Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pochopit úlohu virů prakticky znamená pochopit, co je život, evoluce a vývoj vesmíru. Určitým způsobem má vše ve vesmíru svůj smysl. Vesmír lze chápat jako gigantický živý organismus, jehož jsme součástí. Je v jedné rovině tvořen časoprostorem a pro jeho vznik bylo podstatné rozdělení na elementy s opačným nábojem. Díky rozdělení a přitažlivosti je například tvořena hmota, kdy k jádru s kladným nábojem jsou přitahovány elektrony se záporným nábojem. Z tohoto pohledu i záporně vnímané věci mají svůj smysl. Celý příběh, život vesmíru, nazývaný evolucí, je poháněn dvěma protikladnými silami – láskou (spoluprací) a svárem (bojem). Pro určité fáze vývoje byly nezbytné i negativně vnímané věci jako boj, predátorství, parazitismus.
Každý má svůj směr vývoje
Na zemi žije celá řada různých mikroorganismů. Velká část z nich má důležitou úlohu v rozkladných procesech, kdy zpátky do koloběhu prvků uvolňuje jednotlivé části z odumřelé hmoty. Mikroorganismy rychle či pomalu nakonec vše rozloží. Patogenní působení rozkladných mikroorganismů je často spíše náhodné a problémy mohou způsobovat, když se například dostanou do rány nebo do trávicího traktu imunitně oslabeného člověka. Pak existuje celá řada parazitických mikroorganismů, které často nedokážou přežít a rozmnožit se ve vnějším prostředí.
Existují prospěšné viry?
Na druhou stranu díky parazitům existuje v přírodě mnoho krásy. Nádherně vybarvení samci dávají samicím najevo, kolik mají síly, že jsou zdraví a dokážou se parazitům dobře ubránit. Prakticky každý živý druh má svého parazita, a to včetně parazitů. Jedním z důsledků parazitismu je, že nutí organismy stát se dokonalejšími, odolnějšími a přizpůsobivějšími.
Živé organismy, mikroorganismy jsou různě složité. Viry stojí na pomezí živé a neživé přírody, protože nemají metabolismus, samy se nedokážou rozmnožit, ale na druhou stranu dovedou reagovat na změny ve vnějším prostředí, uchovávat informace a vyvíjet se. Nabízí se tedy otázka: „Existují prospěšné viry?“ U bakterií a plísní je jasné, že ano. Úkolem virů je přenášet informace napříč všemi živými organismy včetně mikroorganismů v síti života. Když se ale podíváme na viry, které jsou známé, tak většinou informace jimi přenášené působí negativně. Existuje jen pár výjimek, kdy došlo k využití virů ve prospěch.
Vznik a vývoj virů
Škodlivost většiny virů potvrzuje i hypotéza jejich vývoje. Jedna z hypotéz tvrdí, že viry jsou dokonalí parazité. Byly to původně prastaré buňky, které se díky parazitickému způsobu života zbavovaly „nadbytečných“ funkcí, které mohly využívat u hostitele. Ke svému životu, rozmnožování i působení proto vždy potřebují živou buňku. Prastarým způsobem komunikace mezi buňkami jsou vezikuly – váčky s informacemi – a viry se z nich prakticky vyvinuly. Proto tento způsob komunikace dokonale ovládají a samozřejmě využívají. Při své evoluční historii se viry naučily kompletně ovládat buněčné funkce, ovlivňovat genetickou informaci a tvořit pomocí buněk proteiny. Také z napadených buněk vybírají, mění geny a pomocí vezikul a dalších částic šíří informace do dalších buněk. Tím dokážou doslova přeprogramovat všechny buňky a tím i celý organismus.
Dvě podoby virů
V poslední době jste se o virech mohli z různých zdrojů dočíst celou řadu někdy až rozporuplných informací. Často vychází z nepochopení z toho, co viry jsou a že mají dvě základní podoby.
– Extracelulární neživé formy – „zakuklené“, zabalené – jsou jen hrozbou, informace se dostává do blízkosti buněk a hrozí, že je napadne a změní.
– Buněčné, živé, „akční“ formy – živá buňka je virem napadena, ten ji přeprogramuje nejen pro množení viru, ale i pro další činnosti, které jsou součástí virové informace, a vzniká tzv. virocell. Buňky napadené virem, kde se viry aktivně nemnoží, se odborně nazývají ribovirocelly, v detoxikaci se často označují jako intracelulární (vnitrobuněčná) virová mikrobiální ložiska. Poškození organismu je zákeřnější, dochází ke změně činnosti buňky a skrytému přeprogramování organismu pomocí informačních částic, které napadená buňka vytváří.
Dejte pozor na záměnu
Problémem celé řady vyšetření a testování je, že tyto dvě podoby zaměňuje, přitom jejich dopad na organismus je rozdílný. Onemocnět respirační infekcí můžeme jen v tom případě, že se na naše sliznice dostanou kompletní, extracelulární neživé formy (viriony), ty proniknou přes ochrannou bariéru sliznic, infikují naše buňky, začnou se kopírovat a pronikat do dalších buněk uvnitř v organismu. Virové částice mají řadu podob, nejsou to jen viriony, které jsou tvořené „zabalenou“ nukleovou kyselinou (DNA, RNA) do proteinových obalů. Velká část je inaktivovaných virionů, které jsou poškozené, nekompletní, chybí například potřebné enzymy, kterými se částice dokáže navázat na buňku a z těchto virionů je riziko proniknutí do buňky opravdu hodně nízké. Proto se z vyšetření založeném na nakopírování informace (RNA, DNA molekuly) a zjišťování, zda je určitá informace na sliznici přítomná, nedá usuzovat, zda jedinec může někoho nakazit.
Inteligence virů
Viry jsou „chytřejší“, než si vůbec dokážeme připustit. Nevytváří jen viriony – virové částice, do kterých vkládají svoji původní genetickou informaci, ale zároveň mají mnoho dalších různých podob.
Jednoduše řečeno, viry mají řadu nástrojů, jak přeprogramovat všechny buňky v našem organismu. Protože to nedělají jen přes viriony, je tento způsob současnými metodami prakticky neodhalitelný. Pokud je informace zakódovaná a neznáme kód, tak ji na úrovni vědomí nedokážeme rozkódovat. Problém je, že informace jsou baleny i do membrán našich buněk, takže pro imunitu jsou tyto částice velmi těžko odhalitelné. Z tohoto pohledu jsou virová ložiska velmi nebezpečná a v detoxikaci by se měl klást velký důraz na jejich odstraňování.
Kam cílí respirační viry?
Nejlépe si dokážeme odpovědět, když si představíme pentagram a člověka. Horizontální osa tvořená játry a slezinou symbolizuje hmotnou rovinu člověka, také toxiny v těchto orgánech obvykle stojí za metabolickými a imunitními problémy. Vertikální osa, směr, šipka, která je tvořena ledvinami, plícemi a srdcem symbolizují duchovní podstatu člověka. Nejvíce nás v případě nákazy ohrožuje imunitní nerovnováha, imunitní nedostatečnost. Skoro se zdá, jako by respirační viry využívaly naší nerovnováhy v hmotné rovině mezi principem jater, zdravou kreativitou, akčností a principem sleziny, rovnovážným principem odporu a sympatií, kdy dokážeme rozlišit prospěšné od poškozujícího.
Obě nerovnováhy způsobené virem mají vliv na psychiku, hlavně na úzkosti a deprese. Co je pro tyto stavy společné? To, že nastolují „neakčnost“ pasivitu a snadnou ovladatelnost. Primárním okruhem, kudy respirační viry vstupují do organismu, jsou plíce, které ovlivňují schopnost adaptace a ta je v tuto dobu klíčová. Nechám se okolnostmi zbavit veškeré radosti? Pokud ano, výkonnost a imunita plic poklesne. Řešení pro dnešní dobu je každodenně vnímat a prožívat drobné radosti. Nejdůležitější je uchovat si svobodu v srdci a nenechat si vnutit emoce.
Autor: Linda Maletínská
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/…htm
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 270 Kč, na 2 roky 540 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
