Beverly Engel: Citové (emocionální) zneužívání

391
Foto: Pixabay.com

Je zřejmé, že emocionální zneužívání se v naší kultuře stalo epidemií. Přitom je však tou nejméně chápanou formou zneužívání. Na rozdíl od sexuálního zneužívání nebo domácího násilí se o tématu zneužívání citového téměř nehovoří. Jen velmi málo lidí ví, co citové zneužívání obnáší, a ještě méně lidí si je vědomo toho, jaké může mít následky. Přestože je počet lidí, kteří trpěli emočním zneužíváním jako děti, sami začali někoho citově zneužívat a nebo se nacházejí ve vztahu s někým, kdo je citově zneužívá, přímo fenomenální, jen velmi málo z nich si je vědomo toho, jak hluboký dopad má toto zneužívání na jejich život.

Věřím tomu, že když budeme pomáhat jednotlivcům i párům, aby zneužívání ukončili, začneme vychovávat děti, které již v budoucnu nebudou dále šířit toto zneužívání, ať už slovy nebo chováním. Tím se sníží míra výskytu emocionálního zneužívání. Přestože ty, kdo nás zneužívají, považujeme často za monstra za hranicemi chápání, během let své práce se zneužívanými lidmi jsem se dostala i k těm, kdo sami zneužívali a získala jsem od nich mnohé vhledy a začala s nimi soucítit. Zjistila jsem, že mnozí z nich neztrácejí kontrolu záměrně, ani záměrně nechtějí s nikým manipulovat nebo někomu ubližovat. Většina z nich byla ve svém dětství citově, fyzicky nebo sexuálně zneužita. Abychom prolomili cyklus tohoto zneužívání, je třeba, aby na sobě pracovaly jak oběti zneužívání, tak i ti, kdo zneužívají.

Přestože je nejčastějším scénářem zneužívaná žena a muž tyran, stejně tak existují oběti mezi muži, kteří jsou citově zneužíváni svými partnerkami. Všichni potřebují pomoc. Ženy, které zneužívají muže, si často vůbec nejsou vědomy toho, že svým chováním ubližují svému partnerovi nebo že jím ničí celý vztah. Muži, kteří jsou takto ženami zneužíváni, si často vůbec nejsou vědomi toho, že k tomu dochází, a nebo si to nechtějí připustit, protože by to pro ně znamenalo hrozbu zesměšnění před druhými nebo obvinění, že nejsou “dost chlapi”. Citové zneužívání se rovněž vyskytuje jak v heterosexuálních, tak i v homosexuálních vztazích.

Zjistila jsem také, že existuje obrovský počet lidí, kteří trpí citovým zneužíváním ve vztazích s osobou s hraniční poruchou osobnosti. Mezi její symptomy patří časté emoční výbuchy, radikální zvraty a výkyvy nálad, přehnaná očekávání a sklon obviňovat druhé za své vlastní problémy – to všechno přitom patří mezi formy citového zneužívání. Velmi často se tento problém objevuje u gayů a lesbiček. Mnozí lidé s hraniční poruchou osobnosti se cítí zmatení a stydí se za své chování. Ti, kteří si uvědomí, že druhé zneužívají, mohou začít rozumět sami sobě i svému chování a časem to také překonat.

Samozřejmě i oni bývají emocionálně zneužíváni. Jejich sklon se rychle a intenzivně zamilovávat a navazovat rychle vážné vztahy, kvůli kterému nejsou schopni vidět varovná znamení, může být snadno využit potenciálním zneužívajícím partnerem. Je pro ně tedy dobré se naučit čekat, zpomalit a nejprve partnera či partnerku delší dobu lépe poznávat, než spolu navážou bližší vztah, a také se k nim nestěhovat, aby neskončili izolováni od všech ostatních lidí a ve vztahu se nakonec neztratili – což je jeden z důvodů, proč zneužívané oběti nedokážou od svých partnerů odejít. Tito lidé se potřebují naučit nastavovat si pevné hranice a rozvinout si silné vědomí sebe samých.

Většina lidí, kteří jsou ve vztahu citově zneužíváni, se cítí zaseknutí, zoufalí a bez naděje. Rádi by pochopili, co se děje, ale nevědí, kam se obrátit. Mnohdy vyhledávají manželské a vztahové poradny, ale často bývají zklamáni. Oběti emocionálního zneužívání si většinou vůbec neuvědomují, že jsou zneužívány, a místo toho se snaží najít chybu v sobě, která podle nich vztah kazí. Protože citové zneužívání může být velmi nenápadné, je také velmi obtížné pro terapeuta ho odhalit. Rozpoznání a ukončení citového zneužívání vyžaduje od terapeutů speciální vědomosti a dovednosti, které často nemají. Navíc se tyto páry navenek chovají co nejlépe a nedávají vůbec najevo, co se u nich opravdu děje, když se za nimi zavřou dveře. Dochází k tomu, že oběť zneužívání je považována za “toho, kdo má problém” a ten, kdo ji zneužívá, toho využije, protože se od něho odvrátí pozornost. Navíc si tím ještě podpoří svůj dojem, že on je ten, kdo je v pořádku.

Mnohé televizní talk show a vztahoví guru neustále vzkazují lidem, že vyřešení problémů ve vztahu je většinou jen otázkou lepší vzájemné komunikace a úcty k rozdílům mezi partnery. Pokud však jeden partner druhého emočně zneužívá, je úplně jedno, jak moc se snaží o svých citech komunikovat, jak dobře porozumí rozdílům mezi pohlavími, nebo jak moc se snaží být tolerantní – problém nezmizí. Ve skutečnosti se oběti zneužívání stanou ještě více zmatenými a ještě více pak pochybují o tom, zda vnímají skutečnost správně, když poslouchají ty, kdo jim nabízejí rychlé odpovědi a řešení. Co je ještě horší, někteří odborníci na vztahy tvrdí, že se člověk může změnit už pouze tím, že se ke změně rozhodne. Jako by jim unikl fakt, že taková chování jako je emoční zneužívání nebo umožňování tohoto zneužívání mají hluboké a dalekosáhlé kořeny, které se v nás usadily již v rané fázi života. Říkat člověku, že si zneužívání sám vybral nebo že si sám zvolil někoho zneužívat, ho nejen uráží, ale může to pro něj být přímo zničující.

Oběti citového zneužívání ve vztahu postupně a pozvolna ztrácejí důvěru v sebe samé, jejich sebevědomí se nenápadně rozpadá a jejich vnímání sebe samých se stává zkresleným – přičemž si vůbec neuvědomují, že se něco takového děje. Ani jednotlivci, ani celé páry si nemusejí uvědomit, že se nacházejí ve škodlivém vztahu, přestože spolu neustále bojují a trpí ponižováním, strachem nebo hněvem celé roky. Mohou uvěřit tomu, že tak to prostě ve vztazích chodí nebo že muži či ženy prostě takoví/é jsou nebo že všichni muži a ženy prožívají úplně to samé. Páry, v nichž dochází ke zneužívání, tento fakt popírají, nadlehčují, znevažují nebo označují za pouhá “rafnutí”, i když přitom jeden z nich (a nebo oba) získává vážné psychologické následky. Dokonce i ti, kdo si jsou vědomi toho, že jsou zneužíváni, hledají chybu v sobě a snaží se partnera omlouvat. Neuvědomují si, že čím více partnerovi dovolují toto zneužívání provádět, tím více přispívají ke zničení celého vztahu. Citové zneužívání je jedním z hlavních faktorů, které vytvářejí dysfunkční vztahy a které patří mezi příčiny rozchodů a rozvodů.

Když si obvykle lidé představí pojem emoční zneužívání, napadne je vzájemné ponižování nebo kritizování partnerů. Emoční zneužívání však zahrnuje mnohem více forem, než je slovní zneužívání. Citové zneužívání můžeme definovat jako jakékoli nefyzické chování, jehož účelem je ovládat, zastrašovat, podmaňovat, shazovat, trestat, ponižovat nebo izolovat jiného člověka prostřednictvím jeho degradace, ponížení a vyvolání strachu. Existuje široká škála různých forem zneužívání od slovního (urážení, shazování, neustálé kritizování) až po nenápadné taktiky jako jsou náznaky výhrůžek, manipulace nebo nedopřávání uspokojení.

Zde jsou některé nejčastější formy citového zneužívání v intimních vztazích:

– Ponižování a degradace druhého člověka
– Snižování hodnoty druhého a jeho odmítání
– Dominance a kontrola nad druhým
– Souzení a kritizování druhého
– Obviňování a vyčítání
– Přehnané požadavky a očekávání
– Citový odstup a “ticho”
– Izolace

Citové zneužívání může také obnášet i méně zřejmé formy jako např.:

– Nedopřávání druhému pozornosti nebo náklonnosti
– Nesouhlasné, odmítavé, pohrdavé nebo povýšené pohledy, poznámky či chování
– Trucování, špulení úst
– Projekce a/nebo výčitky
– Jemné výhrůžky, že partnera opustí (fyzicky či citově)

Emocionální zneužívání se neodehrává jen v podobě chování lidí, ale také v jejich POSTOJÍCH. Proto do své definice musíme zahrnout kromě chování také postoje. Osoba, která někoho citově zneužívá, nemusí vůbec nic konkrétního činit, aby ho mohla zneužívat. Stačí zaujmout takový postoj. Zde je několik příkladů:

– Přesvědčení, že by se druzí měli chovat tak, jak chtějí oni
– Nevšímání si pocitů druhých
– Nezájem o pocity druhých
– Přesvědčení, že všichni ostatní jsou horší než oni
– Přesvědčení, že mají vždycky pravdu

Citové (emocionální) zneužívání je tedy jakékoli nefyzické chování či postoj, který má za cíl ovládat, zastrašovat, podmanit, shodit, trestat nebo izolovat druhého člověka. Přitom však existuje také několik fyzických projevů, které do této oblasti patří. Říká se jim symbolické násilí. Mezi projevy symbolického násilí patří:

– Mlácení dveřmi
– Kopání do zdi
– Rozbíjení nádobí, nábytku či jiných předmětů
– Divoké, nezodpovědné řízení auta, když v něm oběť sedí
– Ničení (a nebo vyhrožování zničením) věcí, které pro oběť něco znamenají

Stejně tak sem spadají i ještě nenápadnější formy násilí jako je vyhrožování pěstí či prstem, vyhrožování gesty či mimikou obličeje, a nebo chování, jehož prostřednictvím hrozí druhému zabitím.

Z knihy The Emotionally Abusive Relationship, Beverly Engel
překlad z anglického originálu: Magda Techetová

Zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/2017/06/citove-emocionalni-zneuzivani.html

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk