nemohou) známy případné nežádoucí účinky dlouhodobé.

Také absence jakýchkoli záruk za jejich bezpečnost ze strany výrobců na jistotě zrovna nepřidávají. Státní instituce se předhánějí, kdo vymyslí absurdnější návrh ke zvýšení proočkovanosti, jak tomu ale uvěřit, když nechtějí udělat to nejzákladnější: zaručit se za kvalitu vakcín, které tak opěvují, třeba závazkem uhradit léčebné výlohy těm, kteří měli po očkování zdravotní komplikace. Riziko? Prý malé, skoro žádné. A v tomto se všichni shodneme: ať ho nese někdo jiný!

Odkazy:
Juan C. Ravell, M. (11. 1 2021). Složení vakcín proti Covidu. Načteno z https://www.hackensackmeridianhealth.org/…es/
https://www.caymanchem.com/
https://www.caymanchem.com/…pdf
https://www.caymanchem.com/…pdf
https://www.fda.gov/…oad

Autor: Martin Hála, lékař, který se celou svoji profesní dráhu věnuje anesteziologii a intenzivní medicíně
Zdroj: https://blog.aktualne.cz/…J4k

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk