Venkovní kultura a akce
Současná doba nahrává tomu, aby se umění a kulturní akce víc odehrávaly ve vnějším prostoru, než uvnitř. Není tomu ani jinak ve městě, kde žiji. Touha a snad i nutnost se těchto akcí zúčastnit sílí právě tím, že ne vždy je dostupná výstava, nebo koncert, divadlo a kino, jak jsme tomu byli zvyklí.
Vyvstala energie vzácnosti, což je určitou formou fajn. Ne ale za podmínek, které to způsobují. Je tím myšleno omezování či zákaz akcí, kde se shromažďuje více lidí v uzavřeném prostředí, kde je předpoklad nemoci – nákazy.
Mohlo se nám jistě zdát, že se zmíněných akcí můžeme účastnit kdykoliv, tj. až bude na to pro nás vhodný čas. Snad jen výjimečné akce si získávaly naši pozornost a neodkládaný zájem. Zákazem akcí vzniká nerovnováha a určitý pocit ochuzení o něco, co jsme snad považovali na „samozřejmé“, minimálně kdykoliv dostupné. Zřejmě si už budeme akcí více vážit.
Moje rodné město
Bydlím ve městě, kde se už desítky let ještě před tímto obdobím, tj. zakázaných kulturních akcí v uzavřeném prostoru, koná v létě mnoho „venkovních“ akcí. Je jistě pravda, že nové ještě přibyly.
Už několik let se těším na opětovné instalování umění ve městě. To znamená různých alternativních soch, v pojetí současných umělců. Jsou jejich díla různě rozmístěna po městě. Zajímavé na tom je, že nejenom v centru. Takže se dostávám i tam, kde běžně po celý rok nebývám, nemám důvod tam chodit. Kromě umístěných soch, pak vidím i změnu prostředí a místa. Poznávám nové. Vidím proměnu města a jeho okolí. Je důvod k radosti.
Doba z pohledu umělců
Pokud se na situaci podíváme z druhé strany, tak tam uvidíme umělce. Jim se zúžil prostor tvořit. Může se i vytrácet smysl jejich tvořivé práce, pokud nevidí návaznost. Každý se s touto popisovanou situací, tj. omezení tvůrčí práce, vyrovnával jinak. Pro některé tvůrce byla tato doba námětem ke zpracování. Přicházely jiné zprávy, než by tomu bylo obvykle.
Domnívám se, že umístění soch ve městě dávají prostoru jinou dimenzi. Vytrhne nás to z monotónního procházení známým místem. Je to důvod se pozastavit, zamyslet, inspirovat se. Rovněž tak si přečíst zprávu, která byla sochou vyslaná. Jsou nám tím předávány informace z prostoru, který nás obklopuje. Díla naší pozorností ožívají. Vrací se tím energie autorům díla.
Venkovní galerie
Jistě jsou sochy, které patří do galerie a jiné se vyjímají právě na určitém místě a prostoru města. Stávají se zajímavým důvodem pro jeho návštěvu. Přijíždějící turisté mají o důvod víc, proč zde setrvávat. Venkovní galerie má smysl. Obohacuje nás, ale jen toho, kdo to přijímá. U každé sochy je v popisce uveden autor díla, jeho název a smysl, nebo námět k inspiraci vytvořeného díla. Takže je to jistá nápověda, pokud bychom sami v tom neuměli číst zprávu, poselství, které k nám tímto dílem přichází. Každý tvůrce se nechává ovlivnit, inspirovat, komunikuje se svou intuicí, s energiemi, které ho obklopují. To vzácné, často hodně osobní pocity, nám potom ve své tvorbě předává. Otevírá své nitro pro nás.
Zaznívá i kritika
Nějak se to stalo zvykem, že je víc témat a různých činností, jež se staly terčem kritiky. Slyšíme to mnohdy ve svém okolí, na veřejnosti, nebo čteme na internetu v různých diskusích. Svobodné projevování svých názorů a náhledů by si mělo zachovávat určitou etiku, moudrost a podstatu.
Domnívám se, že je zásadní, když tomu nerozumím, nemám právo kritizovat. Není tomu jinak i s kritikou současného umění. Mohu říci, rozumím, nerozumím, líbí se nebo ne. Snad by věci prospělo se zajímat více o téma, něco si nastudovat, prostě mít informace. Je otázka, zda tito lidé jsou kritičtí i sami k sobě.
Jeden připsaný názor u sochy s názvem „Disconnected“. Přeloženo, jako rozpojený, nebo
přerušený. Byla zpracována naprosto detailně a reálně. Jednalo se o mnohokrát zvětšený stočený kus kabele se zástrčkou. Z druhého konce trčely dráty. Materiál asi převážně kov. Měla ještě vedle toho být postava ve zmenšeném měřítku proti realitě.
Vysvětlení k tomuto tématu je velmi mnoho. Podnět asi jeden. Myslím, že to i trochu předběhlo čas vzhledem k současné situaci s energiemi. Mě se to provedení moc líbilo. Právě tou detailní technikou zpracování, i námětem. Jsme na připojení ke zdroji závislý. Nebo jsme se jimi stali. Odpojení je prostě už problém.
Vybrala jsem jedno vyjádření. Autor názoru psal, „tolik zbytečné práce“. Já si to nemyslím, ale ocenila jsem jistou vtipnost komentáře. Pobavilo mě to.
Jeden příběh za všechny
Byla jsme ve městě na procházce s vnuky a dcerou. Zastavili jsme se cíleně u naší historické věže, kde bylo jedno ze stanovišť pro sochy. Byla tam s názvem „Žebrák“. Pro přiblížení, „Žebrák“ socha byla zpracována ze železných kostek, (složených ze čtverců) větších než zavřená pěst. Železný materiál se nejprve spojoval v jednotlivé kostky a ty potom shodnou techniku v sedící postavu. Jistě mnoho času a síly tomu bylo věnováno.
Stáli jsme tam, vnuci se dívali právě jak je to všechno propojeno a zpracováno. Jeden z nich si povšimnul, že „Žebrák“ nemá ruce. Rozvíjeli jsme k tomu debatu. V tom šla okolo paní s vnoučaty. Jeden chlapec se chtěl jít podívat blíže, ale ona mu to nedovolila. On se ptal, co to tam je, ona mu odvětila, nic, to je nějaké moderní umění. Vnuka chytla za ruku na vedla ho dál. Myslím, že ho připravila o chvilku pozastavení se, rozmýšlení a kontakt s uměním. K tomu to slouží, aby nás to vytrhlo z každodennosti, dokázali se zamyslet nad tím smyslem, navázali kontakt se sebou při hledání odpovědí, které zákonitě vyvstávají.
Umění a esoterika
Domnívám se, že ač se to může na první pohled zdát, že jsou to rozdílné světy, nebude tomu tak. Jistě, každý umělec si neříká, že je esoterik a opačně. Souvislosti tam ale jsou a hledejme je. Jsou to světy, které jsou součástí celku. Potřebujeme je mít, abychom byli celistvými osobnostmi, jako potřebujeme žít reálný a praktický život. Tvoří to celek ve kterém je zdravé žít. Umění a svět esoteriky nám pomáhá se vnitřně obohatit a povznést se. Trochu se tím tlumí rytmus konzumního a uchvátaného života. Važme si toho. Važme si těch, jež se těmto dovednostem věnují. Jistě to není jen z plezíru, ale zřejmě to bude jejich současné zadání úkolů v této inkarnaci. Podporujme je, protože další lidé zase podporují nás tím, že potřebují naší práci a činnost.
Závěrem: Těším se zase na léto se sochami a dalším uměním ve městě, kde spokojeně žiji. Ještě jsem nezmínila další akce, třeba hudební večery. Různé kapely hrály třeba jeden večer na čtyřech místech. Lidé se potkávají, komunikují a relaxují po práci. Město a energie v něm je tím příjemná. Mění se vibrace. Zjemňují a to je zásadní, k čemu bychom měli přispívat. A venkovní galerie je vstupenkou do skutečných galerií. Kontakt s uměním z nás jistě činí také kvalitnější a vzdělanějšíbytosti, jež o sobě víc přemýšlí a chovají se k sobě laskavěji. Empatie sílí. Tam směřujme.
Marie Plášilová Vítová, kartářka, numeroložka a terapeutka
Napsáno pro portál Ve hvězdách
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 270 Kč, na 2 roky 540 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
