David Richo: Soubor ctností pro bdělý život

81
Foto: Pixabay.com

Říkám nepodmíněné ano danostem lidského života: všechno se bude měnit a končit; věci se nebudou vždy vyvíjet podle mých plánů; život nebude vždycky fér a nebude bez bolesti; lidé nebudou vždy milující, čestní, štědří a věrní.

Bez jakéhokoli předstírání jsem šťastný za to, kdo jsem, jakkoli nelichotivé to může být. Nejsem dokonalý, ale důkladně na sobě pracuji. Všímám si, že čím více se věnuji práci na sobě, tím větší zájem projevuji o svět a o roli, kterou mám tu čest v něm hrát. Neprožívám události bez zamyšlení, vždy se naopak zastavím, abych pojmenoval a přijal to, co se mi děje. Učím se z vlastních reakcí: slzy při filmu mě vybízejí, abych prozkoumal vlastní skryté potřeby a pohnutky. Vzpomínky a představy, jež na mě naléhají, mě nabádají, abych zůstal s nimi a následoval je za vnitřní dveře, které jsem dosud neotevřel.

Nejsem polapen lítostí ani výčitkami kvůli chybám, kterých jsem se v životě dopustil. Všechno beru jako zkušenost, ze které se učím, abych v budoucnu mohl jednat lépe. Kdykoli je to možné, činím nápravu. Mé chyby se tak stávají cestou k pokoře.

Pravidelně zkoumám své vědomí. Přemýšlím, zda jsem někomu neublížil, že jsem možná nevyužil či nesdílel své dary, zda stále ještě nelpím na určitých předsudcích nebo na touze mstít se, zda neprojevuji méně lásky, než bych mohl.

Vždy si od ostatních pozorně vyslechnu jejich zpětnou vazbu a nestahuji se do obrany ani neburcuji ego. Vítám reakci, která mi ukazuje, kde jsem méně starostlivý, než bych mohl být, kde jsem méně tolerantní, kde méně otevřený. Nebojím se upřímných slov, vlastních ani z úst druhých. Jsem ochotný projevovat a přijímat city, včetně strachu, radosti, žalu a nežnosti. Hněv dávám najevo nenásilně, bez urážek, výhrůžek, obviňování či afektu.

Mé chování a rozhodování už není určováno tím, co si o mně myslí druzí. Nijak se nesnažím, aby mě ostatní přijímali nebo milovali. Neměním se, abych jim vyhověl. Jsem rozhodnut být prostě tím, kým jsem, bez ohledu na jejich reakci. Už mě není možné zmanipulovat lichotkami; pokud mě však někdo ocení, projevím mu vděčnost.

Bez ohledu na to, co zažívám, zůstávám stále nohama na zemi, neovlivněn strachem ani touhou. Životní události a skutky ostatních lidí na mě mají dopad, nezraňují mě však. Zůstávám stále v bezpečí svého já a zároveň jsem spojen s ostatními.

Zříkám se získávání výhod nad druhými za pomoci jakýchkoli svodů těla, slov či mysli, jimiž bych je klamal či sváděl. Abychom posilovat svou pokoru, žaluji sám sobě, když si všimnu, že se přetvařuji, lžu, projevuji pasivní agresivitu nebo jsem manipulativní. Ihned to napravím tím, že si přiznám, že jednám falešně. Tím se otevřu možnosti nalézt ctnost.

To, co chci, žádám bez nároků, manipulace a očekávání. Vždy respektuji to, jaká mají druzí přání, načasování a hranice. “Ne” beru jako odpověď.

Ve vztazích jsem čím dál tím méně soutěživý a objevuji povznášející radost ze spolupráce. Obzvlášť se vyhýbám situacím, ve kterých má výhra znamená, že ostatní musejí prohrát.

Nikoho vědomě nezraňuji. Pokud mě lidé zraní, nemstím se jim, pouze zahájím dialog a požádám o nápravu. Za žádných okolností k nikomu nechovám nenávist nebo zášť. K druhým se chovám vlídně ne proto, abych na ně zapůsobil nebo se jim nějak zavděčil, ale proto, že jsem skutečně vlídný – nebo se o to snažím. Pokud mi druzí za mou vlídnost nepoděkují nebo mi ji neoplácejí, neodradí mě to od toho, abych je přesto miloval. Věřím, že každý má v sobě vrozené dobro, které může vyplnout na povrch, pokud bude ten člověk milován. Jsem rozhodnutý odolávat zlu a nenásilnými prostředky bojovat s bezprávím. Zaměřuji se tak na spravedlnost, která léčí, nikoli na mstu.

Mám smysl pro humor, ale ne na úkor druhých. Nepodílím se na výsměchu nebo sarkasmu ani nedělám to, že bych druhé “odpálkoval”, když jsem vůči mně sarkastičtí. Prostě cítím, že se oba trápíme, a hledám způsoby, jak naši komunikaci zlepšit.

Na ostatní lidi a jejich rozhodnutí se dívám, aniž bych je odsuzoval. Jejich i svých nedostatků si samozřejmě všímám, vnímám je však spíše jako informace než jako kazy. Nesměji se lidským chybám či útrapám.

Dokážu říct “au!” bolesti a hrubému přístupu v práci, ve vztazích a v jednání s lidmi. Snažím se změnit, co změnit lze, a když je situace i přesto nesnesitelná, dokážu odejít a posunout se dál. Dělám to bez sebelítosti nebo potřeby druhým škodit.

Držím se standardu nekompromisní čestnosti a pravdivosti ve všem, co dělám, bez ohledu na to, jak se ke mně chovají ostatní. Mou otázkou není: “Co by mi tak asi prošlo?” ale: “Co je správné udělat?” Pokud zklamu, přiznám si to, učiním nápravu a rozhodnu se, že se příště zachovám jinak. Když je to nutné, snadno a ochotně se omluvím.

Zaměřuji se na to, abych byl jednotný: Doma a ve vztahu jsem stejným člověkem jako v práci. Cizím lidem projevuji stejnou úctu a upřímnost jako svým blízkým.

Držím slovo, ctím své závazky. Úkoly, které jsem přislíbil, dokončuji. Dokážu ohodnotit své hranice a schopnosti a stanovit meze toho, co všecho mohu druhým nabídnout, takže se nemusím jen přizpůsobovat.

Neochvějně vnímám sebe samého coby člověka s pevným přesvědčením, a i když zůstávám stále přizpůsobivý, jsem schopen změnit své chování, oprostit se od zastaralých názorů a upravovat svůj životní styl tak, aby vyhovoval stále se vyvíjejícím požadavkům svého světa. Když čelím krizi identity, beru to jako příležitost k osvícení.

Jsem vděčný za hodnoty a užitečné podněty, které jsem přijal během života z velmi mnoha zdrojů. Zároveň zkoumám názory, předsudky a mýty, které mi vštípila rodina, škola, náboženství a společnost. Jeden po druhém je rozebírám a zbavuji se těch, které nejsou v souladu se zdravým a ctnostným životem, a těším se z těch, které jsou naopak prospěšné.

Svůj úspěch měřím tím, kolik mám lásky, ne kolik peněz mám v bance nebo jakou mám moc nad ostatními. Projevovat plnou a jedinečnou schopnost lásky je hlavním cílem mého života.

Nadšeně se zapojuji do smysluplných prací a projektů a to mi přináší radost. Stále objevuji své nejniternější potřeby, přání, hodnoty a schopnosti a žiji v souladu s nimi. Mám důvod být hrdý na některé své úspěchy.

Když vstupuji do nějakého projektu nebo vztahu, pokládám si otázku: je toto vhodný kontext pro naplňování mého životního cíle? Mým životním cílem je žít jedinečný a energický život, který je ve mně, milovat ze všech sil a sdílet své osobní dary jakýmkoli způsobem, s kýmkoli to jen lze.

Jsem ochotný neúnavně pracovat, abych naplnil své životní určení, nikoli však poškozovat si zdraví stresem proto, abych získal určité postavení, pozici, slávu či majetek, což jsou ústřední a často jediné hodnoty utrápeného světa mého ega. Mým životním cílem je stát se dobrým člověkem.

Pracuji na sobě, a tudíž více vnímám politickou situaci a napětí v dnešním světě. Zpochybňuji autority. Tím, co si přeji, za co se modlím a k čemu přispívám, je konec válek, pomstychtivosti, nenasytnosti, nenávisti a nevědomosti. Má touha vychází z toho, že jsem se nevzdal víry v možnost proměny každého člověka, politických a náboženských vůdců i celých národ.

Vždy jsem si vědom bolesti a chudoby lidí, kteří mají menší štěstí než já. Snažím se reagovat tak, abych uplatnil štědrost a rozvinul osobní kontakt. Štědře rozdávám svůj čas, pozornost, peníze i sebe sama.

Tváří v tvář utrpení ve světě neodvracím oči ani neobviňuji Boha nebo lidstvo, pouze se ptám: “Co mohu udělat já?” Na bolest druhých reaguji plánem na pomoc, i kdyby byla jen minimální. Raději zapálím jedinou svíčku, než abych proklínal temnotu.

Má láska k přírodě mi umožňuje kráčet po zemi citlivě a s úctou k ní.

Cítím vývoj svého duchovního uvědomění. Cítím v sobě božskou energii, která je obsažena ve vší lásce, moudrosti a léčivé síle, kterou mám a kterou již projevuji. To, co je ve mně, nepochází ze mě, ale prochází to mnou. Říkám díky těmto povzbudivým požehnáním a ano vzrušující výzvě žít s nimi v souladu.

Říkám ano danostem života. Kéž žiji v harmonické rovnováze utvářené bouří a klidem, jasností a nejistotou, ziskem a ztrátou, velebením a obviňováním. Kéž se stanu středobodem rovnováhy v nemotorném světě ega.

Z knihy Přijměte život takový, jaký je; David Richo

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk