5 běžných společenských situací, s nimiž se introverti vyrovnávají jen velmi těžko

222
Foto: Pixabay.com

Introverta bychom mohli charakterizovat jako člověka, který se zaměřuje především do svého nitra a který věnuje velkou pozornost svým myšlenkám a emocím.

Někdy to vypadá, jako kdyby introvert žil jen ve svém nitru. To však neznamená, že introvert nedokáže věnovat svou pozornost i tomu, co se děje kolem. On v tom jen jednoduše nenachází žádný zvláštní smysl.

Introverti jsou většinou klidní a samotářští. A důvodem není to, že by byli stydliví, jen zkrátka je nebaví vést s někým prázdné řeči.

Někdo by snad řekl, že introverti trpí asociálním chováním, není to však tak. Kdybychom chtěli být přesní, tak bychom řekli, že introverti jsou selektivně společenští, což znamená, že si pečlivě vybírají, s kým stráví svůj čas a energii.

Introverti nejsou ani podivíni. Když si však mohou vybrat, tak raději zůstanou doma jako by měli trávit víkendové noci někde venku.

Pokud jste introvertem i Vy, tak jistě velmi dobře víte, jaký boj se sebou svádí každý introvert, když se dostane do nějaké pro jiné běžné společenské situace.

A mnozí introverti se už na vlastní zkušenosti určitě naučili nejednu strategii, jak tyto situace zvládat a proplout jimi bez větší újmy.

V tomto článku si popíšeme pět běžných společenských situací, které mají introverti problém zvládnout.

Vždy si nejprve danou společenskou situaci popíšeme, a pak se podíváme, co se odehrává v mysli introverta, který se v této společenské situaci nachází:

1. Představování

Představování je pro introverty hotovou noční můrou. Pro ně není běžné setkávat se s novými lidmi a pokud bychom měli být opravdu upřímní, nepovažují to ani za zvlášť důležité.

Když introverti setkají a poznají nové lidi přirozeně, není v tom žádný problém a seznamování probíhá bez problémů.

Když však k představování dojde tak trochu násilím, výsledkem vždy bývá úzkost, stres a sklíčenost.

Myšlení introverta:

„Teď bych měl předstírat, že mi na setkání s tímto člověkem záleží. O čem si však s ním mám povídat? A co udělám, když se naše setkání začne ubírat nepříjemným či dokonce trapným směrem?

Musím se více usmívat, musím předstírat, že mám opravdu z našeho setkání radost. A nesmím zapomínat udržovat oční kontakt.

Aha, dobře. Intenzita naší konverzace začíná trochu vadnout. To je ta správná chvíle vytratit se. Řeknu, že si potřebuji odskočit na toaletu.“

2. Party a společenské akce

Pro introverty je zcela typické, že nenávidí večírky, party a společenské akce obecně.

Podle nich je tam příliš mnoho energie, příliš mnoho hluku. A mnoho nejrůznějších lidí, se kterými nemají přece nic společného.

Když už, pro introverty je jediná oblíbená část z celého večírku či party, když se mohou vytratit s malou skupinou přátel někde ven a promluvit si nebo s nimi vést hluboké rozhovory o životě.

Někdy dokonce i setkání malé skupiny lidí stačí na to, aby se introverti začali cítit neklidně. Mají totiž pocit, že na setkání se bude od nich očekávat, aby svým dílem také přispěli do společné diskuse.

Myšlení introverta:

„Už abych šel domů a lehl si spát. Co bych dal za to, kdybych se teď mohl raději doma podívat na nějaký film. Nesmím se podívat do očí Janovi, který stojí tam naproti.

Nemám s ním vlastně nic společného a nemluvili jsme se spolu od té doby, co jsme skončili střední školu. Kromě „Ahoj“ mu nemám co jiného říct.

Rozhovor s ním by byl určitě o ničem a trapný. Jednoduše řeknu, že asi na mě leze chřipka a vezmu si taxi domů. Nuž co, aspoň jsem se tu ukázal.“

3. Výtahy

Jít ve výtahu není pro introverta žádný problém – pokud v něm jde sám. Když si introvert přivolá výtah, tak doufá, že bude prázdný. A když se na výtahu otevírají dveře, introvert s napětím čeká, co bude dál.

Měl smůlu, ve výtahu někdo je. Když už introvert tedy musí nastoupit a jít ve výtahu s někým jiným, okamžitě se například začne hrát se svým mobilem nebo začne dělat něco, co by mu pomohlo odvrátit pozornost od napjaté energie ve výtahu.

A přimlouvat se někomu ve výtahu je takové nesmyslné, ačkoli ve společnosti se stále z nějakého důvodu má za to, že se to patří.

Myšlení introverta:

„Jen doufám, že nezačneme mluvit o počasí. Na jaké patro asi tak mohou jít? Chválabohu, už budou brzy vystupovat. Mám pocit, že mi chtějí pozdravit, ale já nechci.

Těchto 30 sekund musím už nějak vydržet. Budu předstírat, že píšu někomu zprávu, aby si mysleli, že si je ani nevšímám.“

4. Rodinné setkání a oslavy

Rodinné setkání snášejí introverti docela dobře, ale jen pokud se jedná o nejbližší rodinu, ve které vyrůstali. Čím je však rodina rozvětvenější a příbuzní jsou vzdálenější, introvert se v jejich přítomnosti začíná cítit nepohodlně.

Společnost tet a strýců je ještě docela snesitelná, ale místnost plná bratranců a sestřenic z druhého či třetího kolena je pro introverta čistou pohromou.

A bohudík za tohoto strýce, se kterým si introvert může promluvit o konspirační či o duchovních tématech.

Myšlení introverta:

„To, jakože ode mě vážně očekáváš, že tě obejmu? Nemáme téměř nic společného a téměř vůbec tě neznám.

Musím něco vymyslet, aby to vypadalo, že jsem ve společnosti těchto lidí rad. A jsme vůbec pokrevně příbuzní?

To, že si sestra manželky nevlastního bratra mého otce ještě neznamená, že si s tebou chci povídat o tvém životě.

Ještě štěstí, že je při mně alespoň můj bratr, jinak bych to asi nevydržel.“

5. Pracovní pohovory

Pracovní pohovor je pro introverta právě ta chvíle, kde se musí opravdu ze všech sil snažit předstírat, že je společenským tvorem.

Musí zde vědomě vyvinout úsilí a chovat se vstřícně a šťastně, aby na budoucího zaměstnavatele udělal co nejlepší dojem.

A to je pro introverty mimořádně obtížný úkol.

Myšlení introverta:

„Usmívej se, směj se, když řekne nějaký vtip. Tohle byl jako vtip? Tak či tak se raději zasměj.

Řekni, že se rád setkáváš s lidmi, aby si myslel, že budeš dobrým zaměstnancem.

A na konci pohovoru mu nezapomeň potřást rukou. Jen pokračuj v tomto divadle, o chvíli už budeme končit.“

Závěr

Pokud jste extrovertem nebo jen částečně introvertní osobností, a právě čtete tyto řádky, můžete mít dojem, že introverti jsou nevychovaní či dokonce sobečtí.

Není to však pravda. Introverti jen chtějí, aby je akceptovali takových, jací jsou. A také, aby je nikdo nenutil splňovat nějaké zažitá společenská očekávání.

Život introvertu není lehký. Běžně se očekává, že všichni se budeme řídit nepsanými společenskými pravidly. A kdo se jimi neřídí – například introvert – toho máme často sklon označovat za asociála, blázna, za smutného či stydlivého.

A přitom jediné, co introverti chtějí, je mít vyhrazen i nějaký čas pro sebe, kdy budou mít od všech klid. A vůbec, kde je napsáno, že jako dvacetiletí bychom měli chodit po diskotékách a party?

Nebo, že jak už čtyřicetiletí bychom si měli rádi povídat s ostatními rodiči ve školce či škole, kterou navštěvují naše děti?

Pokud jste introvertem a s podobnými situacemi vždy svádíte nelehký boj, první věcí, co byste měli udělat, je nebrat ohled na to, co od Vás druzí očekávají a přestat si lámat hlavu nad tím, co si kdo pomyslí.

Nesnažte se být někým jiným. Buďte sami sebou, takoví, jací jste. Nestyďte se za to, právě naopak, těšte se z toho. A pokud vás lidé ve vaší blízkosti neakceptují takových, jací jste, je to jejich problém, ne váš.

Zdroj: https://mocvedomi.cz/5-beznych-spolecenskych-situaci-nimiz-se-introverti-vyrovnavaji-jen-velmi-tezko/

Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonních číslech +420 249 893 566, 3563, +420 800 188 826, e-mail: objednávky@ipredplatne.cz