„Mám pocit jako by mě moje máma úplně nechápala. Jsem intelektuál, vždy následuji poznání a pravdu, výsledkem čehož mám jen několik přátel (pokud to mohu říct).
Stejně si myslím, že mé touhy spíše toleruje jako akceptuje, což je v souladu s knihou, kterou čte. Jmenuje se ´Mozek teenagera´. Já se s ní neztotožňuji. Co mohu udělat?“
Je to výborná otázka, kterou si v určitém okamžiku položí mnozí mladí lidé v průběhu své cesty osobnostního růstu a duchovního dospívání.
Odmítání změn
Tím, jak toužíme růst, zrát a překonávat vlastní a společenské normy, můžeme vyvolávat odpor u lidí kolem nás. Jakýkoliv druh změny se jeví jako hrozba ve velmi křehké rovnováze života, jež byla vytvořena, aby udržela naši náměsíčnost po celé dny.
Tento sen je natolik rozšířený a akceptovaný společností, že pokud se snažíme hledat větší hloubku a zralost, budeme vnímáni jako „nezralí“.
Vezměme si například kulturní ideály, když se honíme za kariérou. Můžeme si vzít hypotéku, koupit velký dům a drahé auto, oddat se a mít děti.
Často zkoumáním sebe sama a kladením si otázek, které se týkají našeho přesvědčení a hodnot, zjistíme, že nechceme přispívat k materialismu společnosti. Díky tomu se rozhodneme nestudovat a místo toho usilujeme o svou pravou vášeň být umělcem.
Nebo se rozhodneme, že nechceme mít romantický vztah svázaný náboženskou nebo politickou smlouvou a že přelidnění je nebezpečnou epidemií a raději bychom zůstali svobodní a adoptovali si děti.
Odpovědí na naše rozhodnutí může být to, že lidé začnou vnímat naše chování jako nezralé, a to ze strachu nebo nezodpovědnosti, protože se sami nenaučili, co je a co není projevem dospělosti.
Často čelíme tímto typem zralých/nezralých rozpaků v našich přátelstvích a vztazích.
Například, pokud jste sebe-zničující osobou, jež miluje unikat před životem tím, že užívá drogy s přáteli, a pak se jednoho dne rozhodne ukončit jejich užívání, zjistíte, že je to neuvěřitelně těžké.
Vaši přátelé od vás vyžadují, abyste pokračovali ve svém destruktivním chování, protože to umožní vám i jim, abyste se nadále utápěli ve svém neštěstí, nadále všech ranili a těšili se z této hry.
Neustále byste se těšili z toho, že ostatní vědí jen málo o tom, jaké jsou drogy úžasné.
Pokud se rozhodnete začít růst, bude to znamenat již déle nepadnou, poznat nové kamarády a podělit se o své raněné pocity s ostatními.
Také jsem viděl mnohé sňatky, jak se trápí problémy zralosti/nezralosti. Například, v jednom manželství byl jeden partner obézní a druhý ve vztahu sehrál roli pečovatele.
V okamžiku, kdy se obézní člověk rozhodl zhubnout, aby se stal zdravějším, dynamika celého vztahu se zhroutila.
Proč?
Protože jejich vztah byl založen na péči. Po uzdravení jejich vztah nebyl možný.
V určitém okamžiku sen, že všichni si vytvoříme svůj život a vztah, ve kterém se cítíme bezpečně a klidně se jednou rozbije člověkem, který se nechoval tak, jak by měl.
Možná nejsme stroje, ale často se tak chováme a je to žízeň po pravdě – po duchovní zralosti, která se odráží přes naše zvyky, mechanické vzory, jež se rozhodneme zrušit, bránit jim v stagnaci a udržovat plynulý tok duchovního vývoje.
Cena pravdy
Někteří lidé tvrdí, že ti, kteří se zavázali pro cestu duchovního rozvoje, získávání poznatků a odhalování pravdy, jsou v podstatě příliš zaměřený na sebe, případně nechtějí dospět nebo se schovávají před realitou.
Ačkoli toto tvrzení je v některých případech pravdivé, je třeba přihlédnout i na další věci.
Například, učí nás už od dětství, abychom byli produktivními členy společnosti. Nicméně pod slovem „produktivní“ se myslí, aby se udržoval stav, jaký tu je po tisíciletí – plný válek, utrpení, nerovnosti, ničení životního prostředí, prosazování materiálního bohatství či odměn až po smrti (náboženství).
Proto, pokud toto má být ta oslavovaná produktivita, pak buďte neproduktivní, snílek, dívejte se na hvězdy a bez výčitek odmítněte být součástí takové společnosti.
Já vnímám problém s lidmi ne jako odpor být „nezralý“ a „egocentrický“, ale spíše jako strach: strach z toho, že nechtějí zkoumat sami sebe a zjistit, co ve skutečnosti chtějí. Nesouhlas našich duší tak na ně působí špatně, protože jim připomíná jejich nepravdivé chování.
Existují tři hlavní bloky, na které narazíte při hledání pravdy a když jednáte nad rámec kolektivních „snů“. Jde o socioekonomickou situaci, náboženské přesvědčení a vaši nejbližší rodinu.
Nejtěžší je vyrovnat se s tím, jak vás vnímají právě vaši blízcí. Jsme často příliš závislí od našich rodičů, od jejich přijetí a souhlasu.
Bohužel, rodina je strukturovaná (na rozdíl od tradičních domorodých rodin). Otevírá se tak příležitost k velké zlosti a nenávisti, které fungují mezi rodičem a dítětem, zejména pokud se rodič příliš stará o rány svého dítěte a brání mu žít život podle toho, jak chce.
Pravda o inteligenci
Mnozí lidé se považují za intelektuály. Jedním z nejvýznamnějších intelektuálů byl Sokrates. Celý jeho přístup k životu byl založen na neustálém kladení si otázek.
Sokrates věřil, že konečným cílem logiky a sebe-zpytování bylo zjistit, co je čisté, dobré a svaté v každém z nás, nebo jinými slovy, což je náš největší potenciál. Nazval to „Agathon“ nebo „absolutní dobro“. Věštec z města Delfy ho prohlásil za nejmoudřejšího muže v Aténách.
Po rozhovoru s několika místními mudrci, kteří se později ukázaly jako ne až tak moudří, přišel se svým slavným výrokem: „Vím, že nic nevím“.
Sokrates deklaroval svou ignoranci ne kvůli tomu, že by odmítal znalosti jako takové, ale kvůli vědomí, že existují i hlubší znalosti než ty, které jsme schopné pochopit.
Toto poznání je duchovní pochopení, které je mimo logického myšlení. Věděl, že na to, abychom následovali pravdu, musíme nejdříve rozpoznat a vzdát se lži.
Jak se dalo očekávat, Sokratova komunita nebyla velmi spokojena s dvojsmyslnosti jeho učení a jak ovlivnil mladé lidi, aby se stali volnomyšlenkáři.
Když aténský soud dal Sokratovi na výběr ze tří možností: upustit od učení filozofie, odejít z Atén, nebo zemřít, Sokrates si vybral smrt.
Jeho poslední čin se stal nejvíce jednoznačný a výstižný pro jeho učení, když vysvětlil: „Neprozkoumaný život nestojí za nic.“
Hledání pochopení
Tajemství správného fungování vztahu s jinými lidmi není o tom, aby nás přijali takové, jací jsme, ale aby měli tolik sebe-přijetí, že akceptujeme způsob, jak nás vidí.
Zkuste popřemýšlet o nejčistších a bezpodmínečných formách lásky, jako jsou láska k dětem nebo domácím zvířatům. Ony nás milují právě proto, jací jsme, aniž by něco od toho očekávali nebo aby se snažili změnit naši lásku.
My to pokazíme a ony začnou vrtět ocasem a olizovat nás. Ale jak lidé jsme si vytvořili tyto představy o dokonalosti: o tom, jací bychom měli být a jaká by měla být druhá osoba. To je důvod, proč mnohé naše vztahy skončí zklamáním.
Pokud máme partnera, jenž není takový, jak od něj očekáváme, máme svobodu najít si někoho jiného. Ale co můžeme udělat s rodiči a nejbližšími?
První věc, kterou můžeme udělat, je uvědomit si, že každý člověk se obvykle dívá na svět vlastními čočkami. Toto poznání nám dává svobodu, abychom převzali odpovědnost za naši polovičku ve vztahu, jakož i to, že ji nemůžeme změnit.
S ohledem na tuto skutečnost se můžeme pokusit najít nové způsoby, jak vést upřímnou konverzaci, jak vysvětlovat naše pocity, názory o životě a jak sdílet naše zkušenosti.
Je úžasné, co dokáže udělat upřímná konverzace s druhou osobou, když přichází z místa vnitřního klidu a porozumění, že každý vnímá svůj život skrze vlastní druh objektivu.
Pokud verbální komunikace není naší silnou stránkou, psaní dopisu nebo dokonce vytváření videa může sloužit stejnému účelu.
Pokud vše vaše úsilí selže, alespoň víte, že jste se snažili co nejlépe podporovat vaši polovičku ve vztahu a že je mimo vaši kontrolu.
Ať už jde o vztah s vaší mámou, tátou, sourozencem, přítelem, partnerem nebo dítětem, přijmout jich znamená poznat, že jsou zcela zodpovědní za svou druhou polovičku a respektují to, co dělají.
Je to jediný způsob, jak přinesete mír do každého vztahu.
Zdroj: https://mocvedomi.cz
Zdrojováno: https://www.cestyksobe.cz/proc-zrale-duse-nenachazeji-pochopeni-u-rodiny-a-pratel/23980
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
