Ať chceme, nebo ne, bolest vládne světu už od nepaměti. Otázkou je, jak se během staletí měnilo její vnímání. Zatímco naši předkové bojovali ve válkách a statečně tiskli rty k sobě a ženy v tichosti a o samotě přiváděly na svět potomky, dnes fňukáme i při obyčejném zánětu nosohltanu. Jsme skutečně tak přecitlivělí?
S otázkou bolesti se pojí celá řada otázek:
– Kdo trpí víc: ženy, nebo muži?
– Který typ bolesti je ten nejhorší: vnitřní, nebo vnější?
– A může nás skutečně bolet srdce, třeba z lásky?
Pojďme se podívat, co na to říká věda…
Strach má velkou moc
Výzkumy jasně ukazují, že skutečně rozlišujeme hned několik typů bolesti, přičemž hůře vnímáme i prožíváme bolest vnitřní. Vědci udávají zajímavou myšlenku, proč tomu tak je. Jedním z faktorů, který ovlivňuje, jak vnímáme vnitřní bolest, je také fakt, že ji nemůžeme vidět. Když se řízneme do prstu a poraníme si nervová zakončení v kůži, objeví se zpravidla krvácivá ranka, která se postupně stahuje, což nás může uklidnit. Vnitřní bolest ale nedokážeme specifikovat, ohraničit, nevíme, co se uvnitř nás děje. A je to právě strach z neznámého, který prožívání bolesti zintenzivňuje.
Co je práh bolesti?
Sídlo bolesti bychom našli v našem centrálním nervovém systému. A stejně jako je každý člověk originál, originální „nastavení“ má také jeho práh bolesti. Vědecké výzkumy naznačují, že je možné do jisté míry vnímání bolesti zdědit a také ovlivnit výchovou již v raném dětství. Jen si vzpomeňme, kolikrát jsme slyšeli, že „Chlapi nepláčou,“ „Pro krásu se musí trpět,“ nebo „Přežila to každá, přežiješ to taky.“
Věděli jste, že vnímání bolesti může být podmíněno také etnickou příslušností? Podstatně statečněji umí bolest snášet příslušníci přírodních národů. Dokáží si ji údajně lépe „ztělesnit“ a procítit ji ve zcela jiných rozměrech, než jak to dokáže běžný Evropan.
Je bolest mýtus?
Existuje nespočet výzkumů a badatelů, kteří tvrdí, že něco jako práh bolesti vlastně neexistuje. Zato však prosazují myšlenku, že na to, jak budeme bolest vnímat, mají vliv naše reakce, zejména pak naše emoce. I v tom se však skrývá kus vědy! Když se nám něco stane, pochroumané nervy okamžitě vyšlou zprávu do mozku. Mozková kůra zpracuje informaci o bolesti a rozesílá ji dál.
Nevyhne se přitom ani limbickému systému, v němž sídlí také centrum emocí. Některé reakce ovlivnit nedokážeme, jsou totiž automatické. Celá řada jich ale má svůj původ například v nepěkných zážitcích v minulosti (kolaps během silné menstruace, komplikované trhání zubu, popáleniny,…). Právě tyto faktory pak dokáží vnímání bolesti intenzivně zvýšit.
Svou „emocionální roli“ ve vnímání bolesti sehrává také míra únavy, soustředěnost na bolest, deprese nebo očekávání a strach z bolesti.
Ženy „citlivky“
Přestože ženám se po staletí přisuzuje větší vnitřní síla a odolnost vůči bolesti, není to pravidlem. Podle všeho jsou to naopak muži, kdo si dokáží s bolestí lépe poradit, protože si ji umí racionálně vyložit, zdůvodnit. Vnímají pak bolest jako takovou, ve své surovosti. Naproti tomu ženy mají tendenci své bolístky více prožívat, procítit, spojovat s emocemi. Záleží navíc na tom, v jaké fázi cyklu se zrovna nacházejí.
Proč tomu tak je? Odpověď hledejme v hormonálním systému, konkrétně v hormonu estrogenu, který prokazatelně dokáže snížit vnímání bolesti. Jeho hladina u žen kolísá podle fáze menstruačního cyklu. Spolu s ní kolísají také nálady a prožívání bolesti, které je obecně horší během ovulace a těsně před menstruací.
Když bolí duše
Existuje ještě jeden typ bolesti, který už sice věda pojmenovala, ale blíže jej zkoumat je prakticky nemožné. Jedná se o psychickou bolest z prožitých traumat, smutků a ztrát. Bolest, kterou není možné přístroji zaznamenat, měřit ani přesně identifikovat. Dokáže nás však zcela ochromit, svázat a sepnout do okovů. Tupá bolest z nešťastné lásky, palčivá bolest z prožitých křivd, bodavá bolest z osamění,…
Tento typ bolesti je velice zrádný. Není vidět, univerzální lék na něj se nepodává, přesto organismu v obrovské míře škodí. Traumatizovaný organismus se totiž stává snadno napadnutelným, výrazně oslabuje. Stresované orgány začnou plodit patologickou energii, která se stává destruktivní. Všechny tkáně se rázem ocitají v pomyslném svěrači a na místě sevření vznikají blokády. Ty jsou ideálním místem pro usazování toxických látek. Dochází k zapouzdřování ložisek a následně k celé řadě psychických, ale i fyzických potíží.
Zkusme proto svému tělu více naslouchat a ovlivňujme, co ovlivnit můžeme. Detoxikace pomůže s pročištěním organismu, ale také zbavením psychických bloků. Výsledkem je pocit uvolnění, příval nové životní energie a pevná vůle, s níž se všechno – včetně bolesti – snáší stokrát lépe…
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/kdyz-nas-zaskoci-bolest.htm#ixzz53U9wQEme
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
