Od úsvitu sebeuvědomění duchovní myslitelé a vědci uvažovali o podobných otázkách naší existence: Kdo jsme? Odkud pocházíme? Jak jsme se sem dostali a kam jedeme?
Zatímco většina učitelů světových náboženství by nesouhlasila s konkrétními odpověďmi na tyto otázky, projevuje se zde opakovaný výskyt jednoho tématu – náš vesmír není prostě jen shlukem „mrtvé“ hmoty. Spíše je to obrovský, vzájemně propojený oceán inteligence.
Často slýcháme tuto teorii uváděnou jako velká „Jednota“, Zdroj, Bůh, Vědomí a seznam dále pokračuje.
V oblasti kvantové mechaniky fyzici postupně otevírají své oči možnostem vědomého vibračního pole, které proniká celým vesmírem.
David Wilcock ve své nejvíce prodávané knize Vyšetřování zdrojového pole klade otázku: „Mohl by být veškerý prostor, čas, hmota, biologický život a vědomí ve Vesmíru produktem zdrojového pole?“
Odvolává se na množství zvědavých pokusů, vedených vědci během minulého století, které dodávají této teorii na důvěryhodnosti. Na konci knihy je těžké vyvrátit existenci toho, co se nazývá „Zdrojovým polem“.
Zde uvádíme pět experimentů, jejichž cílem bylo dokázat existenci vzájemně propojeného vědomí pronikajícího vesmírem.
1. Dr. Cleve Backster zjistil, že rostliny vnímají ohrožení a mají mimosmyslové vnímání
Cleveland Backster byl výzkumníkem a specialistou CIA, který pracoval jako ředitel Keeler Polygraph Institute v Chicagu.
Backster vyvinul první numerické standardizované hodnocení polygrafického grafu a pokračoval v rozsáhlém studiu a propagaci této technologie.
Dne 2. února 1966 Backsterova sekretářka cestou z práce v obchodě koupila gumovou rostlinu a rostlinu dracénu.
Backster skončil svou práci v noci a v časných ranních hodinách dostal nápad připojit svou rostlinu dracénu k polygrafii, aby viděl, zda se něco stalo.
Byl překvapen, že rostlina vykazuje zubatý a „živý“ vzorec elektrické aktivity. Poté v krátkém časovém úseku rostlina ukázala podobný vzorec, který by se normálně objevil v případě, kdy lže člověk.
Udělal další krok a rozhodl se ohrozit pohodu rostliny, aby viděl, zda dojde k jiné reakci.
Nejprve ponořil list rostliny do kávy, ale na polygrafu nedošlo k žádné reakci. Pak přemýšlel o tom, že přiloží k jejímu listu oheň. V témže okamžiku se však polygraf zbláznil.
Backster uvedl, že nebylo vysloveno žádné slovo. Jen tím, že myslel na to, co udělá, rostlina zareagovala. „Bylo to, jako kdyby rostlina četla mé myšlenky,“ napsal ve své knize Primární vnímání.
Následně Backster sebral krabičku zápalek a sledoval, jak pokračuje divoká reakce. Jen když odložil zápalky stranou a zanechal svůj nápad na poškození rostliny, se polygraf vrátil do normální hladiny.
Následně začalo Backsterovo intenzivní studium rostlin a polygrafie. Objevil, že jednoduchou péčí o rostlinu se zdálo, jako kdyby začala monitorovat jeho myšlenky a pocity.
„Když jsem odešel z laboratoře, abych udělal pochůzku, v momentě, kdy jsem se rozhodl vrátit, rostlina často ukazovala významnou reakci.“
Backster ve své knize popsal, jak s sebou nesl rostlinu celou cestou z New Yorku do Cliftonu v New Jersey, aby se zúčastnil jedné party. Přesně v okamžiku, kdy on a rostlina vstoupily do domu a každý křičel „PŘEKVAPENÍ!“, u rostliny se v témže okamžiku prokázala silná reakce.
Backster začal nechávat rostlinu připojenou na polygrafu, aniž by se snažil něco dělat. Jen sledoval reakce rostliny a pak se pokusil zjistit, co mohlo způsobit její reakci.
Jednoho dne zjistil silnou reakci poté, co nalil do dřezu horkou vodu. Později testování odhalilo, že dřez byl naplněn bakteriemi a když bakterie náhle uhynuly po opaření horkou vodou, rostlina vnímala hrozbu i vůči svému zdraví a „křičela“.
V pozdějším pokusu Backster vytvořil stroj, který by náhodně házel krevety do vařící vody. Všiml si, že rostliny reagovaly silně, ale jen v noci, když nebyl nikdo nablízku.
Během návštěvy Jazykové školy při Yale Universitě Backster požádal studenta, aby sevřel pavouka mezi své dlaně, zatímco vytrhli list břečťanu a připojili ho k polygrafu. Reakce si všimli jen tehdy, když si pavouk uvědomil, že je schopný uprchnout.
Backster dále rozvíjel své studie připojováním věcí jako kuřecí vejce či jogurtové kultury a nadále získával úžasné výsledky. Zjistil, že každá živá věc je důvěrně naladěna na své prostředí.
Když dojde k jakémukoliv stresu, utrpení nebo smrti, všechny životní formy v okolním prostředí mají okamžitou elektrickou odpověď.
Jednou připojil Backster vejce k elektrodě a sledoval, jak vejce „křičelo“ pokaždé, když jiné vejce bylo hozeno do vroucí vody.
Backster také poznamenal, že držel vejce v krabici s olověným obalem, který zastiňoval elektromagnetická pole. Tím se vyloučila pravděpodobnost, že jakékoliv rádiové vlny, mikrovlny nebo jiné elektromagnetické frekvence by mohly být zevnitř vysílány vejcem.
Backster zopakoval tento efekt výstřihem rostlin do měděné mřížky, čímž vytvořil Faradayovu klec. Není překvapením, že rostliny se chovaly tak, jako kdyby žádná mřížka neexistovala.
V knize Primární vnímání napsal:
„Cítil jsem jistotu, že informace se mezi rostlinami, bakteriemi, hmyzem, zvířaty a lidmi předávaly ve známých elektromagnetických frekvencích… vzdálenost, jak se zdálo, neznamenala žádné omezení.“
2. Dr. Jacobo Grinberg zjistil, že mozky dvojic jsou spojeny nezjistitelným polem
Jacobo Grinberg byl mexický vědec, který intenzivně studoval oblast šamanismu, meditace a telepatie.
Poté, co se dozvěděl o fenoménu známém jako „psychická chirurgie“, tak teoreticky předpokládal, že „neuronové pole“ vytvořené v mozku navzájem reaguje s „podprostorovou strukturou“. Jde o holografickou nestandardní mřížku, která má vlastnosti vědomí – aktivuje částečnou interpretaci a vytváří realitu vnímanou mozkem.
Grinsberg zjistil, že páry, které společně meditovaly, sladily své mozkové vlny. Když byly rozděleny do samostatných místností chráněných před jakoukoliv elektromagnetickou energií, jejich mozky stále zůstaly synchronizované.
Pokud by Grinsberg před okem jednoho z nich zapálil světlo, partner v sousední místnosti by rovněž zažil reakci, která by byla zaznamenána na polygrafické mapě.
Aby dokázal svou teorii, začal své experimenty s párem lidí, kteří meditovali dvacet minut nejprve spolu, a pak byli rozděleni do různých místností chráněných před elektromagnetickými poli.
Všiml si, že mozkové vlny obou zúčastněných se začaly viditelně synchronizovat a že obě hemisféry mozku každého účastníka vykazovaly stejné vzory.
Kromě toho by osoba s nejsouvislejšími organizovanými mozkovými vlnami měla projevovat větší vliv na druhou osobu.
Grinberg zopakoval tento experiment později a přidal efekt náhodně blikajícího světla do očí jednoho člověka.
V pětadvaceti procentech případů druhá osoba prokázala podobnou reakci, jako kdyby byla přímo oslepená jasným světlem.
Je zajímavé, že jeho kontrolní subjekty neprokázaly takové spojení. Byl to úžasný objev, který přidal na podpoře Backsterovým pokusem o vědomém zdrojovém poli.
V roce 1994, těsně předtím, než se Grinbergova práce dostala do hlavního vědeckého proudu, Jacobo Grinberg zmizel. Dodnes nebyl nalezen a mnozí spekulují, že jeho zmizení souviselo se smrtelnými hrozbami kvůli jeho přelomové práci.
3. Dr. William Braud dokazuje efekt „někdo tě sleduje“
Dr. William Braud byl americký psycholog a parapsycholog, který se nejvíce proslavil prováděním experimentů psychokinetických vlivů na živé systémy.
Podle knihy autorky Lynne McTaggart Pole (The Field), Dr. Braud začal experimentovat tím, že se pokoušel přenést své myšlenky na jednoho ze svých studentů, který byl ve stavu hypnózy.
Když se Braud píchl do své ruky, student pocítil bolest. Když položil svou ruku nad plamen svíčky, student pocítil horko. Když se díval na obrázek člunu, student komentoval člun.
Braud publikoval více než 250 článků o uvedených jevech ve významných psychologických časopisech. Jeden z jeho prvních rigorózních experimentů zahrnoval mečouna. Jde o rybu, která emituje elektrické signály vždy, když se pohne z jedné polohy do druhé.
Zapojil je na elektrody, a pak měli účastníci studie změnit polohu ryb dle svého vědomého záměru.
Podobným způsobem Braud zjistil, že účastníci dokáží zvýšit rychlost, jakou běželi pískomilové mongolští ve svých kolotočích, přičemž vliv všech ostatních faktorů byl vyloučen.
Braud dále zkoumal efekt, když si člověk uvědomuje, že ho někdo sleduje. Položil jednu osobu do jedné místnosti, kde byla instalována malá kamera, připojil ho k polygrafii a řekl mu, aby se uvolnil.
V další místnosti Braud sledoval obličej účastníka na televizní obrazovce. Druhému účastníkovi bylo pak řečeno, aby se pozorně díval na tuto osobu na monitoru a pokusil se získat její pozornost. Avšak jen tehdy, když mu generátor náhodných čísel řekl, aby tak učinil.
Když se na první osobu díval, její kůže projevovala významné elektrické hodnoty. Toto se vyskytlo průměrně v 59% času, během kterého byla osoba sledována.
Braudova práce poskytla pevné důkazy o tom, že lidé mohou přenášet své myšlenky na jiné a vytvářet fyzickou reakci, aniž by si to vědomě uvědomovali.
4. „Sledování na dálku“ naznačuje, že vše ve vesmíru je v konečném důsledku jediná mysl
Dálkové sledování je praxe hledání dojmů o vzdáleném nebo neviditelném cíli využitím mimosmyslového vnímání. Tento fenomén byl rozsáhle studován a zaznamenáván během minulého století.
Brenda Dunne a Robert Jahn z Princeton University vedli studii nazvanou Vědomí a anomální fyzické jevy, v jejímž rámci vyškolili čtyřicet osm lidí, aby studovali sledování na dálku.
V rámci studie měla osoba navštívit náhodně vybrané místo ve vzdálenosti pět až šest tisíc mil a divák se pokusil získat informace o tom, co tato osoba vidí. Výsledky 336 zkoušek ukázaly, že téměř dvě třetiny pozorování diváků byla velmi přesná – s faktorem náhody jedna miliarda ku jedné.
Autorka Lynne Mctaggart na straně 160 své knihy Pole (The Field), uvedla, že dokonce i významná skupina skeptických vědců a dvou laureátů Nobelovy ceny studovala údaje o sledování na dálku – a konstatovala, že výzkum byl bezchybný.
Další tým v čele s Dr. Rayem Hymanem, známým skeptikem, dospěl k závěru, že výsledky byly příliš přesvědčivé na to, aby byly odmítnuty jako náhodná shoda.
Výzkumníci použili stíněné detekční místnosti, aby dokázali, že elektromagnetické vlny nemohou být zodpovědné za přenos informací do mysli vědomého diváka.
Jak píše David Wilcock v knize Vyšetřování zdrojového pole (The Source Field Investigations):
„Diváci mohli vidět události, které se ještě neuskutečnily v lineárním čase. A to dokonce i tehdy, když tyto události byly náhodně vybrány a poté, když už byly správně prozkoumány na bezpečném místě.“
To naznačuje, že mysl vůbec není vázána na lineární čas.
Dr. Karlis Osis a Dr. Donna McCormick provedli v roce 1980 pozoruhodný experiment za účelem zjištění, zda naše mysl může vytvořit energetické stopy v místech, která jsou na dálku sledovatelná.
Talentovaný jasnovidec Alex Tanous byl požádán, aby na dálku sledoval cíl, který byl sérií rozptýlených objektů tvořících jen jediný obrázek z určitého místa.
Na přesné místo vyvěsily vedle sebe dvě kovové desky na tenzometry, které by mohly zaznamenat jemné pohyby. Když Tanous přesně popsal cíl, desky se roztřásly mnohem více než obvykle.
Jejich největší pohyb se vyskytl hned poté, co se Tanous začal dívat na obraz. V této oblasti nebylo žádné viditelné světlo, protože Tanous pozoroval jen mírný, ale měřitelný pohyb desek.
5. Kolektivní vědomý záměr mění svět
Pokud jsou naše mysli vnitřně propojeny s velkým vědomím, můžeme pak ovlivnit globální změnu jednoduchým setkáním se a soustředěným zaměřením naší mysli?
Během dvouletého období se skupiny se zhruba sedmi tisíci lidmi shromáždily na meditace konané ve třech různých časech. Během těchto setkání dokázaly snížit počet všech teroristických činů na celém světě o fenomenálních 72 procent!
Uvedená studie, která vylučuje cykly, trendy, počasí, víkendy, svátky a všechny ostatní proměnné, byla akceptována i v Journal of Offender Rehabilitation.
Během léta 1993 došlo ve Washingtonu DC během dvou měsíců ke snížení počtu násilných zločinů až o 23,6%, neboť počet meditujících účastníků vzrostl z osmi set na čtyři tisíce. A to i přesto, že počet násilných zločinů v předchozím čase stoupal.
Je zajímavé, že míra kriminality se po ukončení setkání vrátila na svou původní úroveň.
Od roku 1993 bylo prostřednictvím padesáti různých vědeckých studií důsledně prokázáno, že tento jev posledních třicet let skutečně funguje.
Wilcock je toho názoru, že zmíněný jev fungoval, protože všichni sdíleli do určité míry stejnou myšlenku.
V knize Vyšetřování zdrojového pole (The Source Field Investigations) vzpomíná experimenty provedené na HeartMath Institute, ve kterých lidé s největší koherencí ovlivnili vzorce mozkových vln a biorytmy jiných lidí, kteří byli blízko nich:
„Pokud sedm tisíc lidí může snížit globální terorismus o 72 procent, znamená to, že Zdrojové pole je značně vychýleno ve prospěch pozitivních emocí spíše, než těch negativních.“
„Tyto objevy jsou neoddiskutovatelnými fakty,“ píše Wilcock. „Naše napojení mysli na jinou mysl, sdílení myšlenek a zkušeností, byly opakovaně dokázány.“
Existuje zdrojové pole?
Jak ukazuje věda, zdá se, že existuje pole vědomí spojující všechny věci ve vesmíru. Je to koncept, který byl zatím vědou jen načrtnutý.
Pokud tato sjednocující oblast skutečně existuje, vyvstává zde množství otázek:
Je realita, jak ji známe, holografickou projekcí tohoto vyššího vědomí?
Odkud toto vědomí pochází?
A proč jsme zde, pokud je to jen iluzorní projekce něčeho závažnějšího?
Tato hlubší tajemství prostoru, času, energie, hmoty, biologie a vědomí jsou základními otázkami naší existence.
Zdá se, že jsme se ocitli na pokraji tohoto posvátného poznání, které na nás po tisíciletí čekalo, abychom k němu získali opětovný přístup.
Představte si potenciál pro život, jak ho známe, pokud bychom mohli začít lépe sahat do této inteligence? Každý vědecko-fantastický a fantazijní film může být brzy blíž k realitě.
Zdroj: https://mocvedomi.cz/5-vedeckych-pokusu-ktere-ukazuji-ze-nasim-vesmirem-pronika-inteligentni-vedomi/
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
