Náš životní partner či partnerka, naše spřízněná duše je pro každého z nás už předem určená, bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme nebo ne.
Na celé věci je však ještě něco mnohem bláznivější – naše duše, naše instinkty a naše podvědomí už nyní vědí, kdo je naší polovičkou.
Ve skutečnosti, celý svět a samotný vesmír od samého počátku dobře vědí, kdo je naším životním partnerem. A někdy během našeho života se to dozvíme i my. Tehdy míváme pocit, jako kdybychom se s touto osobou znali již stovky a stovky let.
S naší spřízněnou duší se budeme k sobě znovu vždy vracet, protože mezi námi existuje silná magnetická přitažlivost, kterou nic a nikdo nezastaví. Takže už teď je pro nás připraven vztah našeho života, ačkoli jsme do něj ještě fakticky nemuseli vstoupit.
Zdá se vám to trochu neuvěřitelné? Nuž, jen čtěte dál.
V první řadě vám dáme dobrou radu – nikdy nepodceňujte váš instinkt, vaše podvědomí, ten „pocit v břiše“. Ten „pocit v břiše“ velmi dobře ví, co dělá – je prozíravý a vždy mluví pravdu.
Často však máme sklon ignorovat naše instinkty a náš pocit v břiše, protože v tom, co nám naznačují, nevidíme žádnou logiku.
A pak si často klademe otázku: „Kde je nějaký hmatatelný důkaz?“ Nemějme však obavy – náš pocit v břiše je mnohem chytřejší, než bychom se nadáli.
Působení různých sil
Jenže, pokud je na naší straně samotný velký vesmír, proč tedy všude kolem vidíme tolik rozpadlých, nezdařených vztahů? Protože všechno má svůj čas a místo. Jak říká staré přísloví, všechno se pro něco děje.
Neexistuje způsob, jak bychom mohli změnit to, co k nám cítí druhá osoba, nemůžeme nikoho nutit, aby nás miloval. Nemá smysl chtít násilím udržet vztah, který jednoduše nikdy nebude fungovat.
Zkrátka, na vztah jsou potřební dva lidé, kteří i mají zájem v tomto vztahu být. Když se však pokusíme držet ve vztahu někoho násilím, nevyhnutelným výsledkem bude vždy jen rozpadnutí vztahu.
Ano, každý z nás již prošel nějakým vztahem nebo vztahy. Naše minulé vztahy byly nepochybně krásné a úžasné, ale jednoho dne skončily.
A i když jsme se s naší minulou láskou či láskami nerozešli v dobrém, tyto nezdařené vztahy nám posloužily jako cenné životní lekce.
Ukázaly nám, v čem jsou naše silné stránky jako i to, v čem jsou naše slabiny. Pomohly nám lépe poznat naši osobnost s jejími světlými, ale i stinnými stránkami.
No to nejcennější, co jsme v našich rozpadlých vztazích mohli získat, je klíč k našemu budoucímu životnímu partnerovi – k našemu partnerovi či partnerce, s nímž nebo se kterou jsme si souzeni.
Naše bývalé vztahy nás naučily, co máme dělat, abychom pomáhali našemu partnerovi stát se silnější osobností. Tolik potřebná rovnováha ve vztahu se odvíjí především od toho, co jsme schopni a ochotni našemu partnerovi ve vztahu dát.
Mohli bychom tedy říci, že to důležité, co jsme se v našich bývalých vztazích naučili, je, jak si máme s naší polovičkou vzájemně pomáhat, abychom se stali lepšími, silnějšími a čistšími osobnostmi.
Objevovat samého sebe
Pokud chceme být dobrým partnerem či partnerkou, musíme být nejprve nekompromisně upřímní sami vůči sobě. Měli bychom nejprve sami sebe poznat a akceptovat takové, jací opravdu jsme, uvnitř i navenek.
Uděláme ještě mnoho chyb, na životní cestě se budeme ještě často potácet a je jisté, že přijdou chvíle, kdy to opravdu řádně pohnojíme…
No dělat chyby je v samotné povaze člověka, toho tak či onak vznešeného tvora, který se protlouká touto věcí, kterou nazýváme život.
Po všech těch pádech jsme se znovu postavili na nohy. Hledali jsme světlo na konci toho dlouhého, temného tunelu. A to světlo jsme i našli.
Na naší cestě životem se vždy nevyhnutelně dopracujeme k nějakým výsledkům – je rozumné, když je akceptujeme, a pak se už od nich odrazíme zase dál.
Celý tento životní proces se nazývá duchovní hledání.
Řídit se v životě srdcem
Když nakonec v našem životě dosáhneme bodu, kdy už bezpodmínečně akceptujeme sami sebe, znamená to, že nasloucháme hlasu našeho srdce a podle něj i žijeme.
Pak naším životním partnerem či partnerkou může být jedině někdo, kdo se hlasem srdce řídí také. Výsledkem pak je vztah, jehož základem není strach, ale vzájemné podporování partnerů.
Možná v rozporu s stále přetrvávajícími představami, v takovém skutečném, fungujícím vztahu není nic divného, když například naše polovička jde se svou partou do města, do baru, restaurace, na víno, zahrát si s kamarády fotbal, ať už je to cokoli, zažít vzruch a krásu velkoměsta, setkat mnoho lidí a tváří, a my zůstaneme doma dívat se na televizi nebo zalezeni pod peřinou s nějakou dobrou knihou.
A nakonec stihneme přečíst možná i polovinu té úžasné knihy nebo se podíváme na všechny díly našeho oblíbeného televizního programu.
Ať už jsme se v takovém případě rozhodli strávit náš večer jakkoliv, rozhodli jsme se bez obav o náš vztah, protože našemu partnerovi či partnerce naplno důvěřujeme.
Náš partner může například často cestovat sám nebo může žít aktivnějším společenským životem, ale pro náš vztah to nepředstavuje žádný problém. V našem vztahu vládne pocit bezpečí a klidu, protože v takovém vztahu jsme jeden druhému předání naplno a ze srdce.
Vzájemná důvěra je pro jakýkoliv prosperující vztah nejenže prospěšná, ale přesněji řečeno, je jednou z jeho základních podmínek. Když si s naším partnerem či naší partnerkou důvěřujeme, do našeho vztahu to vnese pocit klidu a útulnosti.
Zároveň si začneme lépe uvědomovat a respektovat prostor, který nám náš partner poskytuje, ale také ten, který poskytujeme my jemu. Určitá míra svobody mezi partnery opravdovému vztahu nemůže uškodit.
Právě naopak – udržování určité vzdálenosti náš vztah jen posílí.
Ten neustálý strach a občasné záchvaty paranoie jsou nám k ničemu. Jediné, co nám do života přinášejí, je nepotřebný stres.
Pokud posloucháme hlas našeho srdce, nikdy nepobloudíme
Zdá se, že je čím dál tím těžší najít manželství, které se zakládá na skutečném, hlubokém vztahu. Stále těžší je najít manželství, v němž vládne úplná vzájemná důvěra mezi partnery.
Stačí si jen pomyslet na stoupající počet rozvodů či na smutné a hrozné příběhy, o kterých se stále častěji dozvídáme z médií.
Řekněme si to na rovinu – ve skutečném světě láska nemívá takovou podobu, jakou můžeme vidět v nějaké romantické komedii. Prostě taká není.
Hlavním důvodem, proč se manželství rozpadají, je, že alespoň jedno ze dvou srdcí již více nepociťuje opravdovou náklonnost.
A každý, kdo byl delší svobodný, musí jen uznat, že dnešní společnost na nás vyvíjí velký tlak v tom směru, abychom si okamžitě našli lásku, partnera či partnerku.
Každý, kdo používá sociální sítě, bude dobře vědět, o čem mluvíme.
Zásnuby, svatby, děti – zdá se, jako kdyby na nás doléhaly ze všech stran, přičemž jejich počet se stále jen zvyšuje. V takové atmosféře pak nutně pociťujeme jako nutnost najít si někoho, jako i strach z osamělosti.
Pod tlakem okolí se podvolit strachu, a pak zcela vynecháme duchovní hledání a ignorujeme náš „pocit v břiše“. Kdo už by jen chtěl zůstat sám, že?
Láska mezi dvěma lidmi nepotřebuje ke své existenci nic z těch vnějších věcí, které s láskou často a pochopitelně dáváme do souvislosti. Skutečnou lásku při pohledu zvenku často ani nezpozorujeme – skutečná láska je o něco hlubší.
Důkazem takové lásky je skutečné a přirozené splynutí dvou srdcí, splynutí, které nelze docílit násilím. Důkaz skutečné lásky najdeme v malých, nenápadných gestech a v těch mnoha malých okamžicích, v nichž vzniká důvěra mezi oběma partnery.
To jsou chvíle, kdy jasně cítíme, že nám nic nechybí. Chvíle, kdy se po boku našeho partnera či partnerky cítíme být šťastní a naplnění.
Zpracovala: https://mocvedomi.cz
Časopis Ve hvězdách si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz (roční předplatné 210 Kč, na 2 roky 420 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk
