Gilbert Ross: 12 největších tajemství života, která lidstvo zapomnělo

179
Foto: Pixabay.com

“Zapomněli jsme na přírodu, na provázanost se vším ostatním, na své sny, na lásku i na odpuštění. Zapomněli jsme dokonce i na důvod, proč jsme sem přišli. Žijeme jako přednastavené automaty, poslušně reagující na signály. Potácíme se ve snu, aniž bychom si byli schopni uvědomit, že je to sen a že nad ním můžeme převzít kontrolu. Možnost probudit se je jen v našich rukách.” Gilbert Ross

Čím víc přemítám o životě, tím jasněji si uvědomuji jednu věc: největším prokletím a nesnází moderního člověka je jeho zapomnětlivost. Jako plíživá choroba prostupuje zapomnětlivost veškerým lidským bytím i konáním. Jednotlivě, kolektivně, historicky i kulturně jsme všichni očarováni kouzlem zapomnění.

Nezapomněli jsme jen svou minulost, ale i své místo v přítomnosti a svou odpovědnost vůči budoucnosti. Na osobní úrovni je naše egoistické vědomí na misi s cílem udržet nás v tomto zapomnění – přerušit naše spojení s celistvostí, se vzájemně propletenou sítí života a s vesmírným vědomím. Na kolektivní úrovni se zapomnětlivost udržuje a podporuje sociálními a kulturními prostředky – povětšině navozením transu, jenž nás drží v této realitě nevědomého konzumentství, neautentického životního stylu a materialistického uvažování.

Tou světlejší stránkou celé situace je fakt, že všichni máme šanci vzpomenout si a znovu se spojit s celým vesmírem. Moc takového upomenutí se je základem duchovní stezky vedoucí k sebeobjevení a sebeuvědomění.

Tady je seznam všeho, co jsme podle mého názoru zapomněli – nebo, co je důležitější – seznam věcí, na které bychom si měli vzpomenout.

Zapomněli jsme na své místo ve světě přírody

Během několika posledních staletí jsme se odtrhli od přírody. Od té doby trvá stav, kdy ji vykořisťujeme, drancujeme a snažíme se ji ovládat, aby ukojila naši chamtivost poháněnou sebestředným šílenstvím. Pokusili jsme se vzdálit přirozenému cyklu života. Zapomněli jsme naslouchat a rozumět rytmům přírody a cyklům Země, jejich znakům a jazyku. Zapomněli jsme kráčet cestou přírody a žít s ní v rovnováze.

Zapomněli jsme na své spojení se životem a s vesmírem

Kvůli svému odtržení od přírody jsme zapomněli, že jsme hluboce spojeni jak s ní, tak s cykly vesmíru. Některé kmeny na výspě naší „civilizace“, které se stále řídí způsoby svých předků, si toto spojení dosud s úctou uchovávají. To v nás, na druhé straně, pozvolna vznikl pocit oddělenosti, který nás připravil o rovnováhu a uvrhl do ne-moci. Zapomněli jsme, jak je veškeré vědomí propojeno a propleteno v jemném, nekonečném a krásném tanci.

Zapomněli jsme na svou dávnou moudrost

Při putování za získáváním vědeckých poznatků, založeném na racionalizaci našich myslí, jsme zapomněli na moudrost, spočívající v otevřeném srdci. Zapomněli jsme pradávné příběhy a lidovou moudrost, jež nám kdysi předali věštci a moudří mužové dávných dob, kteří žili v harmonii s vesmírem.

Zapomněli jsme na svou cestu a na své sny

Jak jsme se odklonili od naší vnitřní cesty, zapomněli jsme snít sen svého života. Ještě důležitější je to, že jsme zapomněli, jak se v tomto snu probudit a uvědomit si svou pravou podstatu spolustvořitelů života, tvořících snivců. Zapomněli jsme, že máme moc utkat si své sny a pomocí síly záměru je řídit tak, aby se manifestovaly.

Zapomněli jsme na účel svého života

Vzhledem ke všemu tomu brebentění, hluku a rozptylování v této husté realitě jsme zapomněli, co jsme sem přišli udělat. Zapomněli jsme na svůj cíl. Jsme chyceni v masovém transu vykonstruované konsensuální reality. Svoji pravou podstatu, tu vnitřní jiskru, která nás vede ke štěstí a seberealizaci, jsme ztratili ze zřetele. Zapomněli jsme, že jsme tu proto, abychom si plně uvědomili, že jsme duchovní bytosti ztělesněné ve fyzické podobě, zakotvené v přívětivém vesmíru.

Zapomněli jsme, že všechno je láska

Toto je snad ta největší záhada ze všech a jen někteří vidoucí ji sem přišli plně pochopit jako všeobjímající pravdu – že je pravda vždy nějakým způsobem ukryta uvnitř nás. Kdysi jsme to věděli, ale pak jsme s tímto vědomím ztratili kontakt. Zapomněli jsme, že v konečném efektu je všechno energie a vědomí a že nejzákladnější strukturu existence, která se proplétá veškerou energií a vědomím, tvoří láska.

Zapomněli jsme odpouštět

Jelikož jsme se nechali přimět k tomu, abychom uvěřili, že jsme oddělení od sebe vzájemně i od všeho ostatního, zapomněli jsme odpouštět. V nejhlubším smyslu slova je odpuštění čin, jímž sami sobě připomínáme, že jsme jedno se všemi a se vším, a že oběti a pachatelé neexistují. To se jen my všichni společně pohybujeme v dynamické spleti, které říkáme život.

Zapomněli jsme být svobodní

Každý den si připomeňme jedno: byli jsme stvořeni ke svobodě. Narodili jsme se do „reality“, kde je svoboda jen pojem. Byli jsme svázáni pouty strachu, mylných představ, falešných ideologií, materiálních odměn a vydíráni pravidly a zákony ustanovenými za účelem ochrany zájmů několika vyvolených. Byli jsme donuceni zapomenout, že jsme svými vlastními pány a že je změna jen v našich rukách. Máme svobodu být sami sebou beze strachu a bez viny.

Zapomněli jsme na naši pravou sílu

Život ve strachu nás přiměl zapomenout na to, jak silní jsme. Zapomněli jsme na obrovskou sílu své vůle a záměru měnit skutečnost. Byli jsme ukolébáni do transu, kdy bloumáme jako náměsíční a posloucháme předem připravené signály jako automaty.

Zapomněli jsme se učit z dějin

Pokud existuje něco, co nás naučily dějiny, tak je to rychlost, s níž zapomínáme lekce, jichž se nám dostalo. Znovu a znovu vytrvale opakujeme ty samé chyby, zaseklí v těch samých schématech lakoty a sebeničení. Nemůžeme být jednotlivě obviňováni za chyby, které lidstvo nadělalo v minulosti, ale jako jednotlivci máme odpovědnost si tyto minulé chyby připomínat, a ovlivňovat tak kolektivní duši.

Zapomněli jsme být prostí

Lidský život nabral na složitosti a komplexnosti. Svádí nás třpyt nabývání, a ne síla skromnosti. Zapomněli jsme být prostí, zapomněli jsme na smysl jednoduchosti. Život je ve skutečnosti prostý. Prostota znamená zbavit se všeho nedůležitého, všech myšlenek a představ, které nám zakrývají výhled na účel našeho života a na jiné zapomenuté pravdy.

Zapomněli jsme důvěřovat, věřit a žasnout

Přestali jsme být okouzleni světem. Zapomněli jsme žasnout nad zázrakem života. Už nestojíme v posvátné úctě před jeho velkolepostí. Kvůli svému skepticismu a cynickému náhledu na život jsme ztratili důvěru v sebe a v magičnost univerza. Zapomněli jsme věřit. To je možná největší tragédie ze všech. Ta ztráta nám oslabila ducha a ožebračila duši.

Autor: Gilbert Ross
Zdroj: https://www.cestyksobe.cz

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz