Božena Cibulková: Duchovní poslání České země

380
Národní divadlo v Praze. Foto: Pixabay.com

Libuše a duchovní původ českého národa

Tato postava není doložena pozemskými fakty, proto její původ není z hmotné říše světa. Její působnost vycházela z jiné oblasti existence, jež uniká pohledům toho, kdo se zrodí do hmotného světa. Je to sféra s nevymizelými znaky vytvoření všeho živého ze Světla jako první projevené látky života.

Proto si uchovává vyšší projev svých tvarů, věcí i bytostné formy. Má několik stupňů jsoucnosti. Nejvyšší stupeň se dotýká duchovní skutečnosti a je součástí říší nebes.

Nižší stupně jsou připojeny na hmotný vesmír a tím i na Zemi v její tvrdé, jakoby zkamenělé tvářnosti. Nad ní o stupeň výše je oblast živého světa bytostí v jejich vzrušujících osudových cestách a dramatech, jejichž původ spočívá v pádu člověka. V tomto světě je příčina dění vyvstávajícího na Zemi jako řešitelné i neřešitelné problémy. Tam také vyvstaly podmínky pro organizaci zemského světa v rody a národy s posláním a úkolem společným i od sebe odlišným, a to vždy úměrně k programu, který byl dán soudem Boha nad chybami a vinami dávného věku, v němž se život vychýlil z řádu Tvůrce.

Formování Země se zúčastnily všechny bytosti, které tento řád opustily. Stala se jim vyhnanstvím a jako taková je až po tento čas. Proto pobyt na ní nese pečeti těchto tragických skutečností.

Seskupením provinilých bytostí v národy a rasy začal první pokus o nové uspořádání vztahů na základě organizace a účelného jednání. Vyvstávala společenství rodová s jednotnými znaky své příslušnosti. Na nich jako nástavba se formoval život určité charakteristiky. To již byly počátky a zrody národních rysů.

Jejich zakládáním byli pověřeni nejvyspělejší z těch, kdo sice také měli znak porušení svých podstat, avšak uchovali si rozumové prvky a schopnost úvahového myšlení.

Každý národ vyvstávající jako určitá skupina přibližně společných charakteristik měl své zakladatele a vůdce udávající směr cesty a výšku i šíři jejích cílů. Tam, kde stál rozum, do něhož byly vsunuty tehdy již vyvstalé tvrdé a negativní prvky, životní linie byla vehnána do konfliktů, které vyústily ve válečné akce a násilné postupy. Cesta a vývoj takto vedených národů otvíral dveře duchům postaveným pod úroveň lidskou. Jako takoví nesli v sobě nízké primitivní instinkty, útočnou sílu rozvratu a zmaru. Jejich spojení a později těsné přimknutí k lidským bytostem způsobilo katastrofy zřejmé a viditelné, i zkázu těžce vydobývaných a vytvářených základen mravnosti a charakteru lidstva.

V seskupení národních společenství toho i onoho temného zabarvení vyvstalo několik malých ostrůvků, jež se tvárnily do jisté ušlechtilosti a poslání vychovat své příslušníky do lidství vyšší kvality. Mezi nimi zaujímá zvláštní místo národ svěřený do rukou ženy jako nositelky principu ochranné a pomocné lásky Boha ke všemu stvoření. Nelze ji však plně spojovat s tím, co pozemský svět má a zná jako ženskou bytost, i když podle její zjevné bytostné podoby měla formované tělo. Její ženství jen naznačovalo převládání jemných citů a oduševnělosti umožněné nepřerušeným spojením s Bohem. Ve skutečnosti to byl jeden z vynikajících vůdčích kosmických duchů, kteří jsou pověřeni úkoly zušlechtění lidstva. Jeho působnost začala již v dávném věku a vždy ve prospěch lidských bytostí. Vysoce vyvinutý cit a smysl pro ušlechtilost a jemnost, moudrost a lásku, daly této bytosti ženskou tvář. Přijala ji a v ní působila po dobu, kdy bylo potřebí zbudovat spolehlivou základnu národního charakteru slovanství.

Počátky tohoto budování sahají do jiných životních říší, kde jsoucno ještě nemělo svůj hmotný tvar, těla měla pevnější stabilitu a vůle větší tvůrčí možnosti i duchovní sílu k dispozici.

Za těchto okolností došlo k prvnímu impulzu založit společenství, jehož budoucnost bude spojena s posláním nejvyššího Mesiáše v Jeho novém a vrcholícím aktu záchrany na půdě Země, s událostmi procesu spásy a v důsledku pokání z něho plynoucího proměněné v očistcový oheň, jehož plameny dosáhnou až k prahům sídla andělů.

Existence oné vůdčí a také ochranné bytosti zakládajícího se rodového a pak i národního společenství v univerzálním a duchovním významu slovanství, byla ponejvíce mimo hmotný svět. Většina zkazek o její působnosti postihuje tuto vyšší rovinu života. Proto se její stopy těžko hledají ve hmotě. Její vstup do hmotné tělesné projevenosti měl zvláštní okolnosti. Nelze je chápat tomu, kdo nezná úžasně složitá dění života, vyšší dispozice a možnosti projevu bytostí, v nichž působí Bůh bezprostředně a s vůlí vytvořit výlučný i obecný jev.

V mnoha úkolech při zakládání národa byl jeden zvlášť významný a tajný: vytvořit předpoklady k dobré a stabilní tělesné dispozici těch, kdo budou tímto národem žijícím už na hmotné Zemi. Dispozice pro zrození těla má ponejvíce matka. Ona je v sobě formuje a dává mu potřebné životní látky. Do bytosti i na Zemi už označené za vládkyni určitého okruhu života, za onu podivuhodnou Libuši, vložil Bůh zvlášť dobře sestavené a vybrané životní látky nezbytné pro početí a pak vytvoření a zformování těla rodícího se z matky.

Tyto životní látky byly dány pro založení rodu královského, vůdčího, aby byl i po stránce vnější existence dostatečně disponován a schopen činnosti pro národ v jeho rozvíjejících se rodových větvích, z nichž všechny přijmou křesťanství a pak i cestu Spasitele celým světem lidstva.

Předáním sil potřebných pro toto poslání rodu a národa zčásti již naplněné i teprve nyní a zvlášť v budoucnosti zcela uskutečněné, uskutečnila Libuše své úlohy mateřského charisma aspoň zčásti pochopitelného. Její další duchovní úloha měla své pokračování a trvá, pokud národ, jemuž je pramatkou, dokonale nenaplní svou předurčenou duchovní slávu, k níž mu dala pevný základ i otevření vysoké cesty slovem prorockým . . .

Národ Kristův

Jako každému Božímu programu a čistému úmyslu lásky je postaven protiklad a opoziční úsilí zmařit jej, tak bylo a je i vůči poslání Libušina národa. Všechny národy mají své odpůrce i svůdce v řadách duchů postavených mimo Boží řád a konání lásky. Avšak národy, s nimiž Bůh má zvláštní záměr a volí je za nositele spasitelské myšlenky a přímo Mesiáše, jsou vystaveny nejprudším útokům sil odporu a zla. Tak bylo s národem Izraelským, zvoleným pro výlučné poslání vytvořit podmínky, předpoklady i dispozice pro sestup Krista na tento svět až do lidské tělesnosti a bytostného zjevu. Během příprav na toto poslání i na jeho uskutečnění byl napadán vlivy zla a jimi vsunována do myšlení lidu tvrdá hněvivost, pomstychtivost a fanatický vznět. Pronásledováním a utrpením z toho plynoucím byla lámána jeho duševní síla a mravní charakter. Přes tyto strašné nátlaky a útlaky naplnilo se ono nejdůležitější pro lidský svět: Mesiáš přišel, Slovo se stalo Tělem, Myšlenka Činem, který se stal spásou všech.

Úkol Spasitele však není hotov jednorázovou akcí. Je rozložen do času a prostoru, do rozdělení úseku díla, v němž je vsunuta Země jako hlavní sféra zápasu o člověka. Mesiáš v ní má mnohé úkoly. Některé jsou hotovy, jiné v proudu realizací. Pro jejich naprosté dovršení a uzavření se On znovu vrací do prostoru Země.

Přichází na vyznačená místa jako pro Něj připravená, a proto vhodná pro jejich vrcholící a tím končící činnost v podmínkách Země a rámci hrubé nedokonalosti lidstva. Jako bylo určeno místo jeho zjevného přebývání mezi lidem, je stanoveno i ono, v němž soustředí svou službu lidstvu konanou již na straně skryté lidem nemajícím vnitřní zrak. Na ono místo rozprostírá své myšlenkové obrazy a představy o průběhu dění během Jeho soustředění na problémy lidstva, jeho vynětí z moci zla a přesunu ve vyšší formy posledních zápasů. Na onom místě zní Jeho Slovo rozhodující o věcech dobrých i zlých. Zde padne rozsudek nad osudy národů, které uposlechly výzvy k míru mezi sebou i které do poslední chvíle své pozemské existence se nenaučily lásce k bližnímu a bratrským vztahům ani spravedlivému dělení se o hmotné statky.

Místem takto a tímto velkým a v životě Země jedinečným je slovanská vlast a národ Libušin. Čistý a nejvyšší ideál křesťanství v něm měl své obhájce, své mučedníky a světce Kristova světa lásky a smířlivosti, trpělivé pokory i velmi statečné bojovnosti pro lepší svět a člověka zákona Božího.

Nezapomněl přes všechna násilí na něm páchaná, že jej zakládá žena, prvek a princip života láskyplný s mateřskou péčí o živé. Neprovinil se útlakem národů jiných, nebral do svých úst slova tyranů a krutovládců. V porobě vyčkal svého času dávno předpověděného za den jeho oslavení. Sám si je nedal a nikdy nemůže dát, protože lidství až do spojení se s Kristem bude nádobou křehkou a slabou, nedokonalé formy a značně plochou. Nemůže ze sebe vydat kvality ve větším množství. Může-li být v něčem jeho zásluha pro ono vyzvednutí do významu duchovního, jaký uznává jen Boží svět za takový, krásný a výlučný – pak jen řekou svého utrpení, která je tak velká, že sahá až k břehům andělského vědomí. Proto ono nemá námitek vůči pozvednutí tohoto národa na roviny vznešeného poslání být mystickou i reálnou půdou krokům Krista, který přišel soudit živé i mrtvé jsoucí Mu nejblíže, i ty vzdálené pro nenapravitelnost svých hříšností až do tohoto posvátného času.

Ač ještě na mnoha místech se zvedá vlna silného odporu a plné uskutečnění spojení zvoleného národa s Kristem pro úkoly zvláštní je ohroženo z mnoha stran duchy inspirátory úkladů zla, světlo vycházející z Krista počíná zářit nad jeho lidem a klade se v cestu jeho budoucnosti. Žádné úmyslně kladené stíny lámáním jeho charakteru, vsunováním jeho myšlenek do průměrnosti a odporu k věcem Božím, nezastaví dění nesoucí naplnění Libušina předpovědění velikosti národa vyšlého svými těly z jejího mateřství. Prvním paprskem jeho slávy je toto Slovo zjevující skryté úmysly Boží s ním v jeho minulosti i současnosti. I budoucnosti odkrývá závoj tajemství a sděluje, že bude rozvinutím součinnosti s tvůrčí vůlí Boží. Jméno Kristus napíše se na čela i do srdcí, a proto moudrost s láskou budou provázet tento národ na daleké cesty živou jsoucností a existencí přenesenou na vyšší pole činnosti, kde silná myšlenka je obrazem, světem i krásnou skutečností.

Z jeho vědomí bude vycházet osvícení duchům a bytostem nižším. Mnozí dnes v něm na Zemi žijící a působící stanou se jim učiteli a vůdci v zastoupení a zmocnění Božím. To, co národu bylo dáno Libuší, oni dají podobným i jiným způsobem těm, kdo teprve začnou vstupovat v řád a organizaci společenství, v národy boží zabydlující neoživené, Duchem dosud neprolnuté vesmírné hmotné planety i říše z jemné kosmické éterické látky vyzařované vesmírnými slunci. Silné, zvláštní a ojedinělé spojení s Kristem v Jeho vrcholně záchranné činnosti i funkci soudní umožní vstup do úlohy rozhodčích, kteří spravují království Boží, určují místo, čas i cesty a míry šťastného prožívání osudu bytostí ve vztazích lásky.

Šťastný národ, šťastný člověk v něm, s nímž je hovořeno proroctvími tohoto znění. Jeho duchovní vzkříšení je jimi uskutečněno a čas je začne odkrývat a stavět do zřejmosti a viditelnosti. Na jeho čele zazáří znak příslušnosti k nejvyššímu Beránku Božímu, Jemuž otvíral cestu pro Jeho příchod k lidu Země. Otvíral ji utrpením v ponížení i velikosti zápasu o poznání pravdy, o její vstup do myšlení světa. Její rozžatá, vysoko zvednutá pochodeň byla podána do rukou bojovníkům božím a osvíceným myslitelům poslaným všem národům světa. Působili v nich myšlenkou vzdělanosti a poznání věcí Země a života, písmem i řečí připomínajících nutnost zušlechtění a obrody člověka jako jedince i národů ve společenství míru a soutěžící činnosti na poli vědy a mystiky.

Pochodeň světla podaná národu Libušinu svítí však září nejčistší, a to od chvíle mučednictví Václava a Ludmily. V této první křesťanské matce a synu národa byla mysticky obnovena oběť Spasitele, Syna Ježíše Krista v účasti ženy – Matky, jež Mu v sobě Tělo zformovala a světu vydala. Od posvátné hodiny mučednictví Václava, jež lze chápat jako nové zabití Abela Kainem, onen zabitý obětovaný se spojil s pozemskými i duchovními osudy národa. A protože vše konal a trpěl v zastoupení Spasitele – jeho duchovní přítomnost mezi lidem je přítomností Krista uprostřed národa.

Jen toto podivuhodné, dosud neznámé, protože nesdělené mysterium, dalo a neustále obnovuje v národě onu pečeť zvláštní zvolenosti za obětní pole v dějinách programu spásy lidstva, za místo skryté, avšak silné působnosti Krista pro národy světa. Opona hmoty zakrývá jeho dění, průběh akcí záchrany a ochrany i ono velké světlo šířící se z místa pobytu národa, nad jehož hlavami se zjevují archandělé kryjící sebou přítomnost Krista.

Soustředí-li On svou pozornost na určité místo, vkládá v ně svou podivuhodnou, lidstvem nepoznatelnou strategii zápasu o člověka v jednání s ním i se stranou odporu. Dlouho skrývá své ruce přiložené k dílu a slova svých oslovení lidí vkládá do úst andělů ke sdělení těm, kdo jejich hlas slyší. Tak přetiše a přetajemně dlel v blízkosti národa ohlašován jen jeho utrpením, těžkými ranami stíhajícími jej v tomto století, že je lze nazvat novým časem Joba.

Přežil národ svou minulostí a stálým utrpením v Kristu zakotvený, Jeho účastí a blízkostí vyznamenaný a sílený, své těžké hodiny. Čas, který mu ještě v nich zbývá k přežívání, je jako matka v porodní bolesti. Zrodí to, co dosud bylo jen v Libušině proroctví živé a nesmrtelné: slávu, která se dotýká hvězd . . .

(Božena Cibulková, Cesty národa, 1972)

Kristus mluví k českému národu

Národe se mnou tak podivuhodně, tobě až k nepochopení spjatý zástupným obětním osudem –

Národe mající ve znaku pluh místo meče a jméno přemýšlivého dělníka životních polí, oráče půd lidského myšlení –

Národe duchovních Přemyslů a Libuší –

Národe se znamením velkých proroctví pro jejich naplnění, a proto ještě před vložením do kolébky pro ně posvěcený:

Každý, kdo práci s pluhem ducha konal v tobě rád, kdo pro ni trpěl tím, že ona sama o sobě je tvrdá a mozolná, i proto, že každou píď půdy pro zúrodnění mysli lidu musel nejdříve vybojovat na celém pluku černých andělů, kteří ji vlastnili a do ní seli símě zla –

Každý, komu krvácelo srdce v utrpení vlastním i nad celým národem –

Každý s čistým štítem dobra v zápasu s úklady a zradou zabodnutou jedovatým šípem do těla národa –

Každý, kdo volal ke svornosti, jednotě a bratrství uprostřed rozepří a rozpálených hněvů –

Každý, kdo byl hlasem volajícím na poušti: čiňte k pokání k příchodu Pána –

Každý, komu nedošla trpělivost ve vyčkávání, až mocí a láskou Krista přejde vláda věcí národa do jeho rukou –

Každý, kdo položil oběti za vlast v nepočítání kroků s jejich kříži a všech utrpěných ran, příkoří i vyhnanství –

Každý, kdo byl mučedníkem a trápen vlastním národem v nepochopení i ve zlé vůli vnuknuté ďábelstvím –

Každý, kdo nebral zbraně k řešení sporů, křivd a ohrožení sebe –

Každý, kdo se zachoval jako bratr i ve středu nepřátel –

Každý, kdo se zasvětil duchovnímu stavu z čisté lásky a touhy po Bohu –

Každý, kdo se vynucených bitev nezúčastnil s myšlenkou zabít a zničit –

Každý, kdo se uměl dělit o hmotné statky, vítat hladové, osiřelé, ponížené a pronásledované ve svém domě a zval je ke stolu –

Každý, kdo žil jako můj následovník mé cesty ku pomoci všem –

Každý hloubající nad Písmem v úctě a lásce k mému Slovu –

Každý modlící se za spásu všech i hovorem své duše se mnou –

Každý velmi trpící, velmi ponížený v chudobě hmotné –

Všichni žebráci pokorně prosící u prahu –

Všechny vdovy a sirotci –

Všichni rodiče opuštění, zapomenutí nevděčnými dětmi –

Všechny děti opuštěné otcem nebo matkou, trápené či přehlížené zlou macechou, příliš bité nehodným otcem –

Všechny stařenky a starci v neschopnosti kroku a opatření sebe –

Všechna srdce rozrytá bolestmi duše i těla –

Všichni praví národní buditelé –

Všichni osvícení a šlechetní obránci mateřské řeči –

Všichni u oltáře a na kazatelně sloužící Slovem Božím lidu a Kristu vyznáním Jeho díla spásy pro lidstvo, Zemi a vesmír –

Všichni nadšení, pro čistý vysoký ideál zanícení studenti –

Všichni moudří učitelé národa v jeho mladých pokoleních –

Všichni nezištní a obětaví lékaři –

Všichni tiší a vroucí myslitelé –

Všichni dobří pastýři starých časů –

Všichni výborní a pilní dělníci –

Všichni bdělí hospodáři nad úrodami i nad chovnými zvířaty –

Všichni hluboce a věrně milující –

Všichni statečně vytrvalí na těžké Kristově cestě v pokorném přijetí údělu kříže –

Všichni pokorní a doufající, nesoucí své srdce na dlani jako matka chléb svým dětem –

Ti všichni jsou Kristus v národě, jsou Jeho skrytou cestou životem člověka, v něm a s ním po boku i za něj, aby nemusel dlouho jít těžkou cestou a sám –

jsou Jeho prodlouženým utrpením –

jsou pokračováním Jeho oběti –

jsou Jeho slávou . . .

Duchovní národní dokument (1990)

Předmluva

Na výzvu duchovních ochránců, duchovních učitelů i vůdců národního života, žádajících vydání písemného dokumentu o lidmi neviditelném duchovním dění, které předcházelo a pak doprovázelo převratné proměny národních situací – je lidským způsobem a jen v náznaku vyjádřeno, co se dělo za hmotnou oponou zjevných a poznatelných událostí.

Člověk, jemuž byla Božím nečekaným dotekem dána vnitřní neobvyklá schopnost pro duchovní služby mezi lidmi a pro ně i úkol dosvědčovat skutečnost neviditelného, ale živého života v jeho dalších myšlenkových polích a dějových pohybech i formování situací za a nad známou hmotnou dimenzí – sděluje, co bylo dáno k poznání, chápání a porozumění z tajemství duchovního předchozího i současného dění.

V jeho široké nepřehledné rozloženosti dotýkající se problémů všech národů na Zemi, na první místo závažnosti, důležitosti a nezastupitelnosti, jsou kladeny vždy a zvlášť od poloviny tohoto století, duchovní dějové akty bezprostředně navazující a propojené s historií českého národa od samého počátku doby přemyslovské. Podle nevyzpytatelných úradků Boha je tento národ seskupen do lidského společenství zvlášť výrazných charakteristik k vyvinutí originálních modelů bytostné existence v rámci osobních i společných osudů, životních cest a všestranné činnosti. Promítají se až do nepostižitelných duchovních hloubek vložené podivuhodné symbiózy boholidství v projevech vysoké intuitivní moudrosti, spontánní citovosti, silné myšlenkové tvořivosti i v dělné účelné práci.

Mimořádně duševně i duchovně aktivní dispozice byly dány do základů národa nejen pro jeho vlastní rychlý vývojový pohyb a široké spektrum činnosti. Jejich účel daleko přesahuje a vždy v jeho existenci přesahoval rámce jeho vlastní osobité, samostatné identity. Zevní straně skryté národní fundamenty citovosti, moudrosti i smyslu pro vyšší i specificky duchovní děje a estetická krásna i mravní hodnoty od počátku sloužily a stále slouží Božímu plánu v civilizačním procesu lidstva; zvláště však konkrétnímu programu Krista pro radikální a velmi rychlou přestavbu života lidstva přesouvající dráhy myšlení a tím i dění do univerzálního dobra.

Tento přesun, který lze nazvat i náboženským pojmem spása světa, nezačíná dneškem jako zázrakem daným shůry bez lidského perného přičinění. Od prvního jeho náčrtu a pak protiskování se a tvárnění v pevně programovanou životní cestu lidstva, měl v sobě kód úzké až nejužší, až do symbiózy jdoucí boholidské spolupráce. Do této spolupráce Boha s člověkem na veledíle tvárnění života v Zemi od jeho počátků až po tento čas vyvrcholení vstupovaly národy starověké i nově se seskupující na všech obyvatelných kontinentech. Každý vnášel své do tehdejší a teď současné boholidské součinnosti, dříve pro základní stavbu života v Zemi, nyní pro její vysokou nadstavbu dotýkající se již existence duchovní, jíž lze dát to překrásné a přetajemné označení: království Boží.

Mezi národy novověké, které měly tuto Boží životní dimenzi připravovat, postupně realizovat a pak aplikovat na vesmírné planetární i hvězdná společenství jako potenciální prostory živého života, byl postaven národ nazvaný český. Jeho původ je podle historických analýz mýtický – tvořený lidovou fantazií. Toto tvrzení byť průkaznými materiálními fakty dokládané nic nemění na tom velikém a jedině významném: že je to lid, že je to národ, obdařený mimořádnou duchovní vlohou přijímat Božskou inspiraci do svých myšlenkových i citových polí. Jako první přijala do sebe, a proto i za národ a pro něj, tuto schopnost jeho pramáti po stránce genetické, vnější zakladatelka přemyslovského rodu a z něj vyšlého národa.

Je zcela vedlejší otázkou či pravdou lidské jméno této národní pramatky i označení slovanského kmene, z něhož vyšla ke své nezastupitelné úloze. To i s přihlédnutím k tomu, že i osobní i rodové jméno mají své duchovní analogické významy. Protože všechny duševní vlohy mají jim odpovídající a na ně navazující, s nimi propojené reprodukční zóny v mozkových úložných prostorách, i s kódy pro genetické posuny dispozic vnitřních i tělesných z generace na generaci, národ měl a stále ještě má vynikající možnosti projevení svých duševních i duchovních kvalit a dispozičních nadání pro ušlechtilý, důstojný život. Jím žije a působí od dob první přemyslovské dvojice téměř posvátné, a lze říci i plně posvátné posláním být v průběhu dějin národa a za každé jejich existence vysokým i krásným životním modelem, být nesmazatelným obrazem spojení i propojení lásky s moudrostí, citu s rozumem při tvoření nového, při každé přestavbě již dosaženého a vytvořeného ve vyšší, dokonalejší a krásněji formovanou životní strukturu.

Bohatě vybaven duchovními dispozicemi, zakódovanými v jeho životní základní i vyšší, duševní i tělesné podstatě, nastoupil přemyslovský rod svou službu, úlohu i poslání mezi národy a ve svém vlastním, jemuž už navždy zůstal prvním lidským otcem a matkou a podle svých jmen nesmrtelnými rodiči – prarodiči. Svou úlohu nastoupil uprostřed světa rozděleného na vládnoucí a poddané, bohaté a chudé, vzdělané v rámci tehdejšího stupně osvěty a vědění i negramotné otroky. Za této situace byl od počátku vystaven přemnohé a přetěžké zkoušce jak a do jaké intenzity prokáže svou úlohu dnes lze říci vrozeného demokratismu, touhy a spění k myšlení a tvárnění života svobodným vztahem lásky a míru i pracovní jednotou pro univerzální blaho.

Pro tyto zkoušky, od nichž nebyl nikdy zcela osvobozen, ale do nich opětovně vkládán, bylo dopuštěno, aby na něj – jako na modelový ušlechtilý strom – byl naroubován jemu cizorodý prvek s dispozicí negací. V určitém čase do přemyslovského rodu a tím do celého národa byly včleněny rody jiného dispozičního složení, jinak nebo negativně tvárněných lidských vloh, úloh i životního poslání na Zemi. Přemyslovské rodové, genezí národu předané velmi jemné dispozice pro dobro, mír, lásku a spění k duchovním hodnotám, dostaly tak přímo ochromující údery. V nejednom úseku dějin projevily se následky této rány a tím oslabení a útlum akceschopnosti vlohy pro dobro v myšlení i činu. Dynamické prvky negací převládly a donutily je k ústupu ze strategií dobré vůle, mírových citů a vytrvalých snah realizovat národ rozumu, srdce i ducha.

Tak ústup z pozic dobra vložil nejeden stín do minulých cest národa. Některý z nich přenesl se až k současnosti a vstoupil na její práh. Ta však vchází a již vešla pod vedení Krista. Jeho činná vůdčí pravice přetíná stínům cestu do dalšího života národa. Jeho duchovní vlohy pro dobro převzaté tajným, v životní silové a citové národní podstatě skrytým genetickým kódem z rodu Přemyslovců, mají proto volný průchod do myšlení a činů lidu celého Československa. Zajišťují mírové soužití i v individuálnosti a odlišné vyhraněnosti osobních charakteristik; i v mnohosti diferenciace myšlenkových pochodů nesmírným, nekonečným polem existence té kategorie, jejímž označením konkrétním je jméno člověk, národ, život, svět . . .

Duchovní dějiny národa

V přesném přelomu století tohoto, jímž končí golgotský věk lidstva a Země, bylo podivuhodným mimořádným způsobem – jaký má jen Bůh k dispozici a jakým se odevždy projevoval vůči člověku – zasáhnuto do lidských, hluboce neutěšených až tragických situací. Tragických tím, že válečná i poválečná silná koncentrace myšlenkového a skutkového zla, které jako prvek rozkladný a smrtící je absolutním ničitelem jsoucna, přesáhla bod únosnosti pro celou strukturu Země i s lidstvem, tvorstvem a přírodou. Vzniklo totální nebezpečí katastrof. Mohly se projevit novou strašlivou válkou nebo přírodní katastrofou původu globálního či navozené kosmickou příhodou.

Země přeplněná koncentrací negativně složených, rozkladně působících mentálních energií, ztrácí své zákonité funkce. Přechází do anomální pozice vůči kosmickým objektům protínajícím mezihvězdné i meziplanetární prostory. Ustane korigovat jejich dráhy v kritickém momentu, kdy se přiblíží k jejímu gravitačnímu poli, které přitáhne dobré i velmi nedobré do zemské náruče. Selhání Zemi daného samostatného ochranného systému, který ji udržuje v pevné pozici a celistvosti i v dešti menších i nebezpečně pro ni velkých objektů, by přineslo katastrofu, jejíž obdobou je tzv. potopa světa a pád Atlantidy – obě vznikly kosmickou příčinou. Zlo doby tehdejší a v době současné, poválečné, jsou děti zrozené stejnou matkou: až k bytostným kořenům porušenou, krajně deformovanou lidskou mentalitou.

Nebezpečí jí vyvolané viselo nad Zemí jako černé mraky globální bouře ohlašující se prvními závany vichřice obnovovaných, rozdmychávaných válečných psychóz.

Úděsný řád zla, jímž se ono pohybuje bumerangovou drahou, valilo na lidstvo vlny a vlny odplat zlým za zlé. Nebylo v lidských možnostech zastavit tyto řeky zla podemílající kořeny všeho živého v Zemi. A nová, tzv. třetí válka stála za jejími dveřmi – jen je otevřít a vstoupit na prahy a dál – novými zbraněmi ničit, co zbylo z války předchozí sotva ukončené jako hmotné hodnoty, jako základní lidské vztahy.

V ten těžký, strastiplný čas plný nebezpečí a nejistot, stal se podivuhodný, tajemný duchovní děj. Zjevily se, ukázaly se bílé, něžně krásné, duchovní, ale skutečné živé ruce velkého Neviditelného. Jeho jméno pro lidstvo, Zemi a vesmír je Kristus, V Božském pojmu Mesiáš, Vítěz, Přemožitel smrti. Stalo se tak v předpůlnoční chvíli mezi rokem 1949 a 1950. Zjevené ruce ve výmluvné zkratce a tak jakoby samy byly tajemným kódem zvláštní dějové a silové operace v Božském aktu vkládaném do Země, naznačovaly začátek konání, mimořádně velkou a významnou práci. Naznačovaly novou činnost Krista Jím samým vloženou do času, který nastal padesátým rokem posledního století, které ukončuje dvoutisíciletou etapu lidstva v Zemi.

Nastal velký začátek velkého duchovního dění. Nastal dosud neukončený, víc a více, šířeji a plněji rozvíjený duchovní děj, jímž a v němž Kristus zachraňuje z nebezpečí smrti život Země. Děje se tak před nic netušícím lidstvem zahleděným do problémů, do půtek, do situací ekonomických i ekologických. Neví, kdo je vyvádí ze slepých uliček, z nebezpečných spekulací a her se zbraněmi, kdo odvádí bílou Božskou rukou od okrajů propastí. Ten, který tak činí, je Poradce, Pomocník i Vůdce tichoučký. Neohlašuje se lidskými způsoby. Mluví, vede dialogy s duchovním vědomím člověka, s jeho myslí, kterou sám otevře proudům inspirujících svých myšlenek.

Náhle a nečekaně otevřeným pohledem duše na viditelně projevené ruce Krista symbolizující novou Jeho misi pro lidstvo, nastal úkol lidskými slovy interpretovat duchovní dění, jímž byla zahájena i rozvíjena od té doby až po tento čas. Nesmírně překvapujícím a mocně působivým byl děj, který lze nazvat otevření opony. Promítal se takto:

Prostor lidstva na Zemi toho času byl obklopen a zahalen tmavou až temnou, silnou a neproniknutelnou clonou. Zabraňovala jakékoli komunikaci, tím méně otevřenému dialogu s vyšší nadhmotnou sférou. Bílé ruce Krista se této clony dotkly. Byla v té chvíli oponou zakrývající neznámé jeviště jiného života. Bílé ruce Krista začaly tuto oponu rozhrnovat od středu do stran. Otevřel se nový úžasný životní prostor bez ohraničení, rozložený kruhově a do spirál vyúsťujících do nedozírných výšin.

Pohled do něho byl úchvatný, nepopsatelný. Netušený prostor byl živý, plný myšlenkových i dějových pohybů, citových projevů, prozářený a krásný.

Byly tam i jemné, ušlechtilé bytosti andělských tváří i celkového zjevu v živém vzájemném jednání a dialogu i v úzké součinnosti pro univerzální život. Jako člověku – lidstvu – byl jejich svět nedostupný a oddělen, tak ani těmto bytostem nebyl možný volný vstup do lidského prostoru.

Změněná situace dala průchod jejich radosti. Úsměv, vlídnost, laskavost ji provázely při spatření člověka na prahu dosud mu uzavřeného Božího světa. Kristem otevřen – již se neuzavřel. Opona (LK.:míněno komunikační) rozdělující dva velké světy života zmizela. Boží svět, veden Kristem, On sám a Jeho pomocné duchovní sbory, nastoupili cestu k lidstvu. Přinášeli mu osvícení, obrodu a obnovu jeho duchovní existence – život lásky a míru.

Tak roku 1950 byla zahájena a reálně začata nová mise Krista pro lidstvo, avšak univerzálního rozsahu a významu.

Úžas a ohromení vzbuzoval a stále vzbuzuje nesčetněkrát projevovaný a zdůrazňovaný fakt: nástup k této Boží akci, její počátky a pak rozvíjení po čtyřicet let, které uplynuly od této památné dějinné hodiny, byl začat v moravském prostoru České země. Je do ní nesmazatelně protisknut děj úvodní.

Stala se tak místem zvoleným za ústřední duchovní prostor Země nejen pro zrcadlení Božích programů současnosti i pro budoucnost, ale jako konkrétní a reálné středisko nové činnosti Krista v Zemi a pro národy i všechen lid.

Na děj úvodní navazovaly duchovní děje následně zobrazující rozvíjené a postupně realizované, život v Zemi zachraňující mise Krista. Dotýká se nejpalčivějších otázek a problémů, jejichž vyřešení se dávno vymklo z rukou lidstva ponořeného a již se topícího v následcích válečné, bojové a bratrovražedné minulosti i velkých osobních vin, rozložených po celé Zemi.

Od let padesátých až po tuto dobu duchovní děj za dějem a jeden výraznější a významnější druhého byly vkládány do České země a v ní zvláštními a výraznými duchovními způsoby promítány. Byl v nich jasně zřetelný význam a účel, pro nějž vyvstaly.

Ze všech vycházela ústřední motivace:

1. Zachránit lidstvo před zkázou mravní i fyzickou.

2. Dát mu možnost duchovního vzestupu.

3. Prodloužit existenci Země v jí dané zákonitosti i vesmírné funkčnosti, aby všichni v ní zrození mohli realizovat své vlastní i diferenční poslání i všem společné úkoly a služby životu.

4. Projít školami zkušeností, jak je umožňuje a dává modelová strana symbiózy ducha a hmoty v projevu a činnosti člověka.

5. Vypracovat se do vysoké funkčnosti i schopnosti vydávat lásku i v situacích, které ji téměř vylučují útočnou agresí světového i osobního zla.

Duchovním aktům vkládaným do Českého království (jak je duchovním termínem označován celý národní prostor, československá vlast a její lid) předcházely, je doprovázely a naplňovaly krásné a silné myšlenky nejvyšší Boží moudrosti, Boží lásky a vůle Všemohoucího.

Vydávaly poučení, vysvětlení pohledem do skrytých neviditelných působností Božích na Zemi i v kosmické univerzální říši.

Osvětlovaly příčiny lidských situací. Rýsovaly možnosti jejich změn k dobrému. Otvíraly akty velké milosti zvláštní, dané výlučně pro tento strastný čas a ve jménu Kristus, v Němž je a působí nejvyšší oběť Božství za člověka a celý vesmír.

Tyto akty milost Krista uskutečnila lidsky nepředstavitelným způsobem za skryté účasti a velké, silné a účinné pomocné činnosti andělské rozložené do dvanácti kategorií působnosti a specifičnosti.

Velké národní události a zázračné změny z nich vzešlé jsou výsledkem této úžasné, lidem utajené, neznámé, a proto neoceněné bohoandělské součinnosti. Je to dílo milosti, Kristem až do viditelnosti realizované.

Pod silnými dojmy ohromujících duchovních skutečností vyvstávaly vnitřní i slovy vyjadřované otázky: Proč Země česká, duchovně řečeno Království české, je zvoleno za centrální duchovní středisko velkých a milostivých Božích aktů pro lidstvo, pro národy, pro člověka jednoho i každého, i pro zemskou a kosmicky pojatou ekologii?

Odpověď byla dána Boží myšlenkou vyslanou k tazateli duchovní cestou nově otevřenou pro obnovu boholidských dialogů, jak byly zavedeny a přijímány v náboženských formách předkřesťanských. Zvlášť výrazně i jednoznačně ve starozákonní době přímým hovorem tzv. proroků s Bohem v krizových situacích národa, kdy bylo nutno lid vést, učit, oznamovat Boží záchranné, někdy i postihové akty za hluboká provinění, úchylky od zákonů a mravní úpadek.

Na závažnou otázku, možnou jen obnovením boholidského dialogu, k němuž došlo otevřením Božího života a světa člověku – lidstvu – byla dána závažná odpověď:

Historické kmeny a rody v určitém čase sdružené v území a státní útvar Velká Morava, vycházely genetickou posloupností z prvé skupiny bytostí soustředěných v původní zemské pevninové oblasti nazvané Gondwana. Její hmotná struktura byla vývojově hotova, ale převažovaly v ní éterické substance, dodávající průzračnost a zvláštní nadlehčenost, duchovní jemnost jejím tvarům; proto i bytostem, jimž byla zemskou pravlastí.

V této jemné sféře, ještě zcela neodpojené od duchovních, byly soustředěny bytosti s vyvinutým vědomím, rozumovou vůlí a myslivým principem, takže mohly být zahrnuty a vloženy do kategorie člověk. Božím úradkem byly určeny za vůdčí v cestách lidstva, za inspirované Boží moudrostí při každém vývojovém pohybu a přesídlení, v hledání a nalézání sídel a míst pro činnost lidskými dispozicemi tvořit, měnit a zdokonalovat. Rozptýlily se po Zemi k založení civilizačních středisek, základně jednotných i s prvními náznaky odlišnosti a osobitých charakteristik.

Z těchto po Zemi rozptýlených vznikla rodová společenství – různou formou vládnoucí dynastie knížecí, královské i velekněžské – pospolitost kmenová a pak i národní celky s ohraničeným územím.

Z vynikajících tehdejších osobností byl vyčleněn určitý počet zvlášť nadaných duchovní vlohou komunikovat myšlenkovou i intuiční cestou s vyšší životní dimenzí – s Boží stranou života. Ta, ač svěřila Zemi lidem do autonomní správy, vždy zůstává jako nejvyšší nad ní bdící, ji ochraňující, o ní však rozhodující v každém posunu času i dění, jehož vůdčí nitkou je spění k Božským cílům, o nichž není lidské představy.

Vyčleněná skupina dnes lze říci profesních odborníků byla uvedena do úlohy zakladatelů rodu se specifickým posláním být modelovým lidským společenstvím pro tu či onu dobu a zemskou i kosmickou situaci. V tehdejší době i hvězdné a planetární okruhy měly svoji důležitost.

Byly obrazem seskupování silových vlivů působících na tehdy ještě nehotovou, nezpevněnou psychickou i tělovou skladbu. Teprve procesem vnitřního i tělesného zrání lidství v člověka schopného samostatnosti tyto kosmické vlivy ztrácely svůj význam.

Sestupem Božích sil v Kristu do Země a k člověku jejich působnost ustala, jestliže ji člověk záměrně nevyvolává k aktivitě osobním silným zájmem o svou budoucnost viděnou zrcadlem polopravd.

V časovém a situačním přehledu, kdy Boží program žádal, naléhal na urychlení spásného procesu do prvých stupňů realizace zušlechtění lidstva na Zemi, stalo se, že určitý počet vybraných rodů a kmenů byl uveden do zvláštně utvářené zemské krajiny vyznačující se speciálně ojedinělou silovou sestavou. Byl povolán k úkolu založit duchovnělidskou kulturu nazvanou slovanství – pojmem naznačujícím zvlášť výraznou a silnou vazbu a tím spojení s nejvyšším Božským tvůrčím principem, s tajemným tvořivým Slovem – mocným Logem.

Duchovnělidská civilizační a kulturní forma v duchovním pojmu a významu slovanská, rozložila se do několika středisek. Z lidských skupin, jejichž úlohou bylo tato střediska vytvořit, staly se postupem času slovanské národy. Každý z nich měl a má své dějinné poslání, úlohy a úkoly i vlastní vývojový proces.

Ty, kterým byly svěřeny zvlášť důležité úlohy a těžký úděl zápasů o životní prostor,území a sjednocování kmenů i rodů, vybudovaly velké, hlavní a již historické sídlo a prvou státní formaci.

Zrodila se Velká Morava, pevná existenční základna pro stavbu duchovní i lidsky pojaté a tak i žité slovanské kultury. Prostor pro ni široce rozložený byl stanoven nejvyšším Tvůrcem již v první etapě tvárnění Země pro život lidstva formovaný do národních společenství rozdílných mentalit.

Slovansky, tj. duchovnělidsky fundovaný životní prostor byl vsunut mezi velké řeky, do jejichž vodstva hned při sestavování jejich kvalit a energetických kvant byla vlita podivuhodná, přímo posvátná duchovní životodárnost. Podobá se a v mnohém předčí tu, jíž byly obdařeny řeky Nil, Ganga a Jordán.

Posvátnou duchovní životodárnost v sobě chová řeka Morava, Vltava, Dunaj. Ve slabší působnosti je dána i jiným slovanským řekám.

Mezi lidskými bytostmi, jejichž pravlastí byla ještě poloéterická pevnina Gondwana, nacházela se dvojice s výlučným posláním, pro něž ji lze nazvat slovanskými prarodiči.

Do její genetické struktury byl zvláštním Božím znakem vložen duchovní gen uschopňující a umožňující ničím z lidské strany nezrušitelné spojení s Boží jsoucností, s existencí Boha. Toto nejhlubší spojení je hlavním tajným znakem bytostí vzešlých generačním postupem z ojedinělé dvojice, zvolené pro předání výlučného genu nevyzpytatelným úradkem Tvůrce životních osudů, nejvyššího Programátora životních poslání každého ze všech živých.

Tajemství této duchovní geneze trvá a je v působnosti nezávislé na čase a situacích slovanských národů a jejich lidu. Ze slovanských prarodičů obdařených duchovním genem aktivních duchovních dispozic vzešel lidský rod moravského Svatopluka a českého Přemysla.

Tyto dva rody se postupně propojovaly, nejdříve duchovními složkami, v nichž působily dispozice vůdců, králů, soudců a učitelů. Spojováním rodů s rody i stránkou tělesnou vznikla nová národní kvalita. V ní duchovní geny zůstávají nedotčeny i s jednotlivými znaky pro vyhraněnost duchovní i lidskou zvláštnost slovanské psychiky.

Tisícileté genetické propojování moravského a českého lidu nejen přímými sňatky, ale i společnými zápasy o životní prostory, o národní kulturu a samostatnost jazyka, spojilo je v národní jednotu.

Dva rody hlavní a k nim přidružené a postupně připojované další již z geneticky vzdálenějších větví a také kmenové skupiny jiných označení, ale v podstatě s příbuznými znaky, slučovaly se pod jedno všemi přijaté a uznané vedení a do společné civilizační i kulturní koncepce a formace. Staly se v průběhu dějinného vývoje širokým společenstvím s označením Království české.

Toto označení přetrvalo a překlenulo čas změn územních, státních formací a vládních systémů. Skrývá v sobě hluboce duchovní význam daleko přesahující lidské pojmy a významy věcí a dění v lidském smyslu slov a výrazů. Je to duchovní pojem neohraničeného významu.

Znamená nadřazenost ducha nad hmotou, jeho vládu ve všech a nad všemi věcmi lidského života formovaného pozemsky i v dalších existenčních sférách. Je podivuhodně vztahově složenou analogií pojmu království Boží, jehož obsahy, formy realizací, jejich významy, cíle a všechna tvůrčí činnost jsou nepředstavitelné hmotou omezenému chápání života. Přesto však jsou posvátným proroctvím, přímým zaslíbením vysoce dokonalé harmonické souhry všech věcí a dění, kvalit a hodnot, vztahů bytostí i jevů.

Příměrem této duchovně až božsky pojaté a realizované vesmírné budoucnosti lidstva je ten vznešený, mnohoznačný výraz společné národní řeči: Království české. I když pojem království je zdánlivě překonán novými výrazy a označením novodobého uspořádání národních formací a státních systémů vedení bohaté reálné činnosti i její filozofické nadstavby – duchovní význam tohoto pojmu trvá.

Odpovídá tomu překrásná, duchovně hluboká symbolika státního znaku. Orlice je znamením božsky složeného a božsky silově fundovaného i působícího programu národa přijatého z pramatky duchovnělidského slovanství – bytosti lze říci tajemně mystické, neboť žijící v předhistorické době tzv. Gondwany.

V mnohém je podobná až totožná s Libuší, Bohem posvěceným ženským principem pro výlučné poslání být ženou zakládající Prahu – práh a bránu budoucího království Božího – matkou pokolení jako jeho předvoje a prvotiny v Zemi – být první královnou Království českého v duchovním obraze budoucnosti, k níž ono jednou dojde a do ní vstoupí s lidem svým a pak se vším.

Znakový lev symbolizuje, co z duchovního slovanství vzchází: výsostná suverenita ducha vznikající ve středu srdce a vyrůstající z hrudi stříbrné orlice, jíž je láska, mateřská ochrana i síla národa v každý těžký a kritický čas. Koruna na hlavě lva je silným svědectvím, že duchovní pojem Království české ve skutečnosti svého významu bude uchován až do konce hmotného světa i dál a dál. Žádné nové struktury evropské či světové nenaruší, nezruší tento Bohem stanovený fakt.

Znak slovenský, který se znaky Čech a Moravy tvoří podivuhodnou jednotu hluboké symboliky, naznačující poslání duchovního slovanství mezi lidstvem, je zvlášť výmluvný. Tři spojené hory s nejvyšší uprostřed znázorňují tři stupně poznání: poznání lidské, poznání duchové, poznání nejvyšší – božské. Tyto stupně v již začaté, v budoucnu teprve plně realizované působnosti na život, dá pevné vítězství nad zlem všude, kde jsou jejich zápasy spojené s bolestí a smrtí. Symbolem tohoto již nezcizitelného vítězství je vznešený dvouramenný kříž. Je znamením navršené oběti Krista v Jeho výsostném Božství i ve spojení s člověčenstvím, které do sebe pojal pro jeho znovuposvěcení a vstup v dokonalost.

Všechny národní symboly jako předobrazy současných i budoucích skutečností reálně v určitém čase uvedených do života lidu, z jehož duchovní úlohy vzešly a k němuž znovu a znovu spějí, jsou dílem nejvyššího Tvůrce a vůdce národů. Tají se v nich program věků věčné tvorby Láskou a Moudrostí.

Duchovní národní současnost

Dějinné Království české v průběhu času rozdělované i přímo trhané z vnějších stran na kusy, se svým pojmenováním i dávnou realitou postupně vytratilo z povědomí jeho lidu. Zůstalo jen historickým záznamem své velké minulosti, objasňované dostatečně i nedostatečně dějepisnými výukami.

Na skryté, duchovní Království české však čas nesáhl tvrdou rukou rozvratů a ničitelských gest zlých vládců. Je zachováno celé a tak, jak je stvořil Bůh svou výsostnou vůlí pro poslání:

1. Tvořit a sloužit rozvoji života.

2. Aplikovat životní hodnoty sterým způsobem duchovním i lidským na každou současnou situaci.

3. Být duchovní avantgardou na vývojových cestách hmoty a Země i národního společenství.

4. Být vždy v popředí i prvním na místě tvořící se progrese lepší budoucnosti i v procesech uzavírání minulosti a vymaňování se z jejích křivých cest, omylů a chyb i celkové lidské nedostatečnosti.

5. Být pevnou strukturou duchovních sil a mocí i působností Božího dobra a lásky v určitém počtu k tomu povolaných duchů ve jménu člověk a za jejich pobytu v Zemi i v dimenzi nadhmotné.

Tito povolaní jsou neviditelnou duchovní jednotou, kterou do jednoty formuje a vkládá sám Bůh. Do ní i uzavírá čas potřebný k vyvinutí vyššího lidství, k němuž nejvyšší moudrost se spojuje srozumem člověka a láska Boží s jeho srdcem.

Oběť Krista za lidstvo se ztotožňuje s bolestnými osudy národa podobnými křižování duše i těla. Jsou nazvány osudy obětními a jako takové vyzvednuty do kategorie vysokých smírných a vykupujících hodnot.

Je univerzální zákonitostí, že každý vývojový i rozvojový pohyb musí být podroben zkoušce dostatečnosti silových i specificky duchovních kvant a kvalit opravňujících i zabezpečujících realizaci. Vývojovým pohybem je každá do nesnází a ostrých protikladů vložená situace osobní, národní i světová. Ani neviditelné, zvláštní Boží přízni se těšící až omilostněné Království české není z této zákonné přísné direktivy vyňato. V průběhu dějinných dob bylo podrobeno nejtěžším zkouškám uvaleným na ně národními situacemi, tísněmi tlaků vnitřních sporů i útlaků z vnějších stran jako na územně malé lidské sídlo překážející expanzím vládychtivých států a jejich suverénů.

Nelze říci, že by ze všech zápasů lidsky projevených vyšli vítězně všichni, kdo toto duchovní Království české tvoří, zastupují před Bohem a zemským světem je reprezentují civilizačně, kulturně i nábožensky tvořivou prací. Mnoho zůstalo zanecháno na cestě národa jako dílo nedokonalé, nehotové, jako duchovní dluh Božím zákonům života. Přenášen ze století do století nahromadil vysoké překážky k Božským cílům vytýčeným národu nejvyšším Programátorem ve jménu Kristus pro jeho současné i další a nové poslání mezi národy Země i výše.

Touto výší jsou životní dimenze jemných silových i prvkových struktur. Lze je nazvat velkým sídlem či střediskem lidstvu neznámé civilizace andělské pro harmonickou souhru životních vztahů a jevů v ní. Tuto specifickou existenční formu vytvářejí nesmírně inteligentní bytosti.

Způsob, jímž ji realizují filozofií, věděním, činorodou činností a širokou škálou služeb životu, je z největší části i zcela skrytými přípravami na univerzální integraci v měřítku zemském i vesmírném, nese i přímo určuje nutnost vyjít ze clon tajemna a pohlédnout do tváře neznámých skutečností, které mohou dát vyšší poznání a osvětlit situace světové i specificky národní; zvláště ty, které projevují téměř průkazně mimořádnou ochranu, péči a vedení Boží tohoto lidu, který integrací slovanských i k nim připojených rodů stal se Královstvím českým.

Nejbližší skrytou skutečností stojící v pozadí tohoto dění je tento fakt:

Celý prostor, celé území, předhistorické i historické národní dějiny jsou od počátku své zemské existence v Zemi viditelnou součástí andělské duchovní sféry. Tato skutečnost trvá i v této současnosti. Celé dějiny národa a lid, který je tvořil osobními i společnými osudy, jsou od počátku v ničím neporušeném vedení vysokými vůdčími osobnostmi bytostného, duchovního i božsky fundovaného andělství. Jako ony jsou přítomny svými myšlenkami v moudrosti a lásce i ve tvůrčí vůli nejvyššího Dokonalého, tak do těchto vysokých rovin vedou i přímo zvedají celý národ svěřený jim do péče a ochrany.

Zasvěceny do jeho duchovního poslání všestranně andělsky a účinnými prostředky svých sfér, napomáhají k jeho včasné a plné realizaci a se zvyšovanou intenzitou již déle než tisíc let.

V jejich průběhu se přetěžký úděl útlaku, tyranie, ponížení, násilím donuceného podrobení se zvůli zla stal až mysticky pojatou obětní misí národa za národy blízké i územně vzdálené, zatížené válečnými vinami v dobách minulých i nedávných. Prožívání a naplňování této obětní mise stalo se hlavním posláním národa v konkrétních podobách zvláště v době zvané reformační, pobělohorské, buditelské, i té již nedávno poznamenané válečnými i poválečnými tragédiemi; zvláště však po čas současných, lze říci včerejších hrůzovlád.

Obětní mise národa byla dlouho tajemstvím. Vyvstala úradkem Boha, který utrpení vyzvedl na nejvyšší místo životního prožitku. Jeho vliv a účin na život a na bytosti je tak mocný, že vykoupí, osvobodí z každé formy zla. Žádá-li Bůh tento vrcholný prožitek na bytosti jedné či na všech v národě, sám všechny předchází a vždy první a před nimi i uprostřed nich určený prožitek utrpení prožívá ve jménu Ježíš Kristus. Proto národ, jemuž je uložena obětní mise, je spojen Božsky silným svazkem s Kristem, který s ním spolutrpěl, provázel křížovou cestu staletími až k těmto dnům. Jsou to dny duchovně analogické těm, které nastaly po ukřižování Krista, po sestupu v hrobovou temnotu a výstupu z ní ve slavném Vzkříšení.

Ovoce kříže, jak lze nazvat tento velký, mysticky hluboký akt, je na národním stole.

Vyvstává otázka: Je skončena jako bohatě naplněná obětní mise českého národa ve jménu Království české?

Duchovní národní budoucnost

Národ s tak vysokým až výlučným posláním, jako je položení oběti za národy jiné, nemůže se zastavit u jednoho cíle, když život lidstva je cesta nekonečná, na níž není poslední, a proto uzavřený horizont života. Veden anděly od svého zrodu horami překážek a velkým polem trnů, posilován Kristem tiše a skrytě v něm přítomným jako spolutrpící a spolukonající statečné činy uprostřed útisků ze všech stran, inspirován Jeho moudrostí, která ví, proč, kdy a kam jít za nutným prožitkem bolesti i pro silný pocit vítězství nad zlem – došel k vytouženému cíli vzdálenému jeho očím, jeho srdci dlouhá staletí.

Cíl však zdánlivě velký roste jakoby byl živý. Stává se vyšším a vyšším, vyrůstají z něho nové vrcholy ideálů národních, všelidských i univerzálních. Žádají nová a ještě silnější vzepětí duše, intenzivnější lidské a duchovní úsilí, ještě obětavěji a pokorněji konané dílo národu určené k vydání nejen pro lid svůj a celé dnes Československem nazývané vlasti, ale všem národům a jejich velkým i malým společenstvím vyhraněného folkloru a charakteru.

Budoucnost, do níž národ dneškem vchází lehčím pohybem a krokem než kdy jindy vstupoval do relativně příznivých situací, ptá se hned na prahu:

Co přinášíš, český národe, do mých cest – co mi kladeš do kolébky, do vínku? Jsi nadán vzácnou, nevšední a velmi silnou duchovní vlohou. S tebou se v tvém duchovním poslání spojuje Kristus.

Tebe inspiruje Boží moudrost a v duši mluví láska. Co učiníš pro budoucnost, aby byla realizací Božskou?

Jak budeš myslet, mluvit i jednat, aby univerzální mír byl životem národů, od tebe začal jako dítě od svých rodičů? –

Kristus odpovídá za národ s Ním spojený v utrpení poroby zlem i ve vítězství nad ním:

Já, národ český, duchovní České království, přijal jsem od Boha a v sobě nosím, a svým životem, činností, službou a prací projevuji duchovní misi: Božské obrody života – Božské osvěty života -Božské služby životu, který je dnes i zítra, který je věčnou budoucností . . .

– V národním poslání nazvaném duchovní misí obětní za národy – byla tiše, přetiše působící a před očima lidí skryta jim neviditelná, avšak největší a mocí Boží vše konající mise Krista pro Zemi, její stvoření i vesmír. Jen proto, že je skutečností silně projevenou v přelomu století, že její činnost je soustředěna do Českého království pojmu duchovního i reálného území, že jejím zemským i kosmickým středem je Praha, kdysi mýtický, dnes však zcela poznatelný práh Božího království – nastal zázračný akt přeměny národního osudu. První krok do života lásky a míru . . .

Jen pravice Krista podaná lidu k povstání z všestranné pokleslosti, ke zpevnění kroku a posunu vpřed – jen silné impulzy a inspirace nejvyšší Moudrosti vedoucí bezpečně všechny národní činitele v aktu a do aktu přeměn úskalím, o něž bylo možno ztroskotat, i přímým nebezpečím úkladů o život – i neviditelná přítomnost vysokých andělských duchů národně vůdčích, ochranných i pomocných, jimž byly Kristem svěřeny silové i programové nitky a z nich vytvořené sítě organizací národních akcí, a oni je kladli do rukou lidských pracovníků i s kódy jejich účelů a iniciativ pro vedení a realizace záměrů – dotekem Boží lásky oživená, aktivizovaná citovost národní mentality – zrodila vlny nadšení, touhu hlubokou, pevnou a nepřekonatelnou po sblížení všech se všemi, po životě v řádu soužití, který lze nazvat duchovní demokracií – uskutečňuje se vstup Království českého do Království Božího.

Jeho práh, na nějž ho milost Boží pozvedla, je půda pevná a posvátná. Na ní již lze konat i rozvíjet další i vyšší roviny jeho poslání: nést sladké i těžké břímě duchovní mise pro národy i celý svět: misi obrody, osvěty i služby životu všech . . .

Český jazyk

Úradkem Božské lásky, moudrosti a pravdy –

Vůlí nejvyššího Tvůrce zákonů života –

Je učiněno, dáno a uzákoněno:

Jazyk český, požehnaný hned při vložení jej do dětské kolébky, od počátku určený k tomu být libozvučný, bohatý jemnými výrazy, tvárný a beze znaků negací –

je vyzvednut do prvenství a vložen do nadčasové působnosti, s níž jednou přestoupí s lidem, jemuž je mateřským, přes prahy hmoty

dál, vyjadřovat jeho duši, myšlenky a city, poznání a vědění.

Je mu dáno být jazykem nebeským, neboť andělé připojili k němu své hlasy a nazvali jej andělskolidskou řečí.

Je bránou, přes niž vchází Kristus k vesmíru se svou láskou, se Slovem milosti.Tak je stanoveno – tak je Boží pravdou.

(Dekret první, Den národů 17, 1989)

Poselství českému národu

Buď slyšeno duchovním srdcem poselství českému národu, promlouvané Božím slovem.

Buď přijato duší národa a vloženo do její paměti k uchování jeho znění po dny současné i budoucí, neboť z něj vyzařuje síla a láska pro její lid, přírodu, pole i užitečné tvorstvo pod jeho sluncem.

Slyš, český národe,

jsi silným, pevným a odolným stromem vyrostlým na výspách,

vystaven drsnosti i útočnosti zlých vichřic a bouří, dějinným nepohodám, nebezpečím smrtelným, hrozícím ti ze všech stran.

Bůh tě postavil do ohniska neklidu v tento čas účtování se vším zlem národů při sčítání jeho kořenů, při měření hloubky a šíře zlem zakalených i mrtvých vod v oblasti myšlení, v místech citu.

Bůh obnažil tvou duši, aby pocítila ostrost trnů, tíži kamenů situací tvých i všech národů.

Bůh ti dává dýchat ovzduší zločinů zrozených v duších bezútěšně zpustošených dlouhou přítomností démonů v nich.

Bůh ti dal prožít utrpení člověka, na jehož šíji stojí neodbytná smrt duší – vláda nevěry.

Bůh ti uložil nejtěžší zkoušky tvé vyspělosti i nedokonalosti, jak která ukáže velkou či maličkou míru sebe.

Bůh tě podrobí ještě velkému tlaku, četným útokům tvárnit život dobra uprostřed odporu jeho idejím a kráse.

Bůh tě má za rukojmí za národy slovanské i evropské, že je nestrhne bouře spravedlivých i neoprávněných revolt k nové hře s válkou.

Všechny národy se mohou i opakovaně dopouštět chyb, negací i velmi zlých projevů; s tím počítá Božská předvídavost, je připravena na klopýtání doleva i doprava.

Ty však, český národe, stůj na místě své duchovní cti. Jsi cestou vkreslenou Boží pravicí do tvých dějin linií rovnou a pevnou. Neodstup od úkolů prostředníka mezi nebem a lidským světem.

V tobě je uloženo vše, co národy Země potřebují pro výstavbu Božího domova. Z pokladů božských hodnot života v tobě uložených právě pro tento čas, je dáno a bude dáváno všem Slovanům, všem Evropanům, i těm za oceány i v sibiřských dálkách, pustinách, himalájských horách i v ledovcových zónách světa; především však, a na to buď pamatováno, všem izraelským shromážděným v pospolitost i rozptýleným mezi národy i na cestách stálého poutníka . . .

Bylo řečeno prorokem: Bázeň předchází Hospodina. –

Ty, český národe, prorokuj a vyslovuj myšlenku: Činorodá láska předchází Krista. –

Jsi tímto žádaným předvojem – buď jím do konce tohoto světa!

(Den národů 17,1989)

Promluvy andělů o České zemi

Řekli andělé: Nechť je slyšen i náš projev o České zemi, o jejím tajemstvím oblitém prostoru, který může vytvořit jen Bůh. Je složen ze sedmi existenčních vrstev jako dům o tolika podlažích. Mezi nimi je vsunuta fantasticky geniálně sestavená existenční sféra andělů, která však nemá trvalé prostorové zakotvení. Je nepředstavitelně lehce přenosná, přesunutelná jako zvláštní samostatný objekt či budova do určitého místa za pracovním, studijním či zcela služebním účelem.

Tato sestava podivuhodné výlučnosti je mimořádným životním darem Boha Stvořitele zdánlivě malému prostoru, jemuž od počátku Země je určeno být místem, kde ve vrcholné a konečné fázi dějin spásy dojde k absolutní události. Bude to univerzální setkání se všech duchů božích, vesmírných, nebeských i zemských, podsvětních i z oblastí temných – s Bohem a Pánem života, který přijal jméno Kristus, aby se učinil blízkým, přístupným i nejmenšímu stvoření, kterému teprve budoucí vývojové dění dá velikost a význam. Setkání všech se všemi v podobách, v nichž se každý pohybuje na svém místě, stane se bez předchozího oznámení.

Místo, do poslední chvíle známé jako Česká země, Česká republika, ukáže se být nesmírným duchovním prostorem bez viditelných hranic. K zástupu na něm shromážděným připojí se lidstvo, a to ve stavu, v němž se nachází jako bytosti již dobré i dosud negativní i s názvem zlé. Je vš

Český národ – Ze spisů Boženy Cibulkové

© Božena Cibulková
(Poznámka Ludmily Kozáčkové: Božena Cibulková vnímala národ český a slovenský v mystickém spojení)

Autor článku: Božena Cibulková

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk