Hmotařství, smyslové požitky, bažení po nových a nových věcech, nových a nových požitcích a zážitcích se čím dál tím více stávalo novým náboženstvím lidstva. Bez ohledu na druhé, bez ohledu na bratry a sestry z rostlinné a živočišné říše, jimž tato planeta náleží stejně jako nám, bez ohledu na planetu Zemi a její křehký a nesmírně zranitelný ekosystém. A co víc, často i bez ohledu na chudé a méně úspěšné, kterým bylo k životu často dopřáno jen to nejprostší, a někdy ani to ne.
Smrt se stala tabuizovanou stránkou života, o níž se nemluví, která je vytěsňována na okraj a téměř zcela z pozornosti lidstva. Mnozí se k duchovnímu životu a kladení zásadních otázek o jeho smyslu dostávali až tehdy, kdy jim neúprosné stáří a smrt symbolicky klapaly na dveře. Tehdy těm prozřevším nezřídka docházelo, kolika nepodstatným věcem věnovali v životě svoji pozornost a že už mnohem dříve mohli své konání směřovat značně odlišným směrem.
Smrt však až na výjimky přicházela především ve stáru, i vážné nemoci typu rakoviny lidstvo v posledku zdolávalo chemickými cestami, se stále většími úspěchy. Špičková medicína léčila a stále léčí symptomy, příznaky, ne však příčiny.
Ani koronavir zvaný COVID-19 se tu neobjevil náhodou. Má mnoho podob i významů. Přichází – mimo jiné – jako hrozba, varování, lék, ponaučení i obranné opatření Matky Země. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na celou věc podíváme.
Není to tak dávno, co šestnáctiletá Gretka Thunbergová objížděla svět se svými ekologickými apely. Možná jednala občas naivně, možná s chybami, ale což, kdo z nás je bezchybný? Apelovala na jednotlivé vlády a země, aby přijaly radikální ekologická opatření v zájmu záchrany narušeného planetárního ekosystému. Ta musí být rychlá, zásadní, a netoliko kosmetická, aby mohla vést k úspěchu. Mnozí se jí za to smáli, četní ekonomové před podobnými nápady dokonce varovali – a hle, planeta si pomohla sama a vyslala své varování. Ekonomika se dobrovolně neomezila, leč nedobrovolně zastavila téměř úplně.
Toto varování může – kromě ekonomických škod – stát životy každého desátého člověka zasaženého tzv. koronavirem. Doposud je svým způsobem milosrdné a kosí především životy těch, kteří už jsou v závěru své pozemské pouti a mají už mnohé odžito, kdežto, povšimněme si, děti a mládež ohrožuje prozatím nejméně. Prozatím.
Nešetří však stoprocentně ani mladší obyvatele. Jistě ne náhodou. Právě těm totiž důsledně upomíná starou moudrost našich předků, na niž se v moderní době zapomnělo: „Pozor smrtelníče, neznáš dne ani hodiny! A tvá poslední může přijít klidně již zítra.“ Tedy volně přeloženo: „Nehromaď jenom smyslové požitky, nelpi jen na hmotě a zamýšlej se vážněji nad svým životem i jeho smyslem. I na tebe možná číhá smrt za rohem. A dříve a rychleji, než ji čekáš!“
Na otázky o smyslu života a jeho smysluplném a eticky správném prožití odpovídají po staletí nejrůznější světová náboženství a duchovní nauky. Jistěže tak činí i s mnoha prastarými předsudky a legendistikou, která se míjí s poznáním dnešní doby. Ale moudrý člověk si je dokáže snadno odmyslet a odfiltrovat. Moderní lidé však nahromaděnou duchovní moudrost lidstva poněkud infantilně nahradili bezpočtem hmotných náhražek, které jsou však jim nyní, v situaci, kdy jde o život milionům lidí na planetě, zcela k ničemu. Žádná z nich nemůže oddálit, ba ani ošálit smrt a nutné účtování se svým životem.
Současná krize je náročná a krutá, může však ve výsledku přinést i mnohá pozitiva a pomoci opravit a napravit to, co nefunguje správně. Má mimo dalších věcí napomoci lidstvu, aby se od primitivního hmotařství navrátilo k vědomí, že člověk je bytostí primárně duchovní, která je na této hmotné planetě pouze na dočasné návštěvě (jež může nečekaně rychle a předčasně skončit) a které zde rozhodně nebude donekonečna trpěno její sobecké a bezohledné jednání, neboť po akci následuje reakce a žádný čin nemůže zůstat beze stopy a bez odezvy.
Že člověk není bezmezným pánem Země ani Vesmíru, snad alespoň některým už konečně dochází. Pozdě, ale přece. A lépe někdy než nikdy.
Má-li mít současná krize svůj výchovný dopad, nemůže být bohužel krátká a trvat jen v řádu dní. Lidstvo by totiž opět brzy zapomnělo a záhy by se navrátilo k původním pořádkům i zlozvykům. Nebude však ani nekonečná, jistě se v řádu roku či dvou najde chemický protilék, jímž bude možno proočkovat a ochránit většinu populace.
Pokud však spolu s ním nebude následovat i důsledné ponaučení a revize dosavadních chybných vzorců jednání, nelze čekat, že nynější krize je tou poslední. Letošního roku přišlo poměrně mírné, a jak jsem již napsal výše, relativně milosrdné varování vůči lidstvu jako druhu, které možná bude stát životy desetiny nakažených osob, a to především seniorního věku. Nepřijde-li však potřebné ponaučení a vše se časem vrátí do stejných kolejí, může přijít v budoucnu varování mnohem důraznější, a ze světa nebude odcházet každý desátý, nýbrž jeden z deseti bude děkovat, že na rozdíl od zbylých devíti mu byl zachován život…
Moudří lidé nahlížejí pod povrch, ptají se po příčinách a v praxi vyvozují odpovídající důsledky. Sobeckými touhami a čistě hmotařským myšlením zatemněné jedince nemusí poučit vůbec nic. Snažme se patřit k oné první skupině a usilovat o to, aby byla ve společnosti co možná největší, nebo alespoň dostatečně hlasitá. Jinak je současná krize jen drobnou kapitolou v mnohem podrobnější a delší knize s týmž tématem…
Autor: Radovan Lovčí
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 240 Kč, na 2 roky 480 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednavky@ipredplatne.sk
